Karaoke blues

Můj zahajovací film na letošním 57. KVIFF a hned taková pecka. Ale šla jsem na jistotu, na svého oblíbence. A že mu dám první pětku, to byl bonus navíc. Tragikomický, opět komorní a stylizovaný příběh dvou osamocených chudých lidí, mne nadchnul. Jemný sarkasmus i černý humor jako vždy, na pozadí smutné zprávy o válce na Ukrajině linoucí se z rádia, staré finské blues, vše do sebe zapadalo a já si film moc užila. Tak krásně plynul.....Aki, milovník retra, opět nezklamal :) (09.07.2023)

"Někde tu leží pacient Holappa." - "A křestní jméno?" - "To neznám..." - "Vy jste jeho blízká příbuzná?" - "Ano... Já jsem jeho sestra." - "?!?" - "... sestra ve víře..." --- S finskými filmy nemám příliš zkušeností, tato moderní a zároveň hodně retro romance se mi ale každopádně líbila. Bylo to takové (ne)příjemně  (ne)obyčejné, veselé i smutné, barevné ve své šedivosti (nebo šedivé ve své barevnosti?), šáhlé a zároveň vlastně úplně normální. Celé to pěkně dokreslovala hudba. K pěti hvězdičkám za mě chybí opravdu jen malý kousek. Možná ještě jeden pes? Nebo třeba závěrečné vystoupení karaoke krále? Těžko říct, čtyři jsou ale pěkné. 80 %. (18.11.2023)

Je až neuvěřitelné, jak si někteří filmoví umělci dokáží udržet svůj originální styl vyprávění a budování atmosféry po desítky let...chceš nádherně zoufalou a ponurou love story odehrávající se v té nejšedivější helsinské šedi o dvou beznadějných lidských případech, kteří jsou, stejně jako všechny postavy kolem nich, zcela bez emocí? Zde je vše...v nicotě, ze které Kaurismäki opět vytváří silný filmový zážitek napříč několika žánry a podpořený nádherným finským hudebním folklórem. Pro znalce jeho tvorby nádherná klasika, pro všechny ostatní velmi originální a zcela výjimečně odvyprávěný prachobyčejný příběh o odvaze a touze změnit cokoliv, co nám překáží žít...[Filmový klub Citadela] (20.12.2023)

Karaoke blues patří k těm subtilnějším a niternějším filmům Kaurismäkiho, nejvíc mi asi připomíná Děvče ze sirkárny. Výrazově je to opět setkání se "starým dobrým známým", v tomto ohledu se Aki nemění, přitom ale neztrácí vypravěčský um. Po dlouhých letech tu navíc vrátil Jarmuschovi poctu z Noci na zemi, když cituje jeho The Dead Don't Die. Kinozákusek nejen pro cinefily. (05.11.2023)

Fíni sú super, ani záclony si v domoch nedávajú, nech sa každý kuká, veď aj tak každý chlastá, nie je čo skrývať. Táto romanca medzi lúzrami je čistá festivalovka, ktorá siaha po oceneniach. Na takúto dvojicu sa bežne nenarazí a už vôbec nie vo Fínsku. Veď sa to aj v originále volá "Padajúce lístie" a to vo Fínsku sú pritom skôr diery v zamrznutých jazerách. Sila alebo skôr celý obsah filmu je vo výborne vypracovaných dialógoch, na mnohých narážkach sa dá zasmiať a pritom sa nesmeje nikto, tu u Fínov tiež nevídať tak často. Nie je to ale film pre každého, to artové podivínstvo nezaujme každého, ale aspoň to nie je typická festivalová zlátanina s povinnou korektnosťou, ktorou ideme za cenami, lebo veď sám Kaurismäki prekvapuje vo svojej názorovej rovine, keď bol proti vstupu Fínska do NATO a vyzval aj Izrael na ukončenie násilia v Gaze. Obávam sa však, že mnohí film nadhodnocujú len preto, aby sa necítili hlúpo, lebo každý chce byť rozumbrada. (27.01.2024)