Dlouhé loučení

"I even lost my cat." Elliott Gould je přesně ten typ odrbaného šupáka se smyslem pro humor, jakého si představím při četbě kterékoli Chandlerovy detektivky. Dlouhé loučení (překládané taktéž jako Loučení s Lennoxem) se své románové předlohy drží jenom velmi volně, jelikož Altman a spol. řadu věcí pozměnili. A dobře udělali. Příběh je odsunutý na vedlejší kolej, zde totiž hlavní roli hrají skvěle vystavěné dialogy doplňované zajímavými kamerovými hrátkami (časté prolínaní obrazu, většinou s vodní hladinou). Všichni herci si své role vyloženě užívají, takže se dočkáme psychopatického gaunera Marka Rydella - jakýsi mix Al Pacina a Joea Pesciho - nebo Sterlinga Haydena, jenž prozměnu vypadá jako dvoumetrový George Bernard Shaw. Přihoďte k tomu typicky zamlžený obraz Vilmose Zsigmonda, zvláštní melancholickou atmosféru podmračené Kalifornie či nekompromisní závěr, a dostanete další mimořádný a do sebe zahleděný film Roberta Altmana, kterému zažínám pomalu přicházet na chuť. (07.09.2011)

Ani by mi tolik nevadilo, že je příběh, původně se odehrávající nedlouho po 2. světové válce, přenesen ve filmu do sedmdesátých let. Nejvíce zarážející na tomto snímku byl pro mě fakt, proč že se vůbec nazývá The Long Goodbye. Až na jména hlavních hrdinů totiž neexistuje takřka žádné další pojítko s geniální románovou předlohou.Vše podstatné bylo vypuštěno, něco málo významného zachováno a spoustu zcela zbytečného přidáno. A kdyby jen zbytečného - tolik nesmyslných a nelogických kiksů je k vidění opravdu jen ve velmi málo detektivkách. Pravda, Chandler to ve svých románech často poněkud přeháněl s popisem psychologické motivace jednání postav. Nicméně tomuto problému se tvůrci vyhnuli velmi originálně - postavy ve filmu snad i nějakou motivaci, nějaké ty důvody, proč se zachovaly tak, jak se zachovaly, mají, potíž je ale v tom, že divák se jich jaksi nemá šanci dobrat. Potěšitelná je sice skutečnost, že Phil Marlowe pálí jednu retku za druhou, horší ovšem je, že se z drsňáckého soukromého očka, které jde s buldočí zarputilostí za svým cílem a přitom ještě stačí plivat jednu cynickou hlášku za druhou, stal jakýsi zmateně sem a tam pobíhající a jezdící kašpárek, jehož největší starostí je nakrmení kočky. Tohle bylo velké zklamání. (21.12.2007)

,,VY ASI NEMÁTE ŽIADNU KOČKU?" ,,A NAČO BY MI ASI TAK BOLA? MÁM DIEVČA." __ Ak mám pravdu povedať, na film som sa díval predovšetkým z dôvodu, že som v TV upútavke videl mihnúť sa mladého Arnolda Schwarzeneggera a bol som zvedavý aký veľký priestor tu dostal ešte v čase pred svojou oficiálnou filmovou kariérou. O to viac som bol prekvapený úvodnými titulkami, kde som si prečítal, že za kamerou stál Vilmos Zsigmond, hudbu zložil John Williams a všetkému velil veľký Robert Altman. Zhrnujúc v skratke predchádzajúce dodám, že Arnold (vôbec neuvedený v záverečných titulkoch) sa tu po hodine a pol mihne v niekoľkých záberoch, Williams bol prevážne jazzový a prekvapivo hudobne striedmy a Zsigmond tu viacerými zábermi (najmä prelínanie obrazov v skle) deklamoval svoju elitnú kameramanskú pozíciu. A príbeh ? Aj vďaka osobitému Altmanovmu rukopisu vysoko atmosférická záležitosť podporená - v dobre zmysle slova - rozvláčným dejom, v ktorom sú cítiť jeho literárne korene. Napokon svoje urobia cynické a miestami dvojzmyselné dialógy (,,...a ako sa tam hore dostaneš?" ,,Mám svoj súkromný výťah." ,,Súkromné očko so súkromným výťahom.") v kontraste s tvrdým realizmom a násilím (fľaška coly a tvár). Okrem pohodového Elliotta Goulda by som vyzdvihol postavu spisovateľa, alkoholika a hromotĺka Sterlinga Haydena. (649. hodnotenie, 73. komentár k filmu) (16.06.2019)

Elliott Gould je rozhodně zajímavým hercem, ale do postavy Philipa Marlowa se dle mého názoru prostě nehodil. S Robertem Altmanem daly celému mýtu celkem zajímavou, naprosto novou podobu, ale ta k Marlowovi nesedí, i když ten příběh zůstává ve své podstatě hard boiled. Ne, není to, co očekáváte, a ne, nemusí vás to bavit. (06.09.2015)

Flegmatická Chandlerovka jejíž záměrnou nedramatičnost může někdo vnímat jako mínus, ale pro mě byl požitek sledovat přesného Elliota Goulda, který se spíše nechává vláčet okolnostmi, než aby docházel k velkým odhalením. Zajímavé postavy, výborné dialogy, mírný nadhled, Altmanova oblíbená a dobře použitá transfokace, perfektní závěr. Tenhle "líný" film ve mně zanechal moc dobrý pocit. Musíte mít ovšem slabost pro noir. Altman si s tímhle žánrem pěkně hraje a deformuje některé jeho atributy ( podobně jako westernové atributy v McCabe a paní Millerová ) -- P.S.: V USA je tenhle film evidentně velká klasika - na Rottentomatoes od kritiků 94%, od uživatelů 100%, IMDB 7.5. Já se k němu dostal přes seznam Quentinových oblíbených filmů, tam také figuruje... (25.08.2006)