Tajemný předmět touhy

Lahodně pikantní tragikomedie o vášni s Fernando Reyem v hlavní roli. Minimálně ve svých posledních filmech dovedl být slavný režisér Buñuel hodně zábavný, i navzdory otevírání vážných témat jsem vnímal z větší části humornou podívanou. Zde navíc vývoj příběhu drží diváka díky retrospektivnímu vyprávění pořád v jistém napětí. Vono to totiž není jen tak, když někdo před očima desítek kolem hledících oblije z vlaku mladou dámu vědrem plným vody! :o) Zhlédněte si a poctivě poslechněte osobité vyprávění hereckého aristokrata se španělskou krví, určeno pro náhodné spolucestující všeho vzrostu, minimálně v samotném závěru budete svědkem nečekané pointy. Ale ono stojí za to i veškeré dění mezi tím. K originalitě filmu navíc dodává obsazení dvou různých hereček do jedné a té samé role, což netradičním (a možná neplánovaným?) způsobem podtrhlo měnící se nálady sličné Conchity ve vztahu k postaršímu Mathieuovi. Velice milé a skvělé vyvrcholení spolupráce velkého režiséra s velkým hercem. 85% (18.11.2019)

Z tohto filmu som si odniesol nasledovné: Ženy môžu byť nebezpečnejšie než teroristi, prípadne muži môžu byť sprostejší ako vláda, ktorá ich toleruje. A Buñuelovi musím kvitovať ten nápad s obsadením dvoch herečiek do role jednej postavy. O mnohom tento zábavný ťah vypovedá a necháva trochu aj priestor na vlastnú interpretáciu. Bola to pridaná hodnota k spôsobu rozprávania príbehu hlavnou postavou, za pomoci flashbacku cez celý film, čo býva väčšinou zaujímavé aj samé o sebe. Ale nebolo to nič nové ani v dobe vzniku tohto filmu a Buñuel to zjavne vedel a nechcel sa uspokojiť s málom. (11.07.2014)

Na diskuzi, která tu probíhá okolo dvojího obsazení hlavní ženské role dává zásadní odpověď sám Luis Buňuel ve svých pamětech "Do posledního dechu" (česky MF 1987, Jiří Krechler - bookman 2004). V této knize se čtenář zároveň dozví o režisérově záměru navodit v "Tajemném předmětu touhy" atmosféru nejistoty a strachu z atentátů a terorismu i o nečekaném výsledku této snahy po uvedení filmu do kin. Časy se mění, některé problémy však pohříchu zůstávají. Zajímavý a obsažný článek k 6 posledním Buňuelovým filmům zde: www.nostalghia.cz/pages/andele/bunuel/txt/of/holanec/index.php (27.06.2007)

Jé, to byla láska jako trám a někdy šíleně bláznivá, protože každý cca druhý muž by po pár pokusech Conchitu asi uškrtil. Mathieu do toho vlétnul po hlavě a pak si to užil do sytosti, až mě ho bylo chudáka líto a měla jsem sama chuť vzít rákojdu a pár jí Conchitě nandat. U Luise Buňuela jsem pokaždé zvědavá na závěrečné finále, protože to je jeho velká doména a zatím mě pokaždé překvapil a zrovna tak v tomto snímku. Jako cestující ve vlaku mě svým vyprávěním ten čas utíkal velmi rychle a těším se na další setkání S Luisem. Hezký komentář italka63. (24.02.2016)

Oscar za scénář? Však je to pouhý výsměch Pierre Louÿsovi a všem dalším verzím, které jsou tu jen opětovně mimoděk a mechanicky převedeny do Buñuelova sebestředného pojetí. Určitě není náhodou, že tento velký pozér ukončil své dílo právě zastavením nad rozmary provokatérky Conchity, ale nechme vás dál snít váš naivní sen o Luisově originalitě. Já si jdu ještě zkontrolovat verzi s Bardotkou a zůstávám si spokojeně mnoucí ruce nad požitkem von Sternberga a jeho masocha upřeného na božskou Marlene. (14.03.2013)