Andaluský pes

Tento experimentálny kraťas bol buď oničom alebo o príliš veľa nesúvisiacich veciach naraz, zobrazených na malej ploche. Nebudem dávať vysoké hodnotenie len z úcty k tvorcom alebo s prihliadnutím na dobu, v ktorej bol film natočený. A predovšetkým kvôli tomu, že mohol byť omnoho lepší keby jednotlivé zaujímavé obrazy boli čo i len trochu rozvinuté alebo by aspoň mali spoločného menovateľa, ktorého by sa mohol divák chytiť. Ale keďže ide o surrealizmus, môže tam byť zjavne hocičo a aj bolo. Jednu hviezdu dávam za hudbu a druhú (a tú dôležitejšiu) za nápaditosť, ktorou si Andalúzsky pes predsa len čiastočne vedel získať moju pozornosť. (12.06.2012)

Kochat se dá kdečím... Mám dojem, že největší zásluhou Andaluského psa je, že dokázal konečně na moment sjednotit neusátle rozhádané surrealisty v názoru na to, co by měl reprezentovat surrealistiký film (byť zajisté ne všechny, to by bylo podezřelé). Film jsem viděl několikrát, párkrát ho za život ještě asi uvidím (mnohdy běží jako předfilm jiných Buñuelových děl) a stavím se k němu prostě jako k dobovému projevu. Je mi cizí a nemluví moji řečí, čímž ale nechci argumentovat čímsi o „rádoby“ nebo „pseudo“. Rozhodně ne → dobovým projevem je Andaluský pes podobně jako Stávka, Malý Ceasar nebo Mezihra. Každý reagoval na dobovou potřebu a úspěch/neúspěch jmenovaných se odrážel v tom, zda jí naplnil (u sovětského příkladu centralizované kinematografie je to samozřejmě složitější). Oproti nezávaznému blbnutí v Mezihře se ale zdá, že takové přeříznutí oka má pochybnou sílu i dnes a potřeby se v tomto smyslu zase zjevně tolik nemění. Ale jen za historický význam hvězdy nerozdávám, pořád věřím v osobní dojem. Odpusťte, přísní vědci;) (22.02.2006)

Vážně to chvílemi připomíná Lynchovu mazací hlavu. Opravdu zajímávý snímek na zamyšlení, úžasní byli mravenci, ale to se týká jen několika scén, většina filmu byla nuda, možná bych hodnotil lépe nebýt tam tolik přepalů. -50% (04.01.2008)

Nechápu. Alešpoň že se dá poslouchat hudba. (22.12.2009)

My hovecraft is full of eels. (06.03.2012)

Pred-film Krížnika Potěmkina. Moje prvé stretnutie s Buñuelom. Nezabudnuteľné. Inak je to veľmi zvláštny pocit, sedieť v kine na úplne nemom filme, v ktorom sa neozve jediný zvuk. Pri niečom takom krátkom je to ešte zvládnuteľné, ale niečo cez hodinu si neviem ani predstaviť. (Lumiere - 1.10.2014) (11.10.2014)

Naprosto šokující, strhující a neopakovatelné. (16.04.2005)

Dokonalý automatický film z konce surrealistického intuitivního období. Snímek umně stvořený z volných asociací, který ve zdánlivém patosu nepostrádá sdělení a hustou psychedelickou hororovou atmosféru. Když si uvědomíte, v jakém prostředí Buñuel vyrůstal, tak jeho filmová tvorba snad ani nemohla vypadat jinak. (19.12.2008)

Tak tohle je fakt šílenost. A ve své době to musela být ještě mnohem větší šílenost než dnes, dneska už jsme u filmu na ledacos zvyklí a jen tak něco s námi neotřese. Jen mě trochu překvapuje, že to tu není vedeno i jako horor, tohle si pustit před spaním, tak rozhodně spát nejdu. (14.01.2010)

