Mnichov: Na prahu války

Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. (23.02.2022)

fakt ze film sa prezentuje z pohladu anglicanov ma nijako neprekvapuje (pribeh z pera anglickeho spisovatela) a ani prilis nerozculuje (fikcia i ked postavena na skutocnych udalostiach). co bolo vsak neodpustitelne hrozne, je rezia a strih ktore hranicia so znesitelnostou. Ako priklad posluzi hned uvodna scena na oslave ktora je tak hrozne zostrihana a bez rytmu, az som mal nutkanie to vypnut hned v tom okamziku, s postupom casu sa to zlepsi ale i tak babrak na reziserskej stolicke Schwochow nedokaze vykresat ani za mak napatia zo ziadnej sceny. (23.03.2022)

Z hlediska udržení napětí a epiky se film jeví v pořádku, ale skoro všechny hlavní linky jsou v něm směšně filmově přepísknuté. Jako by byl celý příběh poskládaný z nesourodých scének, které se na různých místech v různých časech odehrály, a nyní je potřeba předvést je s důkladným přednesem před tabulí. A ten premiant u katedry, to je vystresovaná malá rybička, která se všeho bojí, nikdy nic nezažila, dostala sice ve svém akváriu důležitou funkci, ale nejspíš protekčně, protože nezvládá ani základy komunikace se svými nejbližšími a vůbec tak nějak leží stále mezi svou postavou a strachem ze zkoušení… Člověk neví, jestli je větší problém na straně scénáristy, nebo herců, ti se však zdají být, s výjimkou toporného a stále stejného George MacKay, ve skvělé formě… Chamberlain byl politik, nikoli romantický dobrák od kosti, který chtěl spasit svět, ale snahu o jistou restauraci a poctu mezi všemi těmi nechutnými Churchilly si nakonec určitě zaslouží, stejně tak jako Munich – The Edge of War si zaslouží své místo mezi snímky o WW2. V každém případě je jedním z relativně slušně řemeslně odvedených podnětů k přemýšlení. (07.06.2022)

Netflix se opět předvedl jako moderní nástroj masové propagandy. Tentokrát však nechává ekologii spát a raději si bere na mušku přepisování dějin. Jsme v Mnichově roku 1938 a nad Československem se stahují diplomatická mračna. Za fiktivním příběhem dvou kamarádů ale sledujeme počínání britského premiéra Nevilla Chamberlaina. Tento jinak docela dobrý politik, jehož zeměpisný obzor nicméně obsáhl maximálně tak jižní Itálii, kam jezdil s manželkou na dovolenou, se vyjádřil, že "Británie si nemůže dovolit riskovat válku pro zemi a národ, o kterém my Britové nic nevíme". Tou zemí a národem myslel Československo a Čechy. Zde nám však netflixovští propagandisté předkládají Chamberlaina jako moudrého a prozíravého politika, který má Hitlera přečteného, válku očekává, a podpisem Mnichovské dohody jen pro Británii získává čas... Asi netřeba dodávat, že Mnichovem získal čas, ale hlavně československé zbraně a průmysl, především Herr Hitler... Ale kdo ví. Možná, že film má hlubší "výchovný" záměr a dopředu umetá cestičku veřejnému mínění v Evropě, až Rusko na Ukrajině vykoná nový Mnichov... (29.01.2022)

ať už o Mnichovské dohodě vznikne cokoliv, pro našince to bude vždy citlivé téma a pokud má Mnichov : Na prahu války sloužit jako její obhajoba (viz.poslední věta - Podpis dohody dal spojencům rok na přípravu na válku a díky tomu jí nakonec vyhráli), pak se to moc nepovedlo.Nepomáhají tomu ani přidané fiktivní postavy, které Chamberleina varují před důsledky podpisu a mají v rukách celkem přesvědčivé argumenty.Byl bych ještě ochoten pochopit snahu o to vyobrazit celou situaci jako složitou,kde jakýkoliv výstup bude nakonec špatně, ale film v tomhle sám sobě podráží nohy.Technicky mu sice není moc co vytknout, ale přidaná hodnota je bohužel nulová...40% (23.01.2022)