Doktor z vejminku

Místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů... Pásmo zábavných i dramatických epizodek ze života obyčejných lidí je nejen dalším skvělým autorským dílem scénáristy a spisovatele Jaroslava Dietla, ale především neobyčejně zdařilým obrazem soudobé české vesnice se vším, co k ní patří. Tedy pomluvy, neshody, sváry, malé i velké starosti, zkrátka problémy, se kterými si pokaždé ví rady zkušený advokát na penzi v neodolatelném podání Martina Růžka. Určitá nostalgie, která je s tímto seriálem takřka neodmyslitelně spojena, by neměla být překážkou k opětovným shlédnutím; vždyť podobných počinů, dramaticky, herecky i režijně zvládnutých, je v současnosti jako šafránu. (21.05.2017)

Pohodový seriál o advokátovi na penzi, který se chce věnovat hlavně vnukům (z nichž ten mladší občas utrousí pěknou pragmatickou hlášku), ale jeho zvědavost ho občas přivede i zpět k jeho profesi. Seriál trpí nevyrovnaností, takže je občas dost znát, že jde o příběhy, které se Jaroslavu Dietlovi nechtělo dotahovat k dokonalosti, ale dialogy a hlavně výborný Martin Růžek dokážou i slabší díl zachránit. Ze záporáků se mi líbila Dáša Veškrnová, Jiří Krampol a Ladislav Potměšil. (07.06.2021)

Formou i obsahem velmi střídmá pohodovka, ve které je kupodivu jen jediný soudruh a ještě navíc je to gauner. Martin Růžek si advokátního penzistu střihl s přehledem a mistrovsky. Aniž by změnil polohu, dokáže být stejně chápavý jako neústupný, laskavý i nečekaně tvrdý a to někdy i současně. Případy které řeší jsou přesně tak civilní a banální, že dokonale vykreslují tehdejší dobu. Občas je to úsměvné, občas ze života. Dobří herci opravdu hrají, dialogy nešustí papírem, příběhy nenudí a nostalgie to všechno dokonale dochucuje. (13.09.2015)

Pana Růžka jsem si začal vážit nejenom jako herce, ale i jako člověka po té, co v osmdesátých létech v pořadech 3 krát S se velice kladně vyjadřoval o západních hereckých hvězdách, což v té době bylo něco nevídaného. Tehdy v televizi tloukli do hlavy o západu jenom to špatné. Jinak v tomto seriálu hrál dědu-advokáta velice dobře. A ve větě "Dovezl jsem ti počítačku ty kluku jeden!" to je v pořádku. Pamatuji dobu, kdy kalkulačka byla zcela něco nového převratného a někteří dědové to mohli tenkrát takhle nazvat. (17.10.2014)

Po dlouholeté úspěšné kariéře ve svíjení a plazení přichází pan advokát Kecal na zaostalý venkov, aby v chlívku na panství rodiny své dcery užil zaslouženého odpočinku. Ale protože my venkovský vidláci sme v těch socijálních otázkách naprostý kopyta a jen se mezi osivem a dojením žalujeme u soudu nebo si rozbíjíme držky, pan chytrej z Prahe nám musí ukázat, co je správně. S hubou plnou paragrafů rejpá do kdejaký cizí záležitosti, kam vítr tam plášť, a pak dělá, že on nic. Zkrátka čest právnické profese. Dceřina rodinka slouží jako jeho soukromá mafie a síť informátorů, dojde na manipulace i obchod s lidmi, zaměstnanci družstva (hraničící s kuplířstvím). Samozřejmě, že jako správný kmotr si svými službami všechny zavazuje zcela nezištně a odměny nebere. Jedinou vyjímkou jsou, v souladu s jeho lasicovitou povahou, čerstvá vejce. (16.01.2014)