Karaoke blues

Klasický Kaurismaki, studující na základě banálního příběhu komičnost a tragičnost všedního života. Jeho postavy, tradičně suché a výrazově úsporné, dávají divákovi zažít překvapivě pestrou škálu prožitků, což u Kaurismakiho nepřekvapí! (11.07.2023)

Jízlivá a teskná finská groteska, která uhrane. Převážně tím, že humor neprovokuje násilně, naopak ho vyvolává autenticky, jen tak mimochodem. Tahle až hřejivá přirozenost je dílem minimalistické práce s trapností i úzkostí, a také stylizace zřetelně evokující divadelní inscenaci. Na první pohled tahle „divadelní“ snaha o odlidštění postav funguje, současně ale místy vyvolává vlastně úplně opačný dojem, který se diváka osobně dotýká, což je na plátně mimořádná a náročná záležitost. Každý záběr má svůj absolutní význam. Děj to zároveň neláme na fragmenty, jak by se dalo čekat, celek funguje souvztažně a jeho uměleckost vůbec nepřekáží. Snažil jsem se hledat v Karaoke blues nějakou katarzi, ústupek z pravidel, která Aki Kaurismäkimu hravě fungují, jejich nabourání. Čekal jsem na to, jestli má takovou důvěru v koncept, že ho rozbije. Není tam a ve finále asi nemá být, byla by nabubřelá. Chyběl mi snad jen ještě o trochu tíživější pocit bezradnosti a bezvýchodnosti, přiznání nesmyslnosti bytí. Celkově je to ale skvělá, řemeslně výjimečná artovka o životech (nejen) dvou ztracených lidí, která umí být navíc brilantně vtipná. (17.11.2023)

Melodráma na fínsky spôsob o zbližovaní dvoch nesmelých stratených existencií okorenená hromadou suchého humoru. Hollapov kamarát s basbarytónom bol super. (19.11.2023)

Kaurismäki je presne ten typ režiséra, u ktorého si pri jednom filme poviete, čo za hovadina a ten druhý vás pre zmenu nadchne. Väčšina jeho snímkov má ale čosi podobné - realistické a jednoduché zobrazenie životov obyčajných ľudí s ich obyčajnými strasťami. Tentokrát sa zameral na osoby jemne vyčlenené zo spoločnosti, ktoré sa snažia aj napriek životným útrapám rozvíjať svoj vzťah. Zaujalo ma to najmä z pohľadu hlavných postáv, ktoré režisér zobrazil decentne, ale zároveň skvelo realisticky bez nejakých zbytočných konverzačných nuansí platiacich pre masového diváka. 70 % (26.03.2024)

Aki Kaurismaki se rozhodl novodobé a stále aktuální otázky přiblížit současnému divákovi návratem do svého tradičního temně laděného světa bezčasí a hudebních podkresů. Kupodivu je tento (na čas odložený) obnošený kabát nejen slušivý ba pořádně syrový a vskutku nezaměnitelný. (18.05.2024)

Ani nevím, co napsat - jedním slovem nádhera.. (06.12.2023)

No tak jako bylo to hodně pomalý, co si budem, ale zároveň to bylo docela krátký. Pouhých 80 minut, to jde. Sice jsme vůbec nevěděli do jakého města nás hodili, ale mně to bylo docela jedno. Hlavně že tam bylo kino! Soundtrack byl fajne. Děj byl hodně pomalej, ale dobrý scény se tam našly. Postavy takový nemastný, neslaný, alkoholiků je všude dost. Ale budování vztahu tady bylo odvyprávěno a zahráno dobře. Za mě si ten film nezaslouží tolik chvály kolik dostává, ale pořád je to dobrý. 7/10 V jakým městě se ten film odehrával? (Art - 30.12.2023) (02.01.2024)

Super depresivní love story film :D Alkoholik se dost komicky seznámí s ženskou v depresích. Nahlédnutí do života lidí, kteří to nemají jednoduchý a vyžívají od vejplaty k vejplatě, když teda zrovna vůbec mají nějakou tu práci. Sychravé Finsko a jeho retro prostředí dokonalý. Líbilo se mi jak nikdo o nikom prakticky nevěděl jak se jmenuje :D Poslední dobou si všímám, že z severských zemí vychází čím dál tím víc originální kousky, cením. (02.02.2024)

Kdyby tenhle film vznikl pod módní taktovkou třeba z produkce Netflixu, bylo by to nejspíš nabubřelé drama plné naturalistických scén lidské bídy a srdceryvné osamělosti. Tragédie s rádoby hlubokou pointou. Chvíli by se o něm živě diskutovalo mezi pseudointelektuály a pak by prostě upadlo v zapomnění. My ale máme velké štěstí, že nám ho upekl Aki Kaurismäki, a proto se jedná o křehoučkou poetickou jednohubku, okořeněnou pravým finským humorem, a to celé bez přidaného patosu. Na takové romanci si smlsne nejeden filmový gurmán. Přestože jde o příběh lidí v nelehkých životních podmínkách, neupadnete při závěrečných titulcích do deprese. Jde prostě o jeden z těch vzácných filmů, které nám ukazují, že i v tomhle hnusným světě lze nacházet drobné střípečky štěstí. (09.02.2024)

