Němá tajemství

Jako pardon, tohle je televizní inscenace, jejíž téma by vystačilo tak na 45 minut a i to by bylo moc. Předvídatelné, přehnaně patetické, cílené na ženy, které si rády u podobných dojáků pobrečí. Popravdě mi to nic nedalo ani po psychologické stránce, protože o postavách se dozvíme jen povrchní informace (práce, vztahy obecně, nic hlubšího). Určitě muselo dát práci to celé postavit na uvěřitelných nemocničních informacích, ale stejně to na neznalce působí podobně, jako číst příbalový leták u léku. V jednu chvíli mi to už přišlo jako natahovaný a přehnaně dojímavě natočený díl Specialistů. Jinak ale další příspěvek k obhájení eutanazie. Mengele a podobní by měli radost. (23.03.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Zajímalo by mě, co má ta Nellis letos s těmi koňmi. Každopádně jede. Mašín má pro film velký cit a hudba zde supluje Zimmerův minimalismus. Taky je příjemné vidět menší herce ve velkých rolích. Skvělý film se zápletkou jako od Christie, který je minimálně druhým lepším a logičtějším kandidátem na Oscara. (24.10.2023)

Vynikající scénář a vše skvěle zahráno. Jednání všech postav se dalo pochopit. Ač to bylo šíleně smutné, vůbec to nebyla jen depka. Skončilo to velkou nadějí, že jsou lidi schopni se na něčem dobrém domluvit. Že nad zákony a suchou řečí paragrafů je ješte něco víc, co má právo rozhodovat - srdce a rozum; musí ovšem být nutně ve shodě. (27.04.2024)

Z českej tvorby bo dlhom čase niečo veľmi dobré až vynikajúce, nie celkom predvídateľné, nápadité a s hercami tiež môžeme byť maximálne spokojní, hoci sa akosi zabúda na Mitaša. Chlapík schudne, hrá postihnutého priam excelentným spôsobom, no na Českých levoch na neho zabudli, pretože radšej nominácie dáme tým čo stvárňujú vrahov Mašínových. Za to jeho herecké kolegyne nominácie dostali, hoci ich určite prevýšil. Film výborne spája drámu po ťažkej životnej zmene s drámou vzťahovou, pričom vie prekvapiť a do toho dať aj isté posolstvo na zamyslenie a ešte to spojiť aj s krimi, takže diváka nezaujmú len korelácie medzi postavami a celkovo náročná životná situácia, ale dostáva aj možnosť hádať, že ako to celé vlastne bolo. Takýmto žánrom by sa páni od západného brehu rieky Moravy mali venovať viac, pretože tie komédie, čo sa dnes chrlia nestoja ani za zhnité fusakle. Film sa mi veľmi páčil napriek tomu, že s určitými vložkami, rozhodnutiami a pseudohumanistickými výkrikmi vôbec nesúhlasím. (03.03.2024)