Blízke diaľavy

Zhliadnute pre Tatra 138, 148 a 813 kolos; dokonca v teréne, blate daždi a rieke (aj keď tých jázd je asi toľko ako v Jakubiskovom Postav dom, zasaď strom) ale pribehovo o dosť slabšie, roztrhané. Ondrejova Veronika v sanitke, zapáli okolo nej pneumatiky, výsledok sa nedozvieme, zápletka s kolegom Misom a ruska Lena zabuchnuta do Ondreja, najlepšieho SVK šoféra. Pekná bola Ondrejova kolegialita splniť stavebný plán pred termínom v budovaní socialistického Ruska pre "lepšiu" budúcnosť. Vzťahové problémy však tie isté čo máme aj teraz. Jedna posteľná scéna pod perinou. (02.08.2021)

A máme tu další film o Tatrovkách ! Dneska bychom se asi ošklíbli nad tou nepěkně skrytou reklamou Kopřivnického koncernu, ale tehdy se to tak neřešilo a divák byl tolerantnější :-). A co víc, když jsem viděl co ty Tatrovky umějí.. klobouk dolů. No už jsme tu měli Rudu Hrušínského (Kdo hledá zlaté dno (1979), který měl libé pocity při řízení Tatry a teď je tu další mladá oběť... Film je z doby výstavby plynovodu Orenburg, jehož se účastnily v jednotlivých etapách všechny státy RVHP. Jet, nebo dokonce letět na montáž do SSSR byla pro řadu podniků a jejich pracovníků možnost dostat se k dietám, vyšším výdělkům a podívat se do často exotických oblastí Sojuzu (ta ve filmu přípomínala Mars). A o tom pojednává i tento snímek. Hodně netradičně začíná milostnou scénou, po které se dozvíme o budoucích plánech mladých milenců. Oba pojedou na Orenburg a po návratu finančně zajištěni založí rodinu.... Jenže Milan Drotár je divoch a neplní v práci řádně své úkoly, pokud je možnost udělat se svojí tatrovkou nějaký melouch v pracovní době, neváhá... Tohle by ale v Sovětském svazu dělat neměl a tak ho stavbyvedoucí vyškrtne ze seznamu přihlášených řidičů i když je jedním z nejlepších. Většina závodu včetně jeho milé tak odjede a on zůstane sám. S milou se ještě pohádá, že jede bez něj. Nakonec od podniku dostane nabídku tam přeci jen odjet, ale jako betonář. A tak se ocitne na stavbě. Nejprve mu to nejde, ale je v dobré partě a betonáři ho podporují. U nich se začne napravovat a sám navrhne závazek snížit betonování výměníkové stanice o 2 dny. Po práci se druží s bodrým sovětským lidem a děvčaty. Rusko-České pasáže jsou bez titulků a překladů, takže dnešní divák lecčemus nebude rozumět. Tehdy (1979) se ale předpokládalo, že každý umí - pa rusky. Náhle je ale nutno přivézt nadměrný náklad z 560 km vzdáleného přístavu a volba nakonec padne na našeho hrdinu... Ten úkol splní a všichni mávají a tleskají... No... Úplně na mně z těch ubytoven dýchla ta chlaská soudržnost, přátelství a budovatelské nadšení. Viděl jsem i jak nás mají Sověti rádi a jak skvělé máme vozy... A když jsme ještě zkrátili plán výstavby, litoval jsem, že se také nemohu přihlásit km odjezdu na montáž.... Tahle kombinace širokých límečků, barevných tesilových košil, bolestivě zaříznutých (pánům) jeansů s nohavicemi do zvonu a kotlet všech tvarů a barev ochlupení s výpary naftových motorů, bahna, montérek, cigaretového dýmu, vodky, a kyselého potu ... -- stojí za vidění. :-) * * (07.05.2012)

Tak bezesporu se jednalo o zvláštní film, díky kterému jsem pro sebe objevil některé zajímavé herce. Např. teď už vím, po kom se v imiči opičí ten francouzský Rus Dipardié, nicméně zdaleka nedosahuje tvrďáctví svého vzoru - Jiřího Vondráčka, vybaveného po většinu děje koženou bundou, cigaretou v koutku úst a hlavně obrovským volantem. Mimochodem mě zaráží, proč je představitel hlavní postavy uveden v anotaci filmu až mezi posledními, zatímco Vondráčkův dabér Drotár trůní na prvním místě. Možná to souvisí s proslulou religiozitou Slováků, v bibli se přeci píše, že na počátku má bejt slovo. Hlavní hrdina mě zaujal i větou, že mu "za ušima fialky nerostou". Jako já nad tím přemýšlím nepřetržitě už dva dny a napadlo mě asi jediné logické vysvětlení, chtěl tím říct, že není žádnej zhýčkanec, žádnej buržoust, co se povyšuje nad dělnickou třídu. Že jako správnej proletář dává přednost plodinám užitečným a za uši si sází zásadně brambory. No a další postavou, která mě doslova a do písmene uhranula, byla Brigita Hausnerová. Narodit se tak o třicet let dřív, tak bych ji před čtyřiceti rokama požádal o ruku (samozřejmě jen na oko, samozřejmě by mi šlo jen o to jedno). Svůj mimozemský původ prozrazovala nejen svou krásou, ale i větou, kterou by žádná pozemšťanka nevypustila z úst. Totiž na Vondráčkovu úpěnlivou prosbu: Vezmeš si mě? odpoví: Nevezmu, to nemůžu kolegyním v práci udělat! No a poslední věc, která mě na filmu zaujala, bylo pracovní nasazení. Běžně se dělaly i šestnáctihodinové směny, stavby se odevzdávaly x měsíců v předstihu... jaký to rozdíl oproti dnešku, kdy se díla naopak neustále prodlužují a prodražují. Já na to mám takovou teorii, že dělníci se holt v socialismu sedřeli, takže teď musí v kapitalismu zaslouženě odpočívat. (01.10.2015)

Nejdřív je nutný říct si proč sem se na to díval a proč sem hodnotil, jak sem hodnotil, takže popořadě. K tomu shlédnout tento nepopiratelně budovatelský film mne dohnala láska a zájem o vše co má motor, a hodnotil sem tak proto, že záběry Tatrovek 148 a 813 jsou zde prostě skvělé. Popravdě příběh sem tak trochu vypustil, ale řekl bych že by se na stejný námět dal natočit i skvělý nebudovatelský film pro milovníky aut. Hodnocení tedy mírně pokřivené, ale s vypovídající hodnotou pro lidi co se o auta zajímaj, a zbytek, ten tu má hodnocení od jiných veličin čsfd. Takže milovníkům značky Tatra budiž doporučeno, zbytku rozhodně ne. (17.01.2012)

zaujímavý šoférsky film o krehkej láske v drsnom prostredí ruských stepí. Len som vôbec nepochopil obsadenie Jiřího Vondráčka, nakoľko jeho kvalitnejší slovenský herecký dvojník, Ľubomír Paulovič by túto úlohu zahral lepšie a nebolo by ho treba dabovať. Najvyššie hodnotím krásnu Brigitu Hausnerovú a škaredé, ale inak jazdne neprekonateľné Tatry 148 :-D (09.03.2019)