Film o vztahu mezi prodavačkou v supermarketu a finským Ryanem Goslingem, kteří se náhodně potkají v karaoke baru a i přes spoustu zádrhelů, které je ve filmu provází, se zkouší dát dohromady. Tichá a plachá dvojice hraje fantasticky, nepotřebují vést dlouhosáhlé dialogy mezi sebou, cítí se dobře když jsou spolu, a když nemají co říct, neříkají nic. Což velmi oceňuji, protože celý snímek tak vypadá velmi uvěřitelně a opravdicky, což byl i Kaurismäkiho záměr, když s herci vše točil na první dobrou. Pro finského režiséra nejspíš poslední dílo, které natočil, pro mě však první, které jsem od něj zhlédl a určitě ne poslední. (03.03.2024)

Film i přesto, že má depresivní nádech, tak je vlastně velice pohodový a snaží se ukázat, že i šedé dny se mohou zabarvit hezkými barvami a bere nepříjemné chvilky s úsměvným ražením, jelikož je potřeba občas nebrat vše tak vážně. Toto je přesně ten typ filmu, který i přes svoji obyčejnost a jednoduchost dokáže diváka dohnat k emocím a něco v něm zanechat. (23.03.2024)

Jen dvě věci jsou v životě lidském jisté: smrt a to, že příští film Akiho Kaurismäkiho bude vypadat pořád jak z osmdesátek. A je to moc příjemné retro. Příběhově je to vlastně docela obyčejná loserovská romantická komedie/sociální drama, ale Kaurismäkiho rozpačitý humor jí dává důvod existovat. Jedna z těch čtyř hvězdiček je určitě za skvělé synthopopové duo Maustetytöt, o kterém bych se nebýt tohohle filmu nikdy nedozvěděl. (25.08.2023)

Velmi finské, pro někoho možná až moc - tím myslím, že už to působí skoro jako tourist trap. Nicméně osobně tuhle dávku a podobu Finskosti™ ještě snesu a rád se podívám na vlastně úplně stejnou, ale zároveň úplně jinou romantickou komedii doplněnou kvalitním soundtrackem lokální provinience. Jedinou výtku tedy nakonec směřuji nikoli do FInska, nýbrž do Česka. "Karaoke blues" je totiž přesně ten marketingový vulgárně zjevný název, jenž krásným a skutečným Spadaným listům jen ubližuje.. (16.11.2023)

olet taistelija, Aki. Taková něžná romance na jejímž pozadí probíhá šílená ruská agrese na Ukrajinu. Zimní vyúčtování elektřiny 2022/2023 je jeden z nejmilejších vtípků ve filmu. Beznaděj v tomto kontextu není vlastně tak velká a člověk musí být vděčný za svůj malý život. (21.11.2023)

Finská lovestory na pozadí dobývání Mariupolu - typický Aki Kaurismäki. Finové jsou velmi finští, humor je skoro neznatelný, ale o to vtipnější, emoce jsou pod povrchem, ale o to přesvědčivější, herzi jsou výteční a ve výsledku je to katarzní zážitek (aspoň pro mě). (28.11.2023)

Mistrovské dílo a velká lekce z lidskosti. (11.07.2023)

Starý dobrý Kaurismäki! Trochu se mi zdá, jako by tenhle film nebyl natočený teď, ale před 25 lety. Výborná dávka suchého humoru a absurdních situací. (23.07.2023)

70% (09.11.2023)

Nevím. Stylizace zasazená někam do 80. let, která má zobrazovat současný svět, na mě působí jako promrhaná příležitost. Navíc ten koncept dnes působí jako alibismus režiséra, který si od současného světa drží bezpečný odstup a může se oddat obrazům dekád, kde lidem rozuměl nejvíc a jimž je ona stylizace nejblíže. Před dvaceti lety se to ještě dalo pochopit, dnes už moc ne. Pokud na tenhle útěk od reality přistoupíte, film se vám asi bude líbit, protože v něm nic nepřebývá ani nechybí a Aki ho má pevně v rukou. (22.11.2023)

Když existují lidé, co jsou schopni dát za džíny třeba 50 tisíc a za boty kilo, tak proč by neměli existovat ti, kteří té koncentrované nudě dají třeba 4 nebo 5 hvězd.  Protože Louis Vouiton nebo Balenciaga nebo holt Aki .V obou případech patřím rád