Můj nejmilejší bar

Asi by mi ta poetika sedla o něco víc, kdyby se to celé víc věnovalo i životům ostatních štamgastů, kdyby tam bylo víc scén z Trees Lounge a kdyby to aspoň trochu odněkud někam šlo. Takhle to sice je příjemné, se skvělou hudbou, slušnou kamerou a dobrými hereckými výkony, ta poetika něco do sebe má a chápu ji, ale nedokázala mě pohltit po celý film. A z toho se asi odvíjí úplně všechno, protože o tu poetiku to šlo především, ale stejně mě mrzí, že ze scénáře nevypadlo víc a vlastně i to, že jsem se do toho nedokázal víc dostat, protože v některých scénách to má skutečně dost do sebe... Silné 3* (17.10.2021)

Buscemi chlastá. Buscemi blbne s ženskými. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí vo svojom rozpadajúcom sa vraku. Buscemi chlastá. Buscemi blbne s adolescentkami. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí v zmrzlinárskom kráme. Buscemi chlastá. Buscemi dostáva nakladačku. Buscemi chlastá. Buscemi je král! Veľká škoda, že Buscemi netočí svoje autorské filmy častejšie. Obidva (v ktorých hrá hlavné role) sú skvostné. (12.09.2016)

Na chuť jsem tomuhle malému filmu nepřišel. Mám rád malé milé filmy o "autsajdrech", které plynou jaksi volně, nenásilně, nenápadně a přitom nápaditě.. A z Mého nejmilejšího baru jsem tenhle pocit vůbec neměl. Buscemiho mám velmi rád, ale asi jako herce. Na režisérské židlice mu to moc nejde, ikdyž moc chce. A to je asi právě ten kámen úrazu. Filmu chybí svěží nádech volnosti a přirozenosti. Je to asi tak, jako když si chcete udělat romantický večer s přítelkyni, ale těsně před tím vám praskne voda v koupelně, vy to narychlo uklidíte a opravíte, ale pohoda se někam vytratila a večer se nepovede.. Podobně je to s tímhle filmem. Necítil jsem z něj to, co bych si přál a místy některé pasáže musel přetrpět. Tento film pro mne zůstal proto malým svou formou i energií... (01.07.2011)

Očekával jsem, že to bude něco jako Štamgast, ale TREES LOUNGE není tak vtipný. Je spíše dosti nahořklý, a hledat si cestu k hlavní postavě je celkem fuška. Osobně ani bezprostředně po dokoukání filmu nemám jasno v tom, jestli mi ten ochmelka byl sympatický, nebo ne. Nevím, možná už jsem jenom vyrostl z podobných opileckých filmů, které jsem měl kdysi celkem v oblibě. Dneska se mi celá ta flákačská kultura provinčního buranství a bezbřehého alkoholismu spíše protiví, a v reálu bych pro chlápka typu Tommy Basilio měl jen opovržlivé uplivnutí. Filmové ztvárnění krátkého výseku z jeho života pro mě nebylo bez jisté zajímavosti, ale popravdě je mi celá ta filmová glorifikace vysedávání v baru z duše protivná. (27.02.2015)

Profesionálních loserů známe už nespočet. Steve Buscemi je navíc i solidní alkoholik. A poprvé se divákům představuje také coby celovečerní režisér a scénárista. I když je patrné, že mnohým stejně nezávisle potrhlým režisérům už do řemesla tu a tam mluvil. Tentokrát vystupuje jako ztroskotanec, který bydlí rovnou nad svým oblíbeným barem, po smrti strýce začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou a ještě se zakouká do sedmnáctileté dcery svého známého. Je ale zřejmé, že nejlépe se cítí na barové židličce, když si poroučí panáka a točené pivo. Tedy pokud ho někdo nezve, to si dá lahvové z dovozu. Buscemi-tvůrce nemoralizuje, nevaruje před démonem alkoholu, prostě jen vypráví příběh o obyčejných lidech a jejich peripetiích. Jen bych čekal víc humoru a dějovosti, to přiznávám. Humoru vlastně výrazně víc, proto jen ty tři hvězdy. (31.07.2018)