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Surrealismus, ehm... Těžko ho uchopit a ještě hůře pochopit... Snová (nelogická) realita připadá každému člověku jiná, mezi měsícem, břitvou, okem, Dálím, mravenci v hrsti a můrami na stromě létají volné asociace, v každé osobě vzbuzují jiné dojmy. Potřebovala bych to vidět alespoň ještě jednou, zatím jsem se dopracovala k pocitu nevolnosti. (23.09.2008)

Andaluský pes na mě působí stejně jako životopis Luise Buňuela, který právě čtu. Některé jeho myšlenky a příhody mě doslova uchvátily, jiné znechutily. A totéž platí o tomto snímku. (29.08.2011)

Černá anekdota, svou smyslností přitahující a hrůznou mocí analogie odpuzující. Sen, který se pokaždé ubírá po cestě vytčené tou horší asociací, je zde pojat jako zlá groteska, v níž smích sice osvobozuje, ale současně také zraňuje a smějícího se poskvrňuje. A zároveň i výpověď o tom, že do detailů zachycené/zapamatované snění se vyrovná tomu nejhoršímu deliriu. (19.04.2008)

šiilené ale prevratne ale neda... opravdu neda se hodnotit (21.08.2009)

Zajímavé a zároveň šílené a nechutné, no ale nic pro mě. (29.03.2019)

Jelikož budu maturovat mimo jiné i z dějin umění a je určitá pravděpodobnost, že si vytáhnu surrealismus, nehodilo by se dát nižší hodnocení. :-) (15.04.2009)

Surrealismus se mi vyhýbá tím největším obloukem, a tak mohu je reagovat: díky no. (03.01.2013)

Surrealistická klasika, která vznikla spoluprácí Pana umělce (Salvador Dali) a Pana filmaře (Luis Bunuel). Za dobu, která uplynula od jeho vzniku, se film stal slavným a dokonce se o něm učí i ve škole. Většina lidí si však pod pojmem Andaluský pes představí temnou surrealistickou vizi. Ve skutečnosti je ale Andaluský pes spíše fantasy surrealistická groteska. (23.02.2008)

Na tento prehistorický kraťas jsem četl tolik superlativů a sofistikovaných rozborů od vzdělanějších a kulturnějších kolegů, že jsem se rozhodl, sužován pocitem vlastní duševní zaostalosti, navštívit odporný sdílecí server, abych tento surrealistický klenot spatřil na vlastní oči a mohl zde o něm napsat podobně fundovaný komentář a vyhonit si tak ego do nebeských výšin. Začátek mě nadchl. Jako zhruba pětileté robě jsem viděl v nějakém dokumentu o historii filmu scénu, kdy pán rozřízne břitvou oko sedící dámě (v té době jsem si vlastně myslel, že to je hřeben, ale to nevadí). Tento výjev ve mně zanechal hluboké trauma a od té doby jsem téměř třicet let pátral po jeho původu. Zde jsem ho konečně nalezl. Zbytek filmu je sled nijak nesouvisejících přiblblých scének. Zřejmě mají za úkol potrápit intelekt toho diváka, který se považuje za experta na skryté významy a z toho titulu si ani nemůže dovolit být unuděn k smrti. Intelektem nedisponuji a díkybohu se považuji za řadového mainstreamového konzumenta, takže je nabíledni, že Psa posílám do pekel. Druhá možnost je, že si Bunuel a Dalí řekli, hele vole, uděláme si z lidí prdel a natočíme totální slátaninu a dodnes se smíchy vrtí v rakvi, když slyší sáhodlouhé úvahy nad tím, co se nám tento jejich výplod snaží sdělit. V tom případě jsou hajzlové a opět si zaslouží odpad. Podtrženo sečteno, podobně formálně vyvedená Samařina videokazeta z Kruhu byla mnohem zajímavější. (21.11.2011)

Roztomilá podivnost, která vám nejspíš nebude dávat smysl, ale co na tom, když je zde tolik originálních nápadů. (06.01.2007)