Režie:
František FilipScénář:
Božena ŠimkováKamera:
Alois NožičkaHrají:
Eduard Cupák, Jan Čenský, Jiří Adamíra, Václav Vydra nejml., Alena Vránová, Blažena Holišová, Petr Haničinec, Zdeněk Řehoř, Josef Somr, Jan Skopeček, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Pavel Zedníček (více)Obsahy(1)
V rodině redaktora Vojtěcha Bartoně dochází ke konfliktu mezi otcem a synem. Syn opouští vysokou školu na protest proti nehospodárné těžbě lesního dřeva. Otec nesouhlasí a řeší konflikt dokonce fackou. V retrospektivě se pak setkáváme s otcem před maturitou: v době rozorávání mezí napsal článek proti ničení remízků. Měl být vyloučen ze školy, ale nakonec to odnesl tím, že nedostal doporučení na vysokou školu. Za mladého otce bojoval češtinář Blahynka, který právě v době otcova konfliktu se synem zemřel. Po pohřbu profesora se otec se synem smiřuje – poznává v něm jaksi sebe samého před lety – a za toto poznání děkuje mrtvému profesorovi… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Dost umírněná kritika zřízení, jak dokresluje úvaha pana profesora na konci Ovšem hezky je vykreslen postup, jak snadno a nevinně si člvověk může pokazit život v socialistické společnosti, na kterou dohlíží z obrazů Klement Gottwald. Tvůrci se ovšem vyhnuli otázce, jak se tedy stal postižený student v době normalizace redaktorem. No a nakonec jsem i toho Matáska našel. ()
Taky jsem se divil, co si soudruzi dovolili už v roce 1982. Ale asi se to nějak udělalo, aby se kritika kolektivizace zamaskovala v osobním konfliktu, a pak to hoši pěkně v tichosti šoupli do trezoru. Když nad tím víc přemýšlíte, vlastně se ani o kritiku nejedná, protože i soudruh profesor dospěl k názoru, že není důležitá pravda, ale princip. Takže fakt, že zprasením polí pohnojili (ne doslova) přírodu mnoha dalším generacím, se v průběhu jaksi vytratí. Líbily se mi postavy ztvárněné Cupákem a Sklenčkou, zaujal mě i ředitel školy Pleskot, velmi přesně byli obsazeni Větrovec a Jelínek. Hrozné je spojení Čenský Adamíra. ()
Výborný snímek o lidské slušnosti, vzájemné úctě a především o tom, že svět není černobílý. S filmem Škola základ života tento snímek nemá nic - kromě motivu stíhání studenta za jeho názor - společného, takové srovnání je jen mladickým projevem nepochopení tématu. Život totiž není černobilý a ne vždy lze jít hlavou proti zdi. O tomto je příběh, ve kterém se učitel snaž svému studentovi vysvětlit, že člověk má právo na svůj názor, ale vyjádřit jej v pravou chvíli často vyžaduje i ohleduplnost vůči ostatním. Člověk prostě není vždy zodpovědný jen za sebe. ()
Zajímavé téma - zejména vzhledem k tomu, že film byl natočen v roce 1982. Je však zpracované příliš "vznešeně" - patosu je ke konci až moc. V programu byl film označen jako televizní hra a bohužel obsahuje hlavní negativum hrozící z tohoto žánru - hodně se tu mluví, všichni se strašně vážně tváří a je to nuda. I přesto, že tu hrají uznávaní čeští herci Eduard Cupák a Jiří Adamíra. ()
No, Eduard Cupák si ke svému jubileu zasloužil lepší kus, ale jeho výkon je spolu s Jiřím Adamírou s přehledem nejlepší. Tak nevím...má to být opravdová kritika, či jen socialistická výchovná agitka, nebo jen nabubřelý vykradený námět tohohle? Fakt nevím, asi od každého něco... ()
Reklama