• pytlik...
    ***

    Tak bezesporu se jednalo o zvláštní film, díky kterému jsem pro sebe objevil některé zajímavé herce. Např. teď už vím, po kom se v imiči opičí ten francouzský Rus Dipardié, nicméně zdaleka nedosahuje tvrďáctví svého vzoru - Jiřího Vondráčka, vybaveného po většinu děje koženou bundou, cigaretou v koutku úst a hlavně obrovským volantem. Mimochodem mě zaráží, proč je představitel hlavní postavy uveden v anotaci filmu až mezi posledními, zatímco Vondráčkův dabér Drotár trůní na prvním místě. Možná to souvisí s proslulou religiozitou Slováků, v bibli se přeci píše, že na počátku má bejt slovo. Hlavní hrdina mě zaujal i větou, že mu "za ušima fialky nerostou". Jako já nad tím přemýšlím nepřetržitě už dva dny a napadlo mě asi jediné logické vysvětlení, chtěl tím říct, že není žádnej zhýčkanec, žádnej buržoust, co se povyšuje nad dělnickou třídu. Že jako správnej proletář dává přednost plodinám užitečným a za uši si sází zásadně brambory. No a další postavou, která mě doslova a do písmene uhranula, byla Brigita Hausnerová. Narodit se tak o třicet let dřív, tak bych ji před čtyřiceti rokama požádal o ruku (samozřejmě jen na oko, samozřejmě by mi šlo jen o to jedno). Svůj mimozemský původ prozrazovala nejen svou krásou, ale i větou, kterou by žádná pozemšťanka nevypustila z úst. Totiž na Vondráčkovu úpěnlivou prosbu: Vezmeš si mě? odpoví: Nevezmu, to nemůžu kolegyním v práci udělat! No a poslední věc, která mě na filmu zaujala, bylo pracovní nasazení. Běžně se dělaly i šestnáctihodinové směny, stavby se odevzdávaly x měsíců v předstihu... jaký to rozdíl oproti dnešku, kdy se díla naopak neustále prodlužují a prodražují. Já na to mám takovou teorii, že dělníci se holt v socialismu sedřeli, takže teď musí v kapitalismu zaslouženě odpočívat.(1.10.2015)

  • majo25
    ***

    Postbudovateľský film, aby aj robotníci vedeli, že sa o nich vie a že sú pre spoločnosť osožní. Akurát, že sa nebudovalo u nás, ale v ďalekej Rusi, kde miesto ciest sú iba výmoľe, hlboké kaluže a bahno. A keď sa nestíha, treba pridať stoj čo stoj, aby sa ''päťročnica'' stihla...a keď možno, tak aj s predstihom. Dať si záväzok, to nedokáže každý socialistický občan. Síce väčšie peniaze nebudú, ani viac dovolenky, ale...ale vlastne, načo sa tak ponáhľali? No nič, porekadlo 'Práca chvatná, málo platná' ešte nebolo v móde. Ak sa ale divák veľmi nevnorí do tohoto socialisticko-pracovného posolstva, ako som to urobil ja, dostane v podstatne solídnu dobrodružnú drámu s malým nádychom romantiky v pre našinca exotickom prostredí. A zábery tatrovky vo fakt ťažkom prostredí bez spevnených ciest urobia na diváka aj teraz dojem. V porovnaní s podobným čs. filmom - Trasa, je to takmer o level lepšie. Bohužiaľ aj v tomto, je pri sovietskych dialógoch núdza o vysvetľujúce titulky.(1.12.2015)

  • Rhed
    ***

    Za použití lehké ironie můžeme příběh přejít bez většího utrpení. Teorie a praxe socialistických pracovních závazků doznávala rozdílů snad ještě propastnějších, než demokracie a fiat currency v současnosti. Jak ukazuje samotný film, reakční imperialistický živel pronikl i k výstavbě družebního plynovodu: rejžo, co ten buldozer značky Caterpillar?(9.10.2011)

