Iveta - Série 3

Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. (07.05.2024)

První dvě série Ivety jsou opravdu klasa, takže jsem s nadšením sobě vlastním využil možnost jít na slavnostní předpremiéru v Lucerně, abych závěrečnou sérii mohl vidět na velkým plátně. Třetí série Ivety je tobogán emocí, který v českých poměrech nepamatuji. Ivetin osud je plný bolesti na duši, smutku a především neskutečnosté osamomělosti. Mnohokrát jsem cítil jak Iveta vysloveně hledá někoho o koho by se mohla opřít, kdo by jí dal pocit porozumění a opory, ale bohužel měla kolem sebe až neuvěřitelnej soubor kreténů a její pád na dno mně opravdu dal hodně zabrat. Některé scény, třeba s Arturem na jejich narozeninách ukážou Ivetku šťastnou, stejně jako její comeback u kterýho jsem jí držel palce víc než sobě při losování šťastných deset, ale bohužel štěstí trvá vždycky jen krátce, než se opět nad Ivetou potemní. Tvůrcům se povedla i závěrečná ttulková scéna, protože jestli tě nesrazí k zemi předchozí dění, tak závěr to udělá spolehlivě. Ano, měl bych i vyčítky, vesměs technické povahy, občas jsem slyšel špatně Artura, přespříliš makro záběrů na Ivetin obličej, ale to jsou proti té tsunami plné emocí jen banality. Anna Fialová dává Ivetu na bohyni, ale i ostatní hrají skvěle, třeba Karel Šimek jako Artur to je neskutečná dokonalá podoba a jeho scény patří mezi to málo vtipné, kdy se člověk zasměje. David Prachař jako Rychtář je taky bezchybnej, nejvíc mám v paměti první společnou scénu, kdy tam stojí naproti Ivetě, ta mluví za všechno. Filip Rajmont toho bulvárního podčlověka trefil naprosto dokonale. Iveta je klenot, který se umí pořádně trefit do srdce možná i proto, že Ivetin osud se týká všech co čtou bulvár nebo v dnešním éře dělají ze sociálních sítí stoku nenávisti, povrchnosti a laciných senzací. (07.05.2024)

Moje recenze je tady teprve třetí. Bohužel já z toho nijak nadšený nejsem. Pustil jsem ten první díl manželce a i těch 50 minut bylo na mne moc.  Trpěl jsem, když jsem na to musel koukat. Ivetu jsem nemusel ani když žila a tudíž mne ten její příběh nechává emočně chladným i v seriálu. Prostě platí "jaký si to uděláš, takový to máš" Snad ty poslední dva díly budou lepší. Tohle bylo jen 50 minut o ničem... (11.05.2024)