Manderlay

Po Dogville jsem byl na druhou část natěšenej jak chudé černé děcko na bonbónek... Chvíli sice trvalo, než jsem zkousnul, že Grace už není famózní Nicole Kidman, pak jsem vzal Howardku na milost, abych si v klidu užíval to dost zajímavé setrvačné otrokaření svobodných černoušků, ale při stěžejní scéně prkenného ležení, s rouškou na ksichtíku, pod prolhaným pacholkem, by mi zase daleko víc seděla Nicol (resp. ležela). Ale to bičování zřejmě asi bylo dost fyzicky namáhavé, tak na to holt Lars vzal mladší holku s větší párou a entuziasmem. (10.12.2012)

Skvělé po formální i obsahové stránce, děj je vyprávěný s ironickým odstupem, který dokonale ladí především s jeho osmým, posledním obrazem, kdy Grace (Bryce Dallas Howard - skvělá, za mne lepší než Nicol Kidman) zase jednou ztratí nějaké ty iluze. Vynikající závěrečné titulky jen podtrhují vyznění celého příběhu. (27.04.2014)

Co bylo řečeno o povedeném spojení filmu a divadla u Dogville, platí i zde, ovšem s menším rozdílem, že tady už to tolik není experiment, nýbrž více sázka na jistotu. Manderlay je seběvědomý a dobře promyšlený, resp. dobře vykonstruovaný film zpracovávající ožehavou tématiku rasismu výmluvným způsobem. Působí umělecký, ovšem zachycuje dobře i lidský rozměr jednotlivce, představuje intelektuální, soudržný a v závěru i šokující zážitek. Přesto si nemohu pomoct, ale Dogville mi přijde ve všech směrech, ať už více (hlavní herečka), či méně (atmosféra) lepší. 7/10 (26.05.2009)

Smutné znovuujištění se, že některé věci jsou prostě dané, a nezmění na tom nikdo nic, ať se snaží, jak chce, a některé se zase změnit musí, ať se brání, kdo chce. Kdyby nás chtěl pánbůh stejný, udělal by nás stejný hned, nebo ne? Jinak je druhý díl americké trilogie podstatně slabší, než Dogville, nejen tématem, myšlenkou a výkony, ale i samotnými herci. (10.06.2010)

Pred druhou von Trierovou kritikou americkej spoločnosti som mal skeptický pohľad. K nemu ma dohnali skromnejšie hodnotenia a zmena na hlavnej pozícii herečky. Ale už po pol hodinke ma film presvedčil o opaku. K optimistickejšiemu pocitu pri sledovaní, oproti prvej časti Dogville, ma film doviedol najmä vďaka pár veciam. Možno je to práve tá prítomnosť gangstrov. Ale nie. Je to napríklad to, že na štýl spracovania som si nemusel zvykať, film má lepší úvod a tzv. 'in medias res' má silný vplyv na ďalšie plynutie. Objavuje sa tu aj citlivejšia, hlbšia, tŕnivejšia a silnejšia téma a napokon aj celkovo lepší herci. Bryce Dallas Howard bola náhradou na minimálne rovnakej úrovni. Aj silných momentov je viac oproti spomínanej prvej časti, Lars ešte viac naturalizoval a zdrsnil niektoré scény. Nezostáva už nič, len sa tešiť na zavŕšenie. 85%. (11.01.2008)