Děti Nagana

V Detech Nagana uvidite misto hokejovych hvezd generaci skolaku se spolecnymi vypravami na kolech a v zaveru kdy dej mu graduje i zapas ve stylu Okresni prebor, kde se outsideri postavi starsim frajerum ve stylu Kokosi na snehu. Filmu se me podarilo vtahnout. Je to typ snimku o lehce oblecenim uvalenych tymech s trenery za zenitem, kteri to vsem nandaji. Trochu mi chybelo vic vypjatych chvil a vubec napadu i hlubsi zaber socialniho tematu. A take uveritelnejsi postavy a lepsi herecke vykony detskych hercu. Ale uprimnost zapletky a atmosfera pusobi zdarile. Cilove publikum bude spise prevazovat misto deti pametnici s nostalgii. Na par vterin uvidite skutecneho Dominika Haska, ktery se ale do deje nezapoji. (02.01.2024)

Mám s tímto filmíkem nemálo problémů. Lehce chaotický střih, nepřirozené dialogy z úst nepřirozených dětských herců, ploché pojetí postav, předvídatelný, ničím originální děj a na sílu nacpané dobové trendy. Bohužel jsou tyto neduhy kombinovaně dávkovány od začátku do konce. Ale třebaže se může zdát, že je to jen špatné, film má velké srdíčko a podobné tvorbě je třeba v našich končinách fandit. Také jde očividně o film pro mladší publikum, ale to neznamená, že není třeba být kritický. Naopak si myslím, že tvůrci mají velký potenciál do budoucnosti. Děti Nagana nakonec mohou za vcelku vysoká hodnocení děkovat Hynku Čermákovi, který táhne film na bedrech a hokejové téma ve spojení s nostalgií taky přidávají pár bonusových procent k dobru. Za mě to tentokrát bude objektivně pozitivních padesát. (15.05.2023)

Bál jsem se, aby to zase nebyl typický český nudný film, ale nakonec jsem byl vcelku mile překvapen. Děti Nagana se od současné české filmové produkce liší hned v několika ohledech, a to zejména příjemnou dobovou atmosférou plnou nostalgie, decentním, přesto fungujícím humorem, a také zajímavým příběhem. Chválím výběr herců, nejvíc mě bavili tradičně výborný Hynek Čermák a charismatický Otakar Brousek. Naproti tomu dětští herci mě bohužel nijak zvlášť nezaujali. Pochvalu si zaslouží i kamera a střih, závěrečný zápas má tak svižné tempo a potřebné napětí. Leccos by se dalo vytknout i příběhu, z mého pohledu to ale není nic zásadního, jako celek mě film bavil, užil jsem si ho,  takže u mě dobrý. 7/10. (24.05.2023)

Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% (14.05.2023)

Hezky natočená vzpomínka na dobu, kdy si děti ještě uměly hrát i na ulici, a kdy se jim ještě mohl věnovat dospělý člověk, aniž by se o něj obratem nezajímala mravnostní policie. Jinak na to ale ten Nagano brand strhl nejprve mediální, a následně i diváckou pozornost, která tomu nepřísluší. Bez něj by to byl tuctovej biják, jakých se za komárů točilo pro děti a mládež deset do roka. (12.05.2023)