Uranus

Tak ja nevim no. Na jednu stranu je to celkem zajimavy, povalecny francouzsky mestecko, vsude litaj komunisti a hledaj kolaboranty a do toho skvela herecka sestava. Na druhou stranu, neni tu zadnej vyraznejsi dej, kolikrat se tady keca o naprostejch blbostech a je to takova divna smes mezi komedii a drama, ze jsem kolikrat nevedel, jestli to, cemu se smeju, melo bejt skutecne k smichu a to, cemu ne, jestli to nahodou nemel bejt vtip. Nicmene jak uz sem psal, dost to zachranujou herci. Depardieu je jako vecne nasranej hospodskej naprosto ultimatni a s nim jsou vlastne ty nejlepsi sceny. Z ostatnich stoji za zminku Galabru v asi jediny zaporny roli, v ktery jsem ho kdy videl a pak Noiret v roli dobrackyho ucitele. (22.03.2009)

Svým způsobem trauma, které představují minimálně pro významnou část české společnosti události jara a léta 1945, je těmito nostalgiky povyšováno na nadčasově osudovou část dějin naší národní i státní existence; v tomto podání se mění v démonicky tajemný znak, v příčinu. která nás znovu a znovu jako msta osudu za naši malost strhává zpět v okamžiku, kde je důvodná naděje na vydatný dějinný vzestup naší země. Že i tady tito Češi splácejí jinak pojmenovanou daň národní malosti, dosvědčuje toto anticky založené ideové dílo Clauda Berriho. Příběh z francouzského maloměsta, v němž si každý s každým navzájem vidí až do talíře, přezíravý vztah k muži, který znovuzaložil slušnou státní a národní existenci své země, premiéru de Gaullovi, vypovídá o mnohém. Malost se tu plynule propojuje a střídá s pábitelstvím, skutečnou básnickostí i zbabělostí a malostí, které jsou mnohdy bezradné ze svých bezvýrazností. Přesně je zachycen i líně plynoucí čas maloměsta: jeho kalendář, provoz v místním bistru, ozvláštňovaný dočasnou nouzovou proměnou na jednu z gymnasiálních tříd, která poblázní majitele, skvěle hraného Depardieuem, až k jeho hořkému mučednickému konci, doplněného dalšími postavičkami, které dotvářejí kolorit sídla, i stále doznívající válku. Rozdíl mezi slušností a idealismem i zbabělostí a podlostí splývá jak na pravici, tak na levici tamějších vznikajících "elit". Jako bychom četli stránky Škvoreckého ZBABĚLCŮ. Noiretova postava, jakýsi nosník díla, jinak nijak zvlášť nevynikající z galerie předložených figur, právem ztělesňuje kontinuitu a faktickounadčasovou nenarušenost lidství, které zůstává stejné, i když dějiny pádí - často průjmovým krokem jako v tomto případě - dál. Film, po jehož zhlédnutí určitě nevzplaneme bezelstným nadšením, nutí k hlubokému zamyšlení. A nejen k němu. (26.06.2009)

Kdo nepochopil základní povahu člověka, nechť se podívá. Ten pravý charakter každého z nás se totiž zviditelňuje v kritických chvílích. Takových, jako je okupace, válka či období přechodu z jednoho společenského systému do druhého. To se pak nestačíme divit, že? Koukněte na zajímavý snímek a popřemýšlejte. (14.05.2009)

Slavná jména, skvělý námět řešící schopnost politiků nahodile likvidovat kohokoliv, kdo se na ně křivě podívá, druhoplánově polemika na téma odpuštění, viny a schopnosti s ní žít, tohle mohl být skvělý film. Možná by stačil jiný režisér, který by se zbavil provinční ospalosti a dokázal by filmu vdechnout život. (28.10.2017)

Jar 1945 mesto na juhu Francúzska. Obyvatelia by sa mali radovať z mieru, ale ten neprináša im pokoj, tu aj naďalej vojna pokračuje. Neustále potlačovaný strach z vojnových rokov si vyberá svoju daň, nastáva čas vybavovania si starých účtov. A ten, ktorý skutočne kolaboroval s nacistami a s maršalom Pétainom zostane nepotrestaný z rôznych dôvodov. Lenže ich je tak veľa, že bolo ťažké určiť ktorí občania boli zločinci a ktorí spolupracovali len preto, aby prežili. Uranus je jemný úplne prekvapivý film v ktorom dvaja poctiví obyvatelia ukryjú muža, ktorý spolupracoval s nacistami čím riskujú svoje životy, rovnako ako aj jeho. Jednoducho film hodnotí správanie ľudí v dobe 2. svetovej vojny a ich boj pokračuje aj naďalej, ale úplne iným spôsobom.. (24.08.2016)