Good bye, Lenin!

Zaskočilo mě, že tenhle film byl natočený až v roce 2003. Znovu nepříliš vydařená potřeba ukázat, jak byl ten komunismus špatný, ale pokud jim byl někdo nasátý, tak se s ním těžko loučil. Komunimus bylo stejné náboženství, jak je tomu u jiných náboženství. VÍRA V LEPŠÍ BUDOUCNOST, NEŽ JE NEUSPOKOJIVÁ PŘÍTOMNOST. Podobně se to "dařilo" i zde, prakticky veškeré snahy v devadesátých letech ukázat jak byl ten komunismus strašný! Daří se to jen v okrajovějších žánrech, jako je dokument.. Ale ne v hraném filmu! Kde je jádro pudla? Zde je to jasné. Zde nikdo změnu nechtěl! Nikdo o ni neusiloval. Těch pár lidí, to je kapka v moři. A co jsou lidi zač, co chtějí, tak to už je dneska jasnější. Stačí jim přihlouplé filmy, pohádkové, a potřeba ukázat někoho jako nepřítele. A přece obdivuji ty, co komunismu věřili a rozhodně to vždy nebyli lidi vyžraní, lidi toužící jen po majetku, ale po snaze vylepšit přítomnost. Abych to jasně ukončil. Spisovatel A.LUSTIG byl jednou otázán, proč byl komunistou. Odpověděl na to, že poznal v koncetráku komunisty jako ty nejlepší a nejcharakternější lidi, byli to jeho vzory. A chtěl být jako oni. Ano, kdo takovým, jako je A. LUSTIG dá příklad, je pro ně autoritou, tak chtějí být jako ta AUTORITA. A je jedno jestli je to komunista, katolík, bahai faither či muslim. Ale lid nechce víru, tedy ti lidé, kteří mají pocit, že oni sami žijí navždy, že smrt se týká jen jiných lidí. Co se týče tohoto filmu samotného, tak k němu se nedá nic dodat. Originalita? To snad ne. Jde jen o rozvedenou anekdotu, nic víc! (21.06.2010)

Tak já nevím. Patřím mezi ,,husákovi“ děti a zajímalo by mě, jak moc němci (třeba ti východní) řvou smíchy u Pelíšků. Námět je ale v pohodě, jen nevím co má být na ,,listopadu v NDR“ směšnýho. Samozřejmě jsem se párkrát pousmál nad nápady šikulky Alexe, který vytvořil svoji zemi, zemi, která bude navždy spojená s jeho mámou, ale na konci jsem jen čekal, že uspořádá vojenskou přehlídku. Film se dotýká všech problémů německýho ( ? ) socialismu a vlastně tomu lidé mladší xxx let zřejmě rozumět vůbec nebudou. A když jo, tak by mě zajímalo, jestli jim to příjde směšný. Já v tom neviděl ani černej humor. Spíš jsem to bral jako vzpomínku na časy, kdy zítra znamenalo včera. (15.08.2006)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

Vynikající scénář podpořený perfektní režií. Zábavné, dojemné, dramatické a další scény prostříhávané archivními záběry se nijak netlučou, naopak se vzájemně doplňují. Daniel Brühl je přesvědčivý, ale i jeho kolega z práce Florian Lukas je zajímavější – prostě tu Evropskou filmovou cenu nechápu. Pro krásnou Čulpan mám dlouhodobou slabost a suverénně nejlepší herecký výkon podává Katrin Saß v roli matky. (24.04.2004)

Teskná a nostalgicky vyhlížející komedie vás provede nejdůležitějšími okamžiky Německa od roku 1989. Good bye, Lenin představuje dvě hodiny brilantní filmařiny a citlivý příběh o kráse lidských vztahů na pozadí šílené doby. K tomuto filmu jsem si dlouho hledal cestu, nakonec mě ale velmi mile překvapil. Jeden z nejlepších (a nejvýraznějších) počinů německé filmografie posledních let. (06.11.2009)