Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Smutně krásné pokoukání.. Příběh muže, který ztratil to nejcennější, svého jediného syna, a nyní na vlastní pěst hledá vraha (resp. řidiče auta) mě vtáhnul od prvních minut.. Neumím a vlastně si ani nechci představovat, jak velká a neúnosná bolest to musí být.. Závěr jsem vytušila, nicméně dostala jsem k němu i jedno překvapení.. No a Claude Chabrol se mi právě zapsal do letošní režisérské tour u ambrona.. ()
Bestie musí zemřít patří k nejslabším z Chabrolových niterných kriminálních thrillerů. Autorem románové předlohy je Cecil Day-Lewis pod pseudonymem Nicholas Blake. Estetika poezie Nové vlny již ustoupila do pozadí, přesto je upřednostněno nitro v bolesti a úzkostech nesnesitelné tíže bytí. Černý humor a útok na střední vyšší společenskou třídu je zde nahrazen jízlivou věcností a víceznačností spáchaného zločinu. Nakonec není podstatné, zda bohatýr skutek spáchal, či pouze vzal zodpovědnost za čin na sebe, neboť pomsta byla jeho jediným pohonem životního pohybu vpřed a po dosažení soukromé satisfakce ho již na pozemském světě nic neudrží. Ani to, čemu se povětšinou říká láska. Bohatýrským hrdinou niterného dramatu je Charles Thénier (velmi zajímavý Michel Duchaussoy), úspěšný spisovatel s kompletně rozbouraným osobním životem. Poslední ztráta se stává hnací životní silou, kde i intimita se stává zbraní a prostředkem k dosažení jediného cíle. Spisovatelova logika přitahuje faktor náhody a přináší nepatrný náskok před zbytkem. Hlavní ženskou postavou je Hélène Lanson (zajímavá Caroline Cellier), filmová herečka s neurovnaným vnitřním světem. Hříchy minulosti jsou více zneužitím nezkušeného mládí a současnost, jak se zdá, nabízí vykoupení a naději, většinou se říká láska. Důležitou postavou filmu je Paul Decourt (pozoruhodný Jean Yanne), majitel autoservisu a Hélènin švagr v neurvale zlostné pozici vůči společnosti i vlastní rodině. Karikatura zla, před kterou se všichni třesou strachem, si užívá svou silovou pozici. Výraznější postavou je také Philippe Decourt (příjemný Marc Di Napoli), Paulův synek v nenávisti ke svému tyranskému otci. Samotný akt pomsty je zároveň i milosrdenstvím pro to celé tyranovo okolí. Z dalších rolí: Paulova ustrašená manželka a Hélènina starší sestra Jeanne Decourt (Anouk Ferjac), Paulova obdobně zapšklá matka (Raymone), Charlesova stará hospodyně, paní Levenes (Louise Chevalier), tragickou automobilovou nehodu řešící policejní inspektor (Dominique Zardi), Paulův nejbližší, pokorný zaměstnanec Jacques Ferrand (Guy Marly), jeho manželka Anna (Lorraine Rainer), to nenadálé úmrtí vyšetřující policejní komisař (Maurice Pialat), či Charlesův malý synáček Michel (Stéphane Di Napoli). Film Bestie musí zemřít ztratil mnoho z Chabrolovy estetiky poezie Nové vlny, černý humor se mu smrskl na prapodivnou hříčku závěrečné pointy, a tak dýchá jen díky jménu svého stvořitele. V porovnání s jinými dramaty ale spíše obstojí. ()
Ve filmu je scéna, kdy se hlavní hrdina vyspí se svedenou ženou a po promilované noci ráno vstanou a pokračují ve vykání a v tak nějak citově odtažitém vzájemném chování. Podobně studený a odtažitý je i celý film, který se dal natočit výrazně angažovaněji a vášnivěji. Samozřejmě téma ztráty dítěte a snaha o odplatu za spáchaný čin funguje, ale nestrhlo mě to a umím si představit úplně jinou verzi příběhu. Ty charaktery jsou až moc násilně polarizované. Viník je až moc ukázkové monstrum a poněkud jiná psychologie a komplikovanější rozhodování by tomuhle snímku jenom prospěly. Celkový dojem: 60 %. ()
první část filmu není tak výrazná a urputnost hlavního hrdiny v hledání vraha svého syna nebyla pro mě až tak zajímavá. Přesto se to v polovině snímku zlomilo a výslednému lepšímu hodnocení přispělo zakončení snímku. Hodně u mě zapůsobila konfrontace otce i ostatních postav s hlavním zaporňákem, který je opravdu odporný jako jsem už dlouho neviděl a jejich odevzdanost, neschopnost bránit se. Tato část je pro mě největší devizou tohoto staršího francouzského filmu. A 4 hvězdy si určitě zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. ()
Reklama