V sobotu večer, v neděli ráno

Alberta Finneyho som si vždy ctil ako pána Herca. Saturday night, sunday morning možno nie je jeho najlepším filmom, no rebelského chuligána Arthura Seatona stvárnil perfektne. Film samotný má dobrú pohodovú atmosféru, podporenú akurátnym výberom hudby, no i napriek priaznivej stopáži miestami pomerne nudil. Rád by som si prečítal predlohu. (24.10.2013)

Italský neorealismus nebyl jen směrem, který ovládl světový hraný film své doby; byl něčím víc; byl především všeobecně sdíleným pocitem prvních poválečných let. Doby, která po znániku nacismu začínala z ničeho. Pocitu, který se poměrně rychle se stoupajícím hmotným standardem životní úrovně měnil v dozrávající a vyhraňující se konzumismus. Mladý hrdina anglického průmyslového města konce padesátých let minulého století v sobě dokonale ztělesňuje tyto tendence. Bouří se odnikud nikam proti své nezadržitelně nastupující dospělosti. Skutečnost, že vydělává, ho nabíjí falešným sebevědomím. Bludný kruh týdne za týdnem, od vystřízlivělého pondělka do promrhané neděle, se náhle zasekne. Konfrontován s možným otcovstvím a náznakem skutečného hlubokého citu k dívce, která odmítá být ve vztahu onucí a pro niž svedením vše ne končí, ale začíná i za cenu, že o nově získaného partnera přijde, ho osudově vede do pasti, kterou si připravil sám svou vlastní lehkovážností. Na rozdíl od felliniovských darmošlapů se zdá, že vlastním svobodným rozhodnutím procitá do dospělosti, slušnosti a zodpovědnosti. Výborná kamera, chápavý autorský pohled, který se zdařile nevyhýbá dobovým konvenčním tabu, výborné herecké výkony, to jsou vklady českoanglického režiséra Reisze, které toto pozoruhodné dílo činí i dnes inspirativním a podnětným a otazníku, jímž SOBOTA končí, propůjčují ojedinělou pádnou přesvědčivost. (04.06.2011)

Rozhnevaný mladý muži boli generáciou, ktorá mala isté znaky podobnosti s americkou beat generation. Prejavila sa hlavne v literatúre. Karel Reisz, režisér českého pôvodu, ktorý ako jediný člen rodiny prežil Hitlerové čístky, sa prejavil ako dokumentarista, v druhej vlne dokumentárnych filmov ktorá bola dominantnou v Británií v 50 rokoch. V sobotu večer a v nedeľu ráno je jeho hraný debut. Film rozpráva obyčajný príbeh Arthura, ktorý pracuje v továrni na výrobu guliek a ktorý si vždy po šichte odskočí na pivo, alebo za nejakou babou.Búri sa proti spoločnosti, proti susedom a ľudom, ktorých mašinéria spoločnosti uvrhla do stereotypu a pritom si sám viaže okolo krku podobný uzol. Po hereckej stránke nie je filmu čo vytknúť. Herci sú prirodzený, ich vývin je nenásilný, postupný, vďaka čomu si máme možnosť na ne zvyknúť a brať ich v rámci zápletky, ktorá sa neustále vyvíja takých akých sú. Samotný film sa snaží o čo možno najreálnejšie zobrazenie udalostí, ktoré vedú k tomu, že rozhnevaný mladý muž sa začne upokojovať. Čiernobielosť obrazu dodáva filmu na drsnosti. Film je výrazný hlavne silným réžijnym rukopisom a predlohou Alana Silitoea, ktorý zobrazil všedný príbeh človeka bez väčších dramatických scén, neuveriteľne zaujímavo. Čo sa v nemalom rade podpísalo aj na finálnej podobe filmu. (26.11.2011)

Jedno z prvních přenesení rozzuřenosti mladých Angličanů z knih do filmu již nemá stejnou údernost jako jiná sociální dramata z doby dřívější (V přístavu) nebo pozdější (Accattone). Reiszův portrét jednoho příliš hrdého příslušníka dělnické třídy při svém neidylizujícím, odměřeném rámování nedokáže dost sugestivně zprostředkovat vztek, který hrdina vůči starší (a vládnoucí) generaci pociťuje. Působivější je v tomto směru Schormovo drama Každý den odvahu, které je „down-to-earth“ ve více významech než Reiszův film, ačkoli stejně jako on nadřazuje dramatizaci pouhé observaci (takže nelze mluvit o bezprostřednosti vlastní stylu cinéma-vérité). S ohledem na konzervativní britskou kulturu je ale přesto třeba docenit odvahu ukázat chování několika frustrovaných, nezodpovědných, konvencemi opovrhujících a opovážlivou živočišnost projevujících floutků (Arthur do sebe často hází jídlo nebo lije pivo a neomezuje se ani v oblasti sexu) bez odsuzování, resp. bez zaujetí jednoznačného morálního stanoviska. Kontroverze ve své době vzbudil také nespisovný slovník postav nebo téma potratu (pobouřenější byli paradoxně američtí cenzoři), což ve výsledku dělá z V sobotu večer, v neděli ráno zejména historicky cenný lakmusový papírek nálad společnosti, ve které se schylovalo k bouřlivým změnám. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, ScarPoul (16.03.2014)

CITÁT - Jsem tu kvůli zábavě, všechno ostatní je propaganda........... Soutěž o pití piva na úvod mi připomněla, že mám žížeň. CITÁT - Pivo, prosím.......... Od pondělka do pátku makaj, v sobotu a neděli je jen zábava. To mi už neznáme, makáme i o sobotách a nedělích. Na zábavu není moc času. Tenkrát se prostě uměli bavit. CITÁT - Starý dobrý časy.......... Hlavní hrdina je sice šprýmař, lže a je tak trochu na holky, ale dokáže poznat, co je dobré a co špatné. Samozřejmě, že se svým chováním dostane do maléru, ale snaží se ho řešit. Nějak jsem naopak nechápal jeho počínání na pouti okolo 65 minuty, ale je to starší snímek a jako zápletka to prostě fungovalo. CITÁT - Do prdele, já jsem takovej, jakej jsem, nic o mě nevědí. Jen Bůh ví, kdo jsem........... Konec byl zajímavej a ..... CITÁT - Pojď jdeme domů, lásko............ (27.05.2012)