Fabelmanovi

Další z filmařů, který natočil svou životní pouť a pokud jde o Spielberga, když měl (jako každý) i svoje slabé chvilky, režisér je to světovej, stejně jako tenhle snímek. Radost, smutek, dojetí a fascinace pohyblivými obrázky, jo, to je naše. Jediný mínus - chvílemi emocionální vypjatost, ale v tomhle příběhu jde o vše, že. Za Davida Lynche dík! 90%. (30.05.2023)

Tento film je citlivou štúdiou obrazu a pohľadov. Je o vášni, láske a dospievaní. O tom, že robiť veci ktoré túžime robiť nemusí byť vždy správne, ale aj tak je najdôležitejšie byť šťastný, aj keď ostatní s tým nemusia súhlasiť. Herecký opus a formálna stránka ( hravá, rozkošná a úprimná) rezonujú v každom zábere, tóne, uvedomení. O to viac je zarážajúce, že Spielberg, schopný takýchto pocitov, dokáže natočiť priemerné snímky bez duše, ako napríklad West Side Story. Takýto úprimný klenot, sa len tak nevidí. Stavia sa do popredia s Purpurovou Farbou, Mostom Špiónov a so Schindlerovým zoznamom a dokazuje, že úprimné, citlivé a emočne vyspelé snímky Spielberg robí s rovnakou radosťou, ako tie fantastické, ktoré ho preslávili a kvôli ktorým ho milujem. K tomu filmu sa budem vracať a budem si užívať tú vyváženosť. A to množstvo vrcholov, ktoré ponúka. Nič tam nie je zbytočné. Všetko tam má svoj dôvod. A všetko je tak, ako má byť. Najlepší Steven od Mostu Špiónov. (26.01.2023)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Spielbergovo rozjímání nad dětstvím a dospíváním s kamerou v ruce. V základu jednoduchý a přímočarý film, ale Spielbergovo mistrovství tu jede zas jednou naplno, a nevýjimečný příběh civilního rodinného dramatu podává velmi výjimečným způsobem. Nestane se kultem, ale je podívanou nadmíru příjemnou. 8/10 (05.03.2023)

Milé nostalgické vzpomínání s mnoha krásnými scénami, které bohužel míří tak nějak zbytečně na jistotu. Aby vše došlo i pomalejšímu divákovi, Speilberg mu to podá nesmyslně doslovně, obsahem i formou, která ve správný moment huláká "DIVÁKU, TEĎ MÁŠ NĚCO CÍTIT". Dialogy psal někdo, kdo naposledy četl ve filmu zmiňovaného Dickense, (líbí se mi část v závěru, kdy postava matky popře své předchozí srdceryvné tvrzení v průběhu jediné minuty), až mě napadlo, že možná byl záměr vypovídat je formou děravějící paměti, která si slova spíš domýšlí, než vybavuje... (01.01.2023)