Nastala chyba při přehrávání videa.
  • andrii
    ***

    "S čím kdo zachází..." 1. povídka (2 hvězdičky). Lásky jedné hraběcí plavovlásky. Na větrné hůrce urozenost rozmrzelá, v bavlnce výsostné zhýčkaná, láskou marnivou oslovená, jež se stala /z/rádcem i prokletím. Na věrném havraním oři s dechem střízlivým cválá krasojezdkyně nestoudnosti do náruče dobrovolné, jazyky ohně pohlcené. Mravy nectnostné, city zhrzené, výčitky neklidné, noční můry neblahé, na druhý břeh řeky Styx převezené. Divoké, éterické, romanticky /ne/poddajné. 2. povídka (5 hvězdiček). Uhrančivý zářez "zatmění" milovníka aktu posedlosti a zlověstné pýchy Alaina Delona v černé a bílé a hra jeho očí. Ruská ruleta se svým druhým já. Blízké setkání se svědomím hatícím plány tváře bez svatozáře. Svůdně svrchované, osudově hýřivé, hitchcockovsky prorocké. 3. povídka (3 hvězdičky). Sinavý "hazardér" Terence Stamp na červeném koberci manýr klamu líčidel kumštýřů stříbrného plátna, sladký život v branži bohémské, pohrdání butikem filmového showbyznysu zatoulaného do záhybů lynchovských. Toby Dammit sešlápl plyn v žihadle nablýskaném, opilý tempem rychlostním, vzdor duše roztrhané vstříc dálkám se smykem až na onen svět. Mihotavé, laškovně hypnotické, bizarně dekadentní, vizuálně alegorické. "Šálek kávy" s pokušiteli seancí temnoty, marnotratníků lidské neovladatelnosti, poklesků a neřestí. Věřte, nevěřte.(7.7.2014)

  • MarekT
    *****

    Hodnocení povídky "Toby Dammit" v režii F.Felliniho. Maestro měl točit horory častěji. Tohleto zpracování Poeovy historky se mu povedlo, byť je pravda, že s předlohou má společnou akorát to vidění ďábla. Zde postava Tobyho není autorův přítel, nýbrž anglický charakterní herec - osobně tohle metamorfování vidím jako klad, jelikož se tak otevírá prostor pro několik nezávisle na sobě působících jevů: 1) autoreflexe Federicova profesního rozpoložení (pokud se nepletu, někdy v téhle době experimentoval s LSD a bezeslovná druhá půlka mi navazuje teoretickou definici účinků této drogy), 2) opětovný pohled na filmový průmysl (tentokrát spíše pomrkávání typu Sladký život), 3) kritika filmových festivalů (soudím tak dle hororové ironizace, která mi třeba naznačuje, že Fellini asi tyto zájezdy neměl moc rád). Kvalitní je i vizuální a symbolická stránka, která mě jednak připomněla Spalovače mrtvol (ztělesnění ďábla) a především filmy Daria Argenta typu Suspiria - ani bych se nedivil, kdyby jedním z jeho záchytných bodů bylo právě toto dílo od jeho krajana, ač vím, že se inspiroval třeba Hitchcockem. Kdybych měl brát adaptace Poeových děl z hlediska emocí, považoval bych za nejzdařilejší zpracování ta od Švankmajera, ale i přes dobrou drásavou atmosféru se tenhle kousek snaží více ztělesnit spisovatelovu osobnost, která nebyla děsivá, jako spíš lehce ujetá - proto mi je Fellini se svojí troškou do mlýna sympatičtější. 90%(3.6.2010)

  • vypravěč
    ****

    Tento vzácně sourodý povídkový triptych originálních čtenářských zkušeností s Edgarem Allanem Poem vrcholí svou poslední částí – Felliniho osobitou variací na prózu Never Bet the Devil Your Head. Vadimova povídka sice okouzluje svou smyslnou obrazivostí, nicméně zdaleka se jí nedaří gradovat napětí, a naopak Malle napíná, aniž by však navodil atmosféru nebo se pokusil psychologicky odstínit postavy. Fellini dokáže obojí: hrou náznaků ponechává diváka v nejistotě nad zvolna a fragmentárně se rodícím dramatem hrůzy, kterou umocňuje neobyčejně stylizovaným zpodobením světa, vychýleného podobně (byť jinými prostředky) jako kdysi ten caligariovský.(31.8.2014)

  • Laxik
    ***

    Dva ultimátní sexsymboly šedesátek a sedmdesátek v jednom filmu. Tomu se přeci nedá říct ne, že? Jenže když se na to mrkneme postupně, dostaneme Jane Fondu, která je taková kost, že ji jako herečku (alespoň v tomhle filmu) prostě nemůžete brát vážně, nudnou Bardotku s turbanoidním černým účesem, Terrence Stampa jakožto už po deseti minutách nudící předobraz Keatonova Beetlejuice a jediné, co za něco stojí je charisma a projev Alaina Delona a Felliniho nadhled. Poe mě nikdy moc nebral, ale ani jsem proti němu nic neměl. Stejně na tom jsou i Podivuhodné příběhy, z nichž každý má něco do sebe, ale žádný nestojí za zapamatování.(29.12.2014)

  • Cushing
    ****

    Pozoruhodný film, výtvarný klenot. Viděl jsem ve francouzštině, kterou ovládám chatrně, a přesto jsem byl uhranut a očarován. Největším překvapením je první povídka, natočená Rogerem Vadimem, kterého opravdu nelze považovat za velkého režiséra. Nečekal jsem od ní nic, a dočkal se krásného zážitku. Samozřejmě je film nevyrovnaný po mnoha stránkách, ale podle mého názoru si s géniem moderní literatury E. A. Poem málokterý snímek poradil kdy líp.(17.4.2008)

  • - V druhej poviedke, v momente, keď k mŕtvemu s nožom v bruchu na námestí začnú pristupovať ľudia, žmurkne očami. (zvrator)

  • - Film je také známý pod názvem Tales of Mystery and Imagination. (Chatterer)

  • - Toby Dammita měl hrát původně Peter O´Toole. (Chatterer)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace