Anglický pacient

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Strašně dlouho jsem se Pacientovi vyhýbal. Asi kvůli tomu plakátu, který vyvolává představu, že to celé bude další romantický film, kde v pozadí vybuchují bomby. No a pak to jednou dávali v televizi, a já koukal a koukal, až jsem to dokoukal. Ten film je samozřejmě někde v základu romantický, ale to všechno okolo, co se v severní Africe děje, na to se tak dobře kouká... A poslední cesta a útěk válečného zajatce, aby zvládnul to, co musí, to jsem mu prostě musel fandit, i když to u filmů normálně nedělám. (03.10.2016)

Krásné obrázky, přemíra motivů a disproporčně poskládané dějové linky, které místo toho aby se doplňovaly si navzájem konkurují. Na to, jak se dva mají rádi se navíc musím koukat tak dvakrát déle, než by stačilo. Hudba opravdu není nic extra a z velké části ji mají na svědomí Bachovy Goldbergovy variace. Polovinu dojmu z filmu dělá navíc jeho konec, jinak je to velkolepá nuda. Celkem osobní hodnocení. (31.03.2005)

Príjemne odsýpajúce, i keď trocha pridlhé dve a pol hodiny, z ktorých ma asi najviac zaujali hereckí predstavitelia ako Fiennes, Dafoe a spol. Obsahovo nám neponúka režisér nič nové, akurát naozaj sympaticky natočené drama. Ale od toľkých Oscarov by bolo možno hodné očakávať aj čosi viac. Slabšie štyri. (14.01.2017)

Rozvláčne tempo & prehnaná stopáž vs. skvelí herci & pekná romantika ... Achjaj, nemôžem povedať, že sa mi to nepáčilo, ale podľa veškerých ohlasov na tento film som čakal, že pôjde o niečo, pri čom sa ozaj nudiť nebudem - inak povedané, ak by som bol len o niečo viac unavený rozhodne zaspím. Čo by bola každopádne škoda, lebo herecké kreácie zúčastnených bez výnimky stoja za to. Ťažko povedať, či sa ešte niekedy v budúcnosti opäť odhodlám zhliadnuť Minghellov film, ťažko povedať, či by sa mi na druhýkrát zapáčil viac, možno len nie som až taká romantická duša. Možno... P.S. Za plus rátam aj obzvlášť krásnu Kristin Scott Thomas. (15.09.2007)