Asteroid City

Wes Anderson kdysi skrze svoji svojí svébytnou dollhouse formu přilákal diváky k příběhům o různě polámaných lidech snažící si zachovat svoji hrdost a sebeúctu navzdory tomu, že něco se mění. Poslední dobou se více uzavírá do svého světa projekcí, vzpomínek a představ, kde si vše filtruje tou svojí specifickou krajinotvorbou, ale diváci ho teď pomalu opouštějí, stěžujíce si právě na tu formu, která je k němu prve přitáhla. Příznačně se tak stává typickým protagonistou svých filmů. Tedy postavou, která kdysi na tvůrčím vrcholu si kolem sebe vytvořila bizarní mikrosvět, který se čím dál více uzavírá do sebe, on samotný ztrácí přízeň diváků i kritiků, ale přesto se všemi silami snaží udržet si tu vlastní vybudovanou platformu k vyprávění osobních příběhů, ačkoli mu možná již přináší více strastí než slastí. Asteroid City dokáže iritiovat tím, kolik je tam nevyřčeného navzdory tomu, jak jsou jeho postavy přímočaré ve svém jednání i vyjadřování a všudypřítomná robotičnost působí, jakoby v dalším filmu měli mít už všichni herci přímo zaražený v zadku natahovací klíček. Zároveň je to však v rámci Andersonovi tvorby vzácný snímek tím, že má přímý vztah k současné realitě - vypráví o tom, že v 50. letech přistane před očima několika lidí mimozemšťan, ukradne meteorit a odejde, přičemž pro všechny ty lidi se vlastně nic nemění a oni se horko těžko snaží v sobě probudit to očekávané nadšení a zaujetí, které by z dané situace mělo vzejít. Svým vlastním způsobem tak popisuje pocit mnohých v posledních letech, kdy po několika world-changing událostech od pandemie, přes počínající třetí světovou válku až po první viditelné projevy klimatických změn, je mnoho lidí překvapeno s tím, jak bojuje spíše s pocity vlastní apatie, nenaplněnosti a osobním selháním. Hledání pojítek mezi padesátými lety, jako nejzkurvenějším obdobím v zásadě everywhere, a současností bude teď chvíli asi hip. "It's been a great ten years Schubert and I don't regret a second of it. Clark still loves you. I still love you." "But not like before?" "But not like before." (21.09.2023)

Čeho je moc, toho je příliš: Wes Anderson edition.... Takový tvůrčí fuck-off Wese Andersona, ve kterým si dělá co chce a je mu absolutně u šušky, co si o tom myslí ostatní. Jindy by tenhle vzorec [tedy neomezená tvůrčí volnost] neměl u režiséra tak extrémně inovativního kalibru nijak vadit – exemplárním důkazem budiž jeho předloňský French Dispatch, v kterým se utrhl ze řetězu tak moc, až z toho nejeden cinefil slintal blahem. Jenže tentokrát je to kupodivu víc ku škodě, jak ku prospěchu.... Asteroid City bohužel není vůbec tak hravý, nápaditý, ani zábavný jako jiné Wesovy filmy. Nejde o žádný crowd pleaser, ale spíš o oddechovou konverzační blbinku s obřím hvězdným castingem zasazenou do éry kosmického optimismu, která střídá dvě narativní polohy – zákulisí divadelní hry, a samotnou divadelní hru – a zde výčet kuriozit naneštěstí jak začíná, tak končí. Paradoxně však všechna tahle rádoby fancy stylistická tapisérie působí dost prázdně a znuděně. Wes zde totiž namísto toho, aby svůj autorský rukopis někam posouval, objevoval nové finesy, a překračoval jeho hranice, pouze jenom nezajímavě recykluje tolikrát viděná schémata jeho filmografie. A s vědomím, že se jeho nezaměnitelný, svérázně osobitý hipsterský styl vyčerpal [ať už v rámci vyprávění či vizuálního manýrismu], se mi na jeho nový filmy fakt chodit nechce.... PS: I zde jsou zcela evidentní náznaky toho, že tvorba Wese Andersona by se měla radši ubírat produkcí stop-motion animáků; udělal by tak líp. (19.07.2023)

Další film Wese Andersona, ve kterém naplno využívá svou nezměrnou tvůrčí fantazii a smysl pro komično, ale co naplat, když scénář za moc nestojí a postavy i vztahy mezi nimi, jsou většině diváků úplně ukradené. K lepšímu dojmu nepomůže ani hvězdné herecké obsazení a zajímavá stylizace. (45%) (30.09.2023)

Andersonov štýl mi nikdy nesadne a jeho filmy považujem až za zbytočné, nudné, nič nevypovedajúce. A tak to vyvažuje pôsobivým zoznamom hercov, lebo tí berú roly v jeho filmoch bez prečítania scenára. Takže jediný zážitok z jeho filmov sú mená na plagáte a potom Scarlettin odraz v zrkadle, na ktorý celý čas chuťovkári čakali. (12.07.2023)

Lepšie než Až vyjde měsíc (2012). A tým vymenovanie pozitív končí. Viete ako Asteroid City pôsobí? Ako keby Wes Anderson zomrel a na počesť jeho pamiatky sa zišli "jeho" herci, a spolu s jeho dlhoročným asistentom natočili film. Vyzerá to ako WD, hrajú tam herci ako u WD, ale neodohráva sa nič pútavé, zbesilo kreatívne a postavy nemajú čím zaujať. Dajte si Grandhotel Budapešť a Fantastický pan Lišák. Tým Vaša púť po WDlande môže začať a aj hneď skončiť. (24.11.2023)