poster

Dlouhé loučení

  • anglický

    The Long Goodbye

Drama / Komedie / Krimi / Mysteriózní / Thriller

USA, 1973, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ligter
    *****

    Velmi vtipné a přitom ne směšné; vymykající se klasickému pojetí noiru a přesto samy žánrové bubliny naplňující; detektiv zdrsnělý a přitom si ironicky uvědomující svou drsnost a vůbec všechny klišovité situace, jímž musí procházet; záporáci, kteří ani nejsou záporáky, když vrcholem jejich hrozby (hned po rozbití skleničky o tvář) je svlečení se do naha, komplikovanost vyprávění, které pak vyřeší pár Jamesů Madisonů, všude hrající ústřední skladba bez ohledu na to, jestli je to bar nebo pohřební průvod... dalo by se pokračovat do nekonečna. Je to výsměch, ale s uznáním, ne tak přímočarý jako parodie, ale přesto se neberoucí vůbec vážně. Yes, it's really ok with me. Možná si to řekl i Paul Thomas Anderson.(15.2.2016)

  • Traffic
    *****

    Jsou filmy, u kterých můžete řešit, co dekonstruují, na co reagují a jak se vztahují k historii (filmu), aniž by to jakkoli ovlivnilo vaše závěrečné hodnocení. Protože jednoduše nemáte o co se takzvaně pocitově opřít - přes všechnu tu sofistikovanost, narážky apod. to ve vás nezanechává žádnou stopu. A pak jsou filmy jako Dlouhé loučení, u kterých můžete uhranutě sledovat všechno výše uvedené a zároveň se bezbřeze bavit tím, jak jsou dokonale natočené a zábavné - a hlavně, že toho docilují naprosto mimochodem, jako by film plynul, aniž byste byli schopní hned v tu chvíli popsat, proč a jak. Může za to ta boží skupina Marlowových sousedek (melounová party) nebo snad Gouldovo rozevláté a dokonale mimózní herectví? Pravděpodobně obojí, je to prostě šťastné setkání několika tvůrčích rozhodnutí najednou. Být to tak o půltón vedle tak třeba nadávám na zbytečně přepjaté herectví Sterlinga Haydena, které kolikrát nemá žádnou přímou návaznost na vyprávění, ale tady to prostě sedne a nemá to chybu. Jinými slovy, film, ve kterém hlavní hrdina v první čtvrthodině napodobuje (ještě navíc s ukázkovým "blackfacem" na tváři) Ala Jolsona a hlídač na vrátnici karikuje Barbaru Stanwyck, Caryho Granta a další, prostě nemůže být špatný. Velká pohodovka, která je takový ten lehký masterpiece, kdy prostě nechápete. P.S.: A navíc, abych nezapomněl, zřejmě jedna z (u nás) nejvíc opomíjených klasik a dost možná nejlepší neo-noir, co jsem kdy viděl.(16.9.2014)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Jsem pyšný, že mě sleduješ zrovna ty." Phil Marlowe mi byl vždycky sympatický svým sarkasmem i se svou nikdy nezhasínající cigaretou. I tentokrát se spolehlivě odpotácel případem, občas schytal nějakou tu ránu, chvílemi byl naháněn nebo vyslýchán a jedinou jistotu mu přinášely nahé jogínky na protějším balkóně. Na můj vkus se to přece jenom trošku táhlo a občas jsem nechápal proč se gangsteři svlékají nebo proč místo Marlowea dostala flaškou do hlavy blbounká Jo Ann, ale hlavně že se nakonec to přátelství až za hrob vyřešilo.(18.1.2017)

  • Rob Roy
    ****

    Flegmatická Chandlerovka jejíž záměrnou nedramatičnost může někdo vnímat jako mínus, ale pro mě byl požitek sledovat přesného Elliota Goulda, který se spíše nechává vláčet okolnostmi, než aby docházel k velkým odhalením. Zajímavé postavy, výborné dialogy, mírný nadhled, Altmanova oblíbená a dobře použitá transfokace, perfektní závěr. Tenhle "líný" film ve mně zanechal moc dobrý pocit. Musíte mít ovšem slabost pro noir. Altman si s tímhle žánrem pěkně hraje a deformuje některé jeho atributy ( podobně jako westernové atributy v McCabe a paní Millerová ) -- P.S.: V USA je tenhle film evidentně velká klasika - na Rottentomatoes od kritiků 94%, od uživatelů 100%, IMDB 7.5. Já se k němu dostal přes seznam Quentinových oblíbených filmů, tam také figuruje...(25.8.2006)

  • Slarque
    ****

    Jak se skládá vítězná sestava: námět - Raymond Chandler, režie - Robert Altman, kamera - Vilmos Zsigmond, hudba - John Williams. Když přihodíte Elliotta Goulda coby asi nejlepšího představitele Philipa Marlowa od dob Velkého spánku, tak máte stylovou detektivku americké drsné školy, jako když vyšije. Z dnešního phledu pobaví i pár štěků tak malých, že jejich představitelé ani nebyli uvedeni v titulcích (spoluvězeň David Carradine a zejména gorila Arnold Schwarzenegger). 90%(20.1.2011)

  • - Ve filmu se také v malé roli bodyguarda objevil i Arnold Schwarzenegger, o němž se režisérovi Robertu Altmanovi zmínil herec David Arkin, jenž mu namluvil, že je to vzpěrač, co právě přijel z Evropy. Ačkoliv byly informace překroucené, Altman ho ihned obsadil. (lekr)

  • - Ocenění: Národní sdružení amerických filmových kritiků 1974: nejlepší kamera. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace