Bastard

Mads Mikelsen jako zásadový farmář, který se nechce zdát svého "kousku" půdy. Premisa ze které by mohl být akčně, dobrodružný kousek je v tomto případě pomalým a nikam nespěchajícím historickým dramatem, kde nedojde na velkolepé bitvy a většina interakcí je slovní. Pocitově o půl hodiny delší, pěkně vypadající ale bohužel minimálně gradující film, který by bez Madse prošuměl a skončil v zapomnění. (07.01.2024)

Pro představu, jak píše své historické romány Ida Jessen, nám musí stačit jediný román, který vyšel česky - Nový čas (En ny tid, 2015), protože předloha Bastarden, tedy román Kaptajnen og Ann Barbara (2020), u nás k dispozici není. A skutečně se zdá, že pro Jessenovou představuje jutské vřesoviště cosi výjimečného a inspirativního a dokáže tam situovat příběh z 18. i 20. století bez problémů. Skutečný příběh Ludviga von Kahlena (1700-1774) se samozřejmě velmi liší od románové a posléze filmové fikce, ale to samozřejmě nijak nemusí rušit divácký zážitek. Zentropa (za vydatné podpory českých řemeslníků) poslala do kin líbivý film, jehož hlavní devízou je Mads Mikkelsen a jeho boj o přežití. To celé je zabaleno do dramatu jak vystřiženého z románů Diany Gabaldonové, padouch je pořádně negativní, šlechta zdegenerovaná, obyčejný lid má srdce na dlani. Královská aféra byla dobrá, tohle je také velmi vděčný divácký zážitek. #čsfdprojekce (19.01.2024)

Silný příběh, jak se jednotlivec s nezlomnou vůlí pere s osudem. Bojuje proti vrchnosti, ve jménu ještě vyšší vrchnosti, která ho neváhá při nejbližší příležitosti posrat. Bavilo mě to jako obraz doby. Sledovat jak si bohatá šlechta může dovolit defenestrovat komorný, ale na královského vyslance holt musí rafinovaněji. Hlavně to ale funguje emocionálně, kdy vidíme, jak se umanutý Mikkelsen, co musí mít všechno pintlich stává lidskou bytostí s city. Řemeslně a herecky bez výhrad. (22.03.2024)

Když film začal záběrem na cosi s titulkem "jutská vřesoviště (...)", zachvátila mne panika - opravdu budu dvě hodiny koukat na "cosi" na jutských vřesovištích?! Ano. Jako fakt! Zcela překvapivě mně to ale vůbec nevadilo. Ano, celý film je o zúrodňování jutských vřesovišť, tedy o zcela bizarním a neočekávaném tématu... ale kupodivu to funguje. Velice jsem oceňoval zcela minimalistické herectví (které však říkalo vše, co bylo třeba). Mads má u mne obrovský respekt za to, že nejen že tajtrlíkuje v holywoodských blockbusterech a Marvel píčovinách, ale očividně si vždycky najde čas na menší, nezávislý, evropský film... 90% (24.02.2024)

Mifune, Otevřená srdce, Bratři, Po svatbě, Adamova jablka, Druhá šance, Rytíři spravedlnosti. Příznivci lidských dramat musejí Anderse Thomase Jensena milovat. Teď si udělal exkurzi do dánské historie, kterak se zarputilý Mads Mikkelsen hodlal zakousnout do neúrodného vřesoviště a popsat prvních pár listů bramborové kuchařky. Jak už to tak bývá, jeho pouť za bramborovou sadbou je plná překážek a klacků pod nohy, protože v nehostinném území, na kterém hodlá vybudovat zemědělskou kolonii, má obří vliv jistý mladý šlechtic. Zatímco zchudlý armádní kapitán Ludvig se drží své zraněné ctižádosti a zejména toho, že má svou snahu posvěcenou králem, přerostlé dítě, alkoholik a pravidelný obskakovač služebných de Schinkel nechce riskovat ztrátu své dominance. Takže tu máme osvědčený souboj dvou mužů s poměrně jasně vymezenými charaktery. Emočně zdrženlivý Ludvig sice odolává, než si diváka pořádně pustí k tělu, nechce dělat ústupky (viz koza), věří v sílu vůle a upíná se k jedinému: uspět. Stupňující se nespravedlnosti ze strany de Schinkela ale mají své meze a na civilizovanou debatu to nevypadá. Scénář prakticky jen přikládá do ohně, diktuje další a další utrpení či překážky, v samotném závěru se pak zbytečně uchyluje ke zkratkovitému dovyprávění. Klidně bych dalších 10-15 minut přidal a naopak jednu závěrečnou červenoknihovní odbočku vynechal. Když nicméně arogantní sadista zpestří večírek pro bohaté mučením psance, čekal jsem, že se víc zostří hrany (nebo že do příběhu víc zasáhne nastávající choť) a že si z gradace sedneme na zadek. Nestalo se. Přesto suverénně natočené, syrově uchopené, skvěle zahrané (kdy rozhodně nezapomínejme na Simona Bennebjerga). (31.01.2024)