Iveta - Série 3

Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. (07.05.2024)

Tretia séria a zakončenie seriálovej Ivety neprináša žiadnu zmenu. Otrasná a brutálne otravná minimalistická kamera, o ktorej si samotný scenárista a režisér myslí, že (vyjadroval sa o tom vo viacerých rozhovoroch), že sú to umelecké zábery a chcel ich vraj v seriáli oveľa viac – náladové zábery, ktoré navodia atmosféru. Popravde, skôr pôsobili amatérsky, inscenačne, ba až na štýl domáceho videa (aj keď to asi bol zámer).  - Každopádne, tretia séria sa pohybuje asi na úrovni druhej, no tiež je to podpriemer, už nie hlboký podpriemer ako prvá séria, ale len podpriemer.  - V seriáli dosť chýba zásadný Ivetin vzťah s Jiřím Pomejem, celkovo sa tvorcovia snažili aj v poslednej sérii o to, čo predtým, verne zobraziť známe scény (únos do Taliansku, Richtář „hore bez“ v Taliansku, bitka s Maculom na jej poslednom koncerte v Svitavách). Ak hľadáte odpovede, nedostanete ich. Jasné, z búrlivého života Ivety, ktorý chtiac-nechtiac sledoval celý národ, sa dalo vyťažiť oveľa viac (napríklad prečo rušila tie rozsiahle turné, ktoré mala naplánované - aj keď to je každému jasné). A mimochodom, prvá séria vykresľuje Sepéšiho ako čuráka, druhá Ivetu ako nestabilnú trosku, v trojke je Richtář doslova za chrumkavého. - A tak asi jediným polovičným víťazom je herečka Anna Fialová, ktorá sa snažila verne okopírovať a naštudovať Ivetino správanie, štýl reči a podobne (komicky však vyznieva jej mladý vzhľad v tejto tretej sérii – ale maskéri sa snažili), otázne je aj to, dokedy sa v jej hereckej kariére s ňou bude ťahať táto úloha, pretože talent táto herečka rozhodne má.  - Nie, Voyo sa nevydarila táto miniséria a to vôbec, podobne ako sa nevydaril ani dokument o Ivete Málo mě znáš. Asi by bolo vhodné nechať jej dušu už na pokoji a vziať si z jej života to pekné – piesne, ktoré dodnes oslovujú mnoho fanúšikov.  P.S.: Výborný komentár NinadeL. P.S.2: Oveľa viac o Ivetiných prehreškoch z tejto tretej série sa dá dohľadať na YouTube, je viacero snímkov, ktoré chronologicky pospájali udalosti z novinárskych kamier a relácií, kde vystupovala a dá vám to oveľa väčšiu výpovednú hodnotu než táto miniséria. (30.05.2024)

motto/gro: BLUDY, QUASI, chiméry, volatilní smutný klaun, likvidátor. Obsáhlý real. biopic za/jímavý námet byl zčásti "žánrove" z poutavé kategorie jako napr. Johna Forbesa Nashe Jr.. Žel tady kýčovití autori silný místy kvazi "mystický" príbeh OBEZLIČKOVE zpracovali jako BLUDY autoru, primitivní AV formát = ohlupovací PLYTKOU prázdnou slaboduchou POPULISTICKOU frašku. #Relevantní souvislosti, úplná pravda je celkove v minisériích DEMAGOGICKY zatajena. Tvrdým cílem, účelem mediálního výtvoru byla prioritne marketingová BULVÁRNÍ tržní sledovanost nad celkovou kvalitou, autenticitou, originalitou. Pojetí hercu je zbytečné hodnotit, když celková autorská "kreativní" licenční nekvalifikovaná konepce díla (postrádající sofistikovanejší strukturovanou analýzu obsahu životního príbehu, postavy) je zbytečná, trapná, dramaturgie zoufalá. Záver: IB pro zvolený CIRKUS ZIVOT nativne nebyla žel adekvátne komponovaná. Zásadní, závažný podíl na jejich dlouhodobých potížích mela patrná NEsprávná péče, neuro-psych. medikace, diferenciální diagnostika. ********************************************************************************************************** PS: bulvární média dlouhodobe léta (prvne r. 1993) mluvila o Rx návyk. lékových intox. kolapsech.... https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-smrt-ivety-bartosove/266385/odbornici-o-lecich-z-cerneho-trhu-ktere-mel-rychtar-bartosove-shanet-mohly-ji-poskodit-i-psychiku.html   Čili natočit se nemela biopic bludarská extrémne patetická groteska, ale spíš kvalitní psychokrimi (event. docudrama) žánr s klíčovým rozuzlením.... *********************************************************************************************************** IB, Karel Gott si byli v určitých vecech velmi blízcí, typologicky podobní. Byli chronicky, extrémne závislí na popularite, sláve, kterým totalne podridili, obetovali celý svuj život (KG tuto závislost redukoval až v období založení rodiny). Krome težkych látkových závislostí, jiných nemocí, u IB byl mj. i tento druh nelátkové silné závislosti kalibru závažné specifické, sebe/destruktivní, anomální smíšené poruchy, amorfní psychiky chronicky enormne negativne ovlivnujici jeji život, zdraví, potazmo i nejbližších osob IB. *********************************************************************************************************** Dtto chronická léková závislost, lesk a bída showbyznysu je interpretována, ilustrována napr. i ve filmu PriscillaP (23.05.2024)

Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu. (27.05.2024)

Moje recenze je tady teprve třetí. Bohužel já z toho nijak nadšený nejsem. Pustil jsem ten první díl manželce a i těch 50 minut bylo na mne moc.  Trpěl jsem, když jsem na to musel koukat. Ivetu jsem nemusel ani když žila a tudíž mne ten její příběh nechává emočně chladným i v seriálu. Prostě platí "jaký si to uděláš, takový to máš" Snad ty poslední dva díly budou lepší. Tohle bylo jen 50 minut o ničem... (11.05.2024)