Podivuhodné příběhy

Podivuhodné příběhy jsou ovlivněny prostředím doby šedesátých let a touhou provokovat. Jde o nález erotické stimulace a fetišismu v povídkách Edgara Allana Poea, nadsázka je povinností, stylizace se vyznává z hravosti. Každý příběh se drží vyznání svého vlastního filmového režiséra, někomu sedí ten, druhému onen, třetímu ani jeden. Sarkasmus a odlehčení s vitalitou a touhou mají schopnost pobavit. Roger Vadim předložil Metzengerstein v cynickém hledání a nalezení vrcholného stupně erotického dráždění, elektrizujícího stavu maximálního sexuálního vybuzení a slastné kopulace ve vášni prožitku. Hraběnka Frederique de Metzengerstein (Jane Fonda) zneužívá vlastní mocenské postavení za účelem extravagantního sexuálního prožitku. Zaujme hraběnčin bratranec a milovník koní baron Wilhelm Berlifitzing (Peter Fonda), svědomitý starý čalouník (Georges Douking), či hraběnčin všehoschopný poskok Hugues (Serge Marquand). Louis Malle předal Williama Wilsona, kde s jemnou ironií narazil na niterný rozpor idu a superega. Ctižádostivý vojenský důstojník William Wilson (Alain Delon, jako chlapec Marco Stefanelli) nutně potřebuje opojnou vůni sadismu k dosažení erekce a ejakulace. Zaujme hrdá kurtizána Giuseppina (Brigitte Bardot), neochotně zpovídající kněz (Renzo Palmer), univerzitní profesor medicíny (Daniele Vargas), či pitevním stolem k smrti vyděšená a navždy znechucená mladá dívka (Katia Christine). A Federico Fellini rázně rozhodil rozjásaný sarkasmus jménem Toby Dammit. Dostává se nám lehká forma niterného sebepoznání, surrealisticky rozježené odlehčení a roztomilé znevážení filmového světa. Toby Dammit (Terence Stamp) je rozkošnou ukázkou rozkladu cynismu při hledání útěků a volného pádu. Zaujme mámivé provokování skutečné potřeby (Antonia Pietrosi), připravená televizní moderátorka (Anne Tonietti), režiséři filmu a bratři Manettiové (Ivan Angeli a Ernesto Colli), či provokativní obraz skutečného ďábla (Marina Yaru). Podivuhodné příběhy nemají vystrašit, ale naopak rozveselit a rozvášnit. Nadsázka a hravost si nedokáží odpustit provokace a vztyčené prostředníčky, stylizace je vkusnou oporou choreografického rozmaru a rozjařeného odlehčení. Potěšitelně zábavné. (11.09.2019)

"S čím kdo zachází..." 1. povídka (2 hvězdičky). Lásky jedné hraběcí plavovlásky. Na větrné hůrce urozenost rozmrzelá, v bavlnce výsostné zhýčkaná, láskou marnivou oslovená, jež se stala /z/rádcem i prokletím. Na věrném havraním oři s dechem střízlivým cválá krasojezdkyně nestoudnosti do náruče dobrovolné, jazyky ohně pohlcené. Mravy nectnostné, city zhrzené, výčitky neklidné, noční můry neblahé, na druhý břeh řeky Styx převezené. Divoké, éterické, romanticky /ne/poddajné. 2. povídka (5 hvězdiček). Uhrančivý zářez "zatmění" milovníka aktu posedlosti a zlověstné pýchy Alaina Delona v černé a bílé a hra jeho očí. Ruská ruleta se svým druhým já. Blízké setkání se svědomím hatícím plány tváře bez svatozáře. Svůdně svrchované, osudově hýřivé, hitchcockovsky prorocké. 3. povídka (3 hvězdičky). Sinavý "hazardér" Terence Stamp na červeném koberci manýr klamu líčidel kumštýřů stříbrného plátna, sladký život v branži bohémské, pohrdání butikem filmového showbyznysu zatoulaného do záhybů lynchovských. Toby Dammit sešlápl plyn v žihadle nablýskaném, opilý tempem rychlostním, vzdor duše roztrhané vstříc dálkám se smykem až na onen svět. Mihotavé, laškovně hypnotické, bizarně dekadentní, vizuálně alegorické. "Šálek kávy" s pokušiteli seancí temnoty, marnotratníků lidské neovladatelnosti, poklesků a neřestí. Věřte, nevěřte. (07.07.2014)

Vadimova psychedelická povídka je tak tak na jednu hvězdičku a to pouze díky přítomnosti krásného koně. Jinak se Vadimovi nepovedlo vůbec nic. Naopak Malle vytvořil parádní kousek s vynikající atmosférou, škoda, že nelze hodnotit samostatně, protože ten je na plný počet. A Felliniho fraška je takový zdravý průměr. (22.02.2012)

Dva ultimátní sexsymboly šedesátek a sedmdesátek v jednom filmu. Tomu se přeci nedá říct ne, že? Jenže když se na to mrkneme postupně, dostaneme Jane Fondu, která je taková kost, že ji jako herečku (alespoň v tomhle filmu) prostě nemůžete brát vážně, nudnou Bardotku s turbanoidním černým účesem, Terrence Stampa jakožto už po deseti minutách nudící předobraz Keatonova Beetlejuice a jediné, co za něco stojí je charisma a projev Alaina Delona a Felliniho nadhled. Poe mě nikdy moc nebral, ale ani jsem proti němu nic neměl. Stejně na tom jsou i Podivuhodné příběhy, z nichž každý má něco do sebe, ale žádný nestojí za zapamatování. (29.12.2014)

Slibná kombinace slavných jmen (Vadim, Fellini, Delon, Fondová, Bardotová) a tří méně známých, tím pádem méně provařených Poeových povídek. Ty jsou adaptovány spíš volně. Vadim prodává příběh (Metzengerstein) přes Fondovou (a nechal vydělat i švagra) a její „kostýmy“ (myslel jsem, že využili zbylý šatník z Barbarelly, ale ve svých memoárech režisér přemítá, jak muselo být pro Jane zvláštní hned vyměnit kostýmy vzdálené budoucnosti za oděvy „vzdálené minulosti“, tak nevím). Příjemný kousek se znepokojivou hudbou. ______ To Fellini nenechává z krátké bizarní povídky Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! (alias Toby Dammit) skoro nic a točí přízračným oparem zahalenou satiru na panoptikální maškarádu filmového průmyslu či co. Mohla to být nuda, ale Terence Stamp je jako slavný herec citující Shakespeara a zběsile startující svůj bourák, aby utekl před svým producentem, neodolatelný („Co vás přívádí do Itálie?“ „Slíbili mi Ferrari“). Ten western o Ježíšovi bych chtěl vidět. ______ V prostředním příběhu (William Wilson) je zlý Delon. (14.08.2014)