Děti Nagana

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. (22.02.2023)

Taková nostalgie, úplně jsem se v tom viděl! V době Nagana mi bylo tolik, co hlavním hrdinům a taky jsme takhle hrávali na ulici. A kdybych taky takhle dostal brankářskou helmu (a betony, bože!!), roztál bych blahem! Jasný, děj lehce předvídatelný, nějaký hluchý místa tam byly, Nagana tam taky mohlo být klidně víc (tehdy mi přišlo, že hokej byl úplně všude, hokejem jsme žili naprosto všichni, i ti největší ignoranti), ale budiž. Skvělý konec, musel jsem zatlačit slzu. V trendu vzpomínání na devadesátky, se u mě tento film zatím trefil nejvíce. Ale pochopil bych, že třeba lidi, co to hokejový šílenství nezažili, tak to nemusí tak docenit, nebo na to koukají jinýma očima. (02.03.2023)

Nad nostalgickým nádechem (parta dětí ala Stranger Things po Česku) a problémy školní party se člověk rychle najde (po Naganu mi bylo 15 let), humorných scén je také několik, ale ten příběh. Furt si říkám, snad to nebude jen tak jednoduchoučké, jak by mohlo. Bohužel je to přesně tak jednoduché, prosté a přímočaré, že to nakonec nedojme. A vedlejší zápletky jsou jen zkratkovité. Hašek na Hrad. Bejvávalo. (06.07.2023)

Nutno na to pohlížet věkem režiséra. Osobně jsem byl stejně starý jako děti ve filmu a to co prožívali, je jako vystřižené z mé životní kapitoly. Sledování Nagana, neustále hraní hokeje na cestě a výjezdy. S dědou chození do sázkovky, občas problémy na třídních schůzkách, pogy, tamagoči. Pro mě příjemná vzpomínka na dětství. Pro jiného jen obyčejný film o dětech jak blbnou na ulici. (31.05.2023)

Vzhledem k tomu, že v roce 1998 jsme byl právě v 5. třídě, kdy neexistovalo nic než hokejové kartičky, všechny kšiltovky jsem měl zničené na Vánoce dostal luxusní retro vyrážečku a jako třešnička přišlo NAGANO, přesně vím, o čem film byl. Sympatičtí herci, super myšlenka. Hokej bylo všechno a i pro to možná * nadhodnocuji, už jen z té nostalgie. Ale i tak jde o lehký nadprůměr. Rodinná příjemná záležitost. (17.05.2023)