Děti Nagana

Kdo zažil a sledoval OH 1998 a zmíněný hokejový turnaj v Naganu, tak si jistě při sledování tohoto filmu oživí svoje vzpomínky na tuto dobu. Já měla tehdy 14 let a stejně jako hrdinové ve filmu, jsme i my sledovali semifinálové drama s Kanadou ve školních lavicích s našimi učiteli. Krásný to zážitek. S filmem tak úplně OH v Naganu nesouvisí, v podstatě Nagano je zmíněno jen v pár úvodních minutách. Poté již sledujeme příběh chlapce, který se jako řada jiných, chce stát slavným hokejistou, v jeho případě Dominikem Haškem. Přidá se k němu parta různorodých děti a vytvoří tým, který na plácku začne hrát "hokej". Trenéra jim po nějakém čase začne dělat skvělý Hynek Čermák, jako otec jednoho z nich. Příběh je hodně podobný americkým rodinným filmům o různých partách dětí, co hrají nějakou hru či sport. Jednu hvězdu z plného počtu musím ubrat za rozmazleného hlavního hrdinu (fakt respekt k jeho matce, že mu jednu nevrazila), nedotažené a nadbytečné zápletky (Káťa a její otec, vztahy v partě, problémy hl. hrdiny ve škole a s nevlastním otcem...) a některé slabší herecké výkony. Ale celkově, čert vem všechna negativa, film objevuje staré vzpomínky, jak si řada z nás v roce 1998 koupila hokejky a šla si hrát na plácek za domem na Jágra, Šlégra, Růžičku, Haška..... A to je na tom to krásné :) (15.05.2023)

Zamyslete se nad tím, kolik rodinných filmů jste za poslední roky zahlédli v nabídce českých kin. Správně, hodně málo, možná bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Film scenáristy a režiséra Dana Pánka nám v tomhle ohledu docela napravuje reputaci. Je totiž oddechovou feel good podívanou s neokoukanými známými tvářemi (třeba takového Otakara Brouska mladšího jsem na velkém plátně snad ještě neviděla) i sympatickými dětskými herci. Celá zápletka je sice hodně přímočará a předvídatelná (partu nezkušených dětí čeká hokejový zápas proti obávaným starším klukům, jak to asi dopadne), ale zasazení příběhu do konce devadesátých let krásně brnká na nostalgickou notu. Takže za mě velký palec nahoru. (20.07.2023)

Je to teda občas příšernej děs. Na jednu stranu je fajn, že se tvůrci vyhnuly typyckým zhovadilostem v dětských sportovních filmech, ale i tak, kdyby nešlo o naše, herce a naše vzpomínané vítězství, byl bych k filmu mnohem, mnohem kritiščtější. Takhle jsem se párkrát usmál, rád si na některé věci zavzpomínal a kromě lehkého studu z mizerné práce s neherci jsem měl i hřejivý pocit, jak super byla doba konce devadesátých let, když člověk chodil ještě na základku a měl hovno starosti a radoval se z maličkostí. (20.05.2023)

Hodnotim už po necelejch deseti minutách, pač se v tom naprosto vidim. Akorát, že já bruslit uměl a pukem přes hubu jsem dostal tisíckrát a víc. Jinak je ten nezájem a rodinný podceňování docela autentický. Já teda radši Břízu a pak Turka (taky levák), ale Haška jsem napodoboval po Naganu stejně neortodoxně. Noha sem, kyčel tam, na ruce sem, jako Hašan, moc nebyl, spíš tam strčit druhou nohu nebo hlavu. Uvidím, kam se film ubere dál. Tak edit: Poctivá tříčka. (11.05.2023)

"...hokejkou. Nebo čím já vím." Krásný pohled na rok, který si velmi dobře pamatuji. Rok, co poznamenal celou jednu generaci. Nagano prostě bylo sen a začátek filmu mi to celé krásně připomněl. Pánek vytvořil moc hezké dětské drama, které je naplněné láskou a sny. Skupinka kamarádů musí řešit nejen školu a dospívání, ale i svoje hokejové sny. Film mi utekl jako voda a skvěle jsem se u něj bavil. Trefa do sítě je i Hynek Čermák, který dokazuje, že umí hrát i s hodně mladými herci. Za ty finální emoce musím dát tu čtvrtou hvězdu. Protože pan Pánek umí vytvořit krásné scény plné emocí. Navíc mi připomněl nostalgicky moje dětství. Krásný film. (75 %) (28.06.2023)