Láska s rizikem

Unášet by se neměli retardovaní bratři fedrálních soudců, ale retardovaní scenáristé! Pitomý příběh s příšernými dialogy nezachrání ani jedna scéna s Christopherem Walkenem a jedna scéna s Alem Pacinem. Ta druhá je sice suverénně nejlepší z celého filmu (a dokonce mě překvapila), ale na „luxusní“ jednohvězdičkové hodnocení to nestačí. To by aspoň část těch věčných dialogů o sexu musela být vtipná. (18.07.2007)

Tak moc špatné až je to vlastně skoro dobré. Netuším zda-li je výsledná podoba zvrácený režisérův záměr, ani zda se podle podobného postupu dá vůbec natočit film, ale to co se přede mnou jednou večer po tom všem přetáčení a přestříhávání vyskytlo mě i přes můj prvotní odpor mile překvapilo. Podobných filmů jsou stovky, za posledních pár let aspoň třicet, a všechny jsou ve výsledném působení na diváka nesrovnatelně horší než Gigli. Vysvětlím, Gigli má sice děsného režiséra(netuším co se Brestovi stalo) co už zvládne tak maximálně reklamu na vložky a slusně vygradovaný vtip neviděl na place ani z padesáti metrů(aspoň při natáčení Gigli) ale tím pravým "kamenem úrazu" a zárověn tím "nejlepším" co je tu k vidění je scénář. Scénárista je ale zase krypl co nedokáže napsat ani podprůměrnou zápletku a nezvládá ani běžné dialogi. OVŠEM, to co se mu nějakým zázrakem vydařilo jsou hlášky a ty "ne úplně běžné" dialogy. Nemůžu si pomoct ale řeči mezi Affleckem a Lopezovou jsou téměř geniální(i díky fajn chemii, pokud se o něčem podobném dá vůbec hovořit)a jejich hlášky mě dokázaly odbourat i na několik minut. Jejich rozhovory jsou šílené a plné absolutně nezřízených hovadin, což ve je ve výsledku hodně hodně hodně moc vtipná záležitost. Oba herci jsou samostatně špatní ale jakmile jsou na plátně spolu je to vážne koncet jak od Paganiniho. Sám to nechápu, ten film u mě neměl téměř žádnou šanci, přesto všechno mě dokázal neuvěřitelně pobavit. 45% a klidně si to dám ještě jednou, už kvůli tomu, jestli se mi to jen nezdálo;) (30.07.2007)

Já to tvrdím pořád: každá lesba potřebuje jenom dobrého utahováka. ;-)_____ Když zkoušel Affleck "přelézat ploty" v Chasing Amy, byl a zjevně i bude to jeho nejlepší film kariéry a také zároveň i nejlepši herecký výkon, Láska s rizikem se řadí k těm nejhoršim. Proč si tenhle obstojný herec, pokud má slušného režiséra, založil poslední dobou sport v "kurvení své kariéry", když byl ve Fantómovi tak skvělej?_____ Gigli má (zaslouženou) pověst jednoho z nejhorších filmů všech dob, přestože v každé scéně nečouhají mikrofony a není vidět režisérské diletantství (přece jenom Brest kdysi režiroval prvního Policajta z Beverly Hills, že), ale dojíždí na to, že je stejně chytrý jako ústřední unesená postava, tj. mentál. Ono se ani s takovými herci jako Jo "fat ass" Lo a Ben "i´m just here" Affleck a s takovým scénářem nic víc dělat nedalo, ale aspoň tak žánrově impotentní film - není to ani krimi, ani romance a už vůbec ne komedie - to být nemusel. Slabomyslné dialogy ("Kráva. Bejk"), dvě obstojná camea (Ale, proč, proboha?), kýč jak bič, vypravěčská neschopnost, hudební sázka na jistotu, postavy bez motivací a emocí, laciné ždímání slz či úsměvů z diváka._____ Abych se vrátil k myšlence vyřknuté na začátku komentáře, že "každá lesba potřebuje jenom pořádného utahováka": Žádná lesba by se nestala hetero jen na základě jedné šukačky s macho idiotem, zvlášť - nebo hlavně proto, že ten macho idiot je Ben kurva Affleck. (17.07.2007)

Tenhle film je opravdovým koncentrovaným zklamáním. Popis nevypadá špatně, stejně jako obsazení. Kamenem úrazu jsou bezesporu rádoby vtipné nebo snad vzrušující dialogy, které se ale mění v sérii monologů o ničem. U scény, kdy se jim v podstatě mělo jednat o život sem se tak akorát smál trapnosti situace. Jedna hvězda za: sexy Jennifer Lopez, herecký výkon Justina Barthaa, rozstříknutí mozku do akvárka a předčítání popisu toaletního papíru. * (21.05.2009)

Tenhle film pro ně udělal to, co žádnej jinej před ním ani po něm. Ležel jsem tenkrát s horečkama, doma byla atmosféra pod psa a na mě šly samý černý myšlenky. Když už mě přestalo bavit utápět se v negativním rozpoložení, zapnul jsem televizi, ale nic mě tam nezaujalo, takže jsem jen tak bezmyšlenkovitě přepínal. Asi nejzajímavější mezi tím, co se právě vysílalo, byl právě Gigli, ale ani u něj jsem nikdy nevydržel dýl jak pár minut. Potom mě ale zaujala hudba Johna Powella, tak jsem to tam nechal trošku dýl a v tom se to stalo. Neznal jsem souvislosti, ale najednou vidím mentálně zaostalýho kluka, jak se začíná nefalšovaně radovat a do toho se rozezvučela úžasná hudba, prostě skutečná óda na radost. Z očí mi okamžiě vyhrkly slzy a když po několika minutách odezněly, zjistil jsem, že odplavily nejenom depresi, ale i horečku. Takže jedinýmu filmu v životě, který mě kdy vyléčil z nemoci prostě nemůžu dát míň než 5 *. Druhý den jsem zkouknul opakování už celý a i přes několik hluchých míst a totálně topornýho Afflecka, jsem rozhodně nelitoval. (18.05.2013)