Děti Nagana

Hodně příjemná a překvapivě solidní podívaná, která sice není ničím originální, svůj účel ale splní. Je evidentní, že Dan Pánek byl v době konání Nagana malým klukem, protože zcela přesně zachytil to, co se tehdy dělo a jak hokejové šílenství zachvátilo bez výjimek celý národ. Devadesátková a nostalgická atmosféra funguje výborně, což platí i o trochu nenápadných, ale taktéž přesných kulisách, které mají dobový nádech. Příběh je tedy dost předvídatelný a klišovitý, to ale tolik nevadí, protože tempo je poměrně svižné, navíc funguje i po vztahové stránce, protože Pánkovi se podařilo minimalisticky a nenápadně zachytit poměry v několika rozvrácených rodinách, v nichž to asi není tak veselé, ale sportovní vyžití a parta kamarádů jsou jakýmsi únikem před realitou. A ačkoli mnoho prvků není dořešeno a zůstane u náznaků, opět to tolik nevadí. Výsledek je moc fajn i díky obsazení, v němž tedy chybí nějaký výrazný dětský talent, všichni zúčastnění ale hrají velmi dobře, jsou sympatičtí a probíhá mezi nimi potřebná přátelská chemie. Z dospělých pak nejvíc zaujmou Hynek Čermák, jemuž stačí nechat působit své charisma, a Klára Issová. Děti Nagana jsou možná trochu nenápadný film, v záplavě mnoha zbytečných a nablblých tuzemských komedií ale zaslouží pozornost, protože patří k těm nemálo počinům, u nichž se rodiče nemusí před svými potomky stydět, že jsou dojati. Více zde. 60 % (23.02.2023)

Čirá nostalgie. Do liduprázdného kinosálu jsem nešel s příliš velkým očekáváním a to dost možná pomohlo mému hodnocení. Takovýchto českých filmových počinů, zasazené dějové do 90. let příliš mnoho není. Když už se u nás něco takového natočí, jde zejména o životopisné dramata nebo kriminálku. Děti Nagana jsou tak příjemnou změnou, plnou vtipu a notné dávky nostalgie. Jelikož jsem se narodil též na konci minulého století, je tenhle počin přímo určený přímo pro moje filmové očko. Po filmové stránce by se dalo samozřejmě vytknout všelicos. Zejména tak casting dětských herců, na kterých by se dalo trošku zapracovat. Zároveň chápu, že asi nebylo z dnešního "tiktokerského" arsenálu kde brát. Jak jsem již zmiňoval, mé hodnocení je spíše ovlivněno nostalgií, kterou tenhle počin pana Pánka otevřel. Zavzpomínal jsem na mé hokejové dětství (měl to štěstí ho strávit i na ledě). Zavzpomínal jsem si díky tomu i na benďák na ulici. Na hokejku Lion, zakoupenou v papírnictví. Na brankářské sítě ze záclon ušité od mamči. Na věčně zastřelenej tenisák za sousedovic plot. Na kšiltovku místo lapačky. Na sběratelství hokejových kartiček. Na "Í-EJ-SPORT-C-N-GÉJM". A spoustu dalšího. Kdo chce, tak se v tom najde, zejména ti, co devadesátky prožili jako caparti. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (13.03.2023)

Taková nostalgie, úplně jsem se v tom viděl! V době Nagana mi bylo tolik, co hlavním hrdinům a taky jsme takhle hrávali na ulici. A kdybych taky takhle dostal brankářskou helmu (a betony, bože!!), roztál bych blahem! Jasný, děj lehce předvídatelný, nějaký hluchý místa tam byly, Nagana tam taky mohlo být klidně víc (tehdy mi přišlo, že hokej byl úplně všude, hokejem jsme žili naprosto všichni, i ti největší ignoranti), ale budiž. Skvělý konec, musel jsem zatlačit slzu. V trendu vzpomínání na devadesátky, se u mě tento film zatím trefil nejvíce. Ale pochopil bych, že třeba lidi, co to hokejový šílenství nezažili, tak to nemusí tak docenit, nebo na to koukají jinýma očima. (02.03.2023)

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. Více zde. (22.02.2023)

Tenhle styl vyprávění je pro Čechy nezvyklý. Parta outsiderů jde za svým snem a díky týmovosti a nadšeni si zkusí splnit sny. Tohle člověk zná spíš z US filmů. Současně je tu dost věcí zas typicky českých, přesněji 90s českých. Docela věřím, že to bylo psané podle vlastního dětství autora někde na malém městě. Řekl bych, že film trvá o něco déle, než je potřeba (místo 100 bych radši viděl tak 80). Což souvisí s tím, že se tu nakousne hodně linií (zejména vztahy v rodinách hlavních hrdinů). Některé se rozjedou víc, některé (ta holka) zase relativně málo. Určitě bych pochválil kameru a střih, i té hře na plácku to dává slušnou dynamiku. (22.02.2023)