Volba zbraní

Konanie veľmi často spočíva v neoverených domnienkach. Vytvorených v hlave konajúceho. Vďaka tomu sa celá situácia často mimoriadne skomplikuje. Pretože sa nevysvteľuje, ale koná. Najlepšie neuvážene, impulzívne, citovo. Ilustráciou tejto skutočnosti je Voľba zbraní. Čo by bolo v poriadku, spolu s výrazom starej dobrej francúzskej krimi, ale nájde sa aj niekoľko "ale". Predovšetkým: nijako ma nedojali materské a manželské pudy zločincov a hneď za prvú, impulzívnu vraždu policajta, by som poslal okažite Mickeyho (Depardieu) do horúcich pekiel. Ďalej sa tu vytvára povedomie o tom, že bývalí zločinci dokážu žiť úctyhodným, krajinu zveľaďujúcim spôsobom a pokiaľ sa do ničoho nezapletú, treba ich nechať na pokoji. No a do tretice, chémia medzi Denevueovou a Montandom bola asi ako spojenie ananásu s cibuľou do jedného šalátu. (20.03.2013)

Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. (21.03.2013)

Možná poněkud zdlouhavá, ale jinak stará dobrá francouzská kriminálka příběhově založená na "prvku osudovosti" se zuřivě impulzivním Depardieurem ve vedlejší roli. Upoutal mě kontrast průměrnosti až chudoby v podobě šedivých a neosobních paneláků s venkovským sídlem monsieura Montanda. Krásná ústřední skladba Philippa Sarda. (04.11.2013)

Pečovat ráčili každý o svou růži, ale není bez trnů, neschová se, cesta osudu. Špatná volba strany trefila nejvyšší cenu lidských priorit. Zhasla urozenost paní Kateřiny. Zbrklá střela nezabránila, zasáhla srdce domova jeho lordstva, páně Montandova, a Gérard Depardieu - to je vyjukané, toulající se štěně, co si tlapky umazalo od červené, nežádoucí krve. (16.10.2017)

Výborný film ze staré francouzské školy. Opravdu výtečný. Má jen jednu jedinou chybu, a sice tu, že ačkoli vypráví smutný lidský příběh plný nepříjemného rozhodování, bolesti, obav a žalu, nechal mě naprosto chladným. Já vím, že ne každý film může mít sílu srpnových tropů, ale přízemních říjnových mrazů už mám po krk. Zkusíme to jindy, třeba se vyšplháme aspoň na babí léto. (05.10.2013)