  • dobytek
    **

    Hrají: Tatra 148 a další - Ke konci 70. let vznikly ve spolupráci ČSSR a SSSR dva filmy, ve kterejch hlavní roli ztvárnila Tatra 148. Ten první film je z roku 1978 a jmenuje se Trasa a o rok později vzniklo ještě tohle. Film je tak nějak zhruba o tom, že jeden řidič má jét na stavbu plynovodu Orenburg, doma udělá průser, za trest nikam nejede, pak se nad nim soudruzi slitujou, takže ho tam vyšlou, ale pouze tam hází lopatou. Po nějaký době ho soudruzi konečně posaděj za volant autodomíchávače na podvozku T 148 a úplně nakonec se mu dostane čest řídit soupravu T 813 s podvalníkem Transporta P-50 a odvézt nějakej generátor (nebo co to bylo). Jestli máte rádi starý náklaďáky, film rozhodně stojí za vidění. Nicméně nejlepší by bylo z toho vystříhat akorát ty zajímavý záběry a zbytek hodit do popelnice...(26.5.2011)

  • Big Bear
    **

    A máme tu další film o Tatrovkách ! Dneska bychom se asi ošklíbli nad tou nepěkně skrytou reklamou Kopřivnického koncernu, ale tehdy se to tak neřešilo a divák byl tolerantnější :-). A co víc, když jsem viděl co ty Tatrovky umějí.. klobouk dolů. No už jsme tu měli Rudu Hrušínského (Kdo hledá zlaté dno (1979), který měl libé pocity při řízení Tatry a teď je tu další mladá oběť... Film je z doby výstavby plynovodu Orenburg, jehož se účastnily v jednotlivých etapách všechny státy RVHP. Jet, nebo dokonce letět na montáž do SSSR byla pro řadu podniků a jejich pracovníků možnost dostat se k dietám, vyšším výdělkům a podívat se do často exotických oblastí Sojuzu (ta ve filmu přípomínala Mars). A o tom pojednává i tento snímek. Hodně netradičně začíná milostnou scénou, po které se dozvíme o budoucích plánech mladých milenců. Oba pojedou na Orenburg a po návratu finančně zajištěni založí rodinu.... Jenže Milan Drotár je divoch a neplní v práci řádně své úkoly, pokud je možnost udělat se svojí tatrovkou nějaký melouch v pracovní době, neváhá... Tohle by ale v Sovětském svazu dělat neměl a tak ho stavbyvedoucí vyškrtne ze seznamu přihlášených řidičů i když je jedním z nejlepších. Většina závodu včetně jeho milé tak odjede a on zůstane sám. S milou se ještě pohádá, že jede bez něj. Nakonec od podniku dostane nabídku tam přeci jen odjet, ale jako betonář. A tak se ocitne na stavbě. Nejprve mu to nejde, ale je v dobré partě a betonáři ho podporují. U nich se začne napravovat a sám navrhne závazek snížit betonování výměníkové stanice o 2 dny. Po práci se druží s bodrým sovětským lidem a děvčaty. Rusko-České pasáže jsou bez titulků a překladů, takže dnešní divák lecčemus nebude rozumět. Tehdy (1979) se ale předpokládalo, že každý umí - pa rusky. Náhle je ale nutno přivézt nadměrný náklad z 560 km vzdáleného přístavu a volba nakonec padne na našeho hrdinu... Ten úkol splní a všichni mávají a tleskají... No... Úplně na mně z těch ubytoven dýchla ta chlaská soudržnost, přátelství a budovatelské nadšení. Viděl jsem i jak nás mají Sověti rádi a jak skvělé máme vozy... A když jsme ještě zkrátili plán výstavby, litoval jsem, že se také nemohu přihlásit km odjezdu na montáž.... Tahle kombinace širokých límečků, barevných tesilových košil, bolestivě zaříznutých (pánům) jeansů s nohavicemi do zvonu a kotlet všech tvarů a barev ochlupení s výpary naftových motorů, bahna, montérek, cigaretového dýmu, vodky, a kyselého potu ... -- stojí za vidění. :-) * *(7.5.2012)

  • - Film získal Cenu města Prešova na 30 filmovém festivale. (M.B)

  • - Nakrúcalo sa v Senci, Bratislave, Rohožníku a Orenburgu. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace