Žít

Jemnocitné Living v podstatě končí tam, kde oslavné Než si pro nás přijde začíná. Pojednává o vnitřním vykoupení i potřebě inspirovat netečné prostředí, které má na duševní regeneraci víc času než umírající protagonista. Kazuo Ishiguro následuje kostru Kurosawova originálu, ale stejně jako v Soumraku dne doluje emoce převážně z nevyřčeného a strojený svět úředníků používá nejen jako alegorii k dogmatizovanému britskému snobství a bezduchosti, ale i jako zrcadlo celé otupělé společnosti řízené překomplikovanými schvalovacími procesy. Bill Nighy perfektně ztvárňuje stín dříve energického muže, který se zrcadlí v mladém usměvavém kolegovi a jenž chce v posledních měsících života najít smysluplné nazírání vlastní existence. Není to přitom o jeho vývoji (o protagonistovi se vlastně nic moc nedozvíme), nýbrž o dopadu jeho počínání a změny na okolí. V závěru možná oproti průběhu až moc upovídané a doslovné, ale jinak moc emotivní a krásně natočené drama, které perfektně balancuje mezi tragičností a životním optimismem. Nighy si zaslouží Oscara, takhle procítěný výkon od jakéhokoli herce nepamatuji. (07.03.2023)

Britské Žít je ukázkou toho, jak dělat remake. Zanechávání zdrojové myšlenky, drobná obměna a osobní přístup, zároveň film, který originálnímu filmu Akiry Kurosawy nedělá ostudu. Bill Nighy předvádí dost možná svůj životní výkon, Hermanus splňuje pověst filmaře s vizuálním citem a servíruje funkční sondu, která v součtu zvládá předat myšlenky o tom, co to vlastně znamená žít.... (12.03.2023)

Krásny film. Od začiatku až do konca. Bill Nighy ma veľmi milo prekvapil, poznala som ho len z Love Actually, ale wow Mr. Williams už asi navždy zostane jeho životnou a nezabudnuteľnou filmovou rolou, pretože toto bolo teda niečo. Klobúk dole. Living by si okrem už nominovaných kategórií na Oscara zaslúžil nomináciu aj za hudbu a výpravu. Celkovo sa mi veľmi páčila atmosféra Londýna 50tych rokov a aj kostýmy. Celý film je urobený v retro štýle počnúc úvodnými titulkami až po záverečné. Zaujímavá je aj kamera, práca so svetlom a farbami. Living je jednoducho radosť sledovať🧡. Vrelo odporúčam. Asi si niekedy pozriem aj japonský originál Ikiru. Najkrajšie scénky: Sunday Ice-Cream & Mr. Zombie. Na hojdačke v jeden zasnežený večer šťastne si pospevujúc The Rowan Tree. 85%. (06.03.2023)

Po zhlédnutí jsem dlouho přemýšlela jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Nakonec jsem se přiklonila k tomu lepšímu hodnocení. Původní film jsem neviděla, takže nemohu srovnávat. Já si tady každopádně užívala tu atmosféru 50. let Anglie. Ale taky tu božskou kameru. Ty promyšlené záběry postav, ulic, naprostá filmová lahůdka a kamera je za mě na tomhle rozhodně nejlepší. Bill Nighy skvělý jako vždy, ale měla jsem pocit, že mu spotlight dost brala Aimee Lou Wood. Konečně jsem jí viděla v jiné poloze než komediální a byla skvělá. (08.03.2023)

Velice špatný film, otřesná fraška. Jedna hvězda za skvělou kameru a druhá za zajímavou nosnou myšlenku+krásnou irskou píseň. Bohužel myšlenka je realizována v podobě odporného patosu s neskutečně trapným scénářem. Nehledě na logické díry v něm. Film se snaží vypadat vznešeně, poukázat na to, jak prožít smysluplně závěr života, ale dělá to zcela trapně, iracionálně, zabaleně do nereálného prostředí, vztahů, vazeb a konverzací. Nečekejte pěkný a upřímný příběh. Bonus: Vedlejší role mladé herečky není zcela povedená, její věčný třepot hlavy, jak při parkinsonovi, spíše vypadá, že pár měsíců života zbývá ji, a ne hlavní postavě. (01.10.2023)