Vanilkové nebe

Čekala jsem. Čekala jsem dlouho. A pak Godot přišel... Ano, je to tak. Konečně se mi dostal do rukou další snímek, který propojuje všechny důležité složky (děj, atmosféru, originalitu, herce, hudební doprovod, kameru atd.) s tak nenucenou bravurností, s jakou dokázal Claude Monet jednoho krásného dne zachytit své Vanilkové nebe. Snímků balancujících mezi výrazným nadprůměrem a dokonalosí je velice málo - avšak ještě méně je lidí, kteří dokáží takový snímek správně poznat a ocenit. Všem, kteří to dokáží, upřímně tleskám!!!;-) (17.01.2010)

Vydržela jsem déle, než při prvním pokusu, ale stejně jsem druhou půlku proklimbala - s občasným vytrhnutím se z bezvědomí, zachycením čím dál psychedeličtějších útržků děje a následným opětovným upadnutím do kómatu. Váhám, jestli mi tenhle romantický psychothriller stojí za sehnání a pečlivé okouknutí... ale spíše ne. To by tam musel hrát jiný kanón než malej Narcis Cruise, aby mi tahle divná roztahanost stála za dalších 135 minut života. 55% (17.06.2010)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

No tak zápletkou jeden z najpozoruhodnejších filmov, trochu podobajúcich sa zmiešancu filmov 'The Game' a 'Matrix'. Má celkom kvalitný pomer drámy, romantiky, napätia, aby si film zaslúžil viac rešpektu ako sa mu dostalo. Každá scéna je perfektne vsadená a scenár dobre načasovaný. Takisto Cruise a Diaz kvalitne prekvapili no a o Penélope by som mohol básniť. 80%. (23.08.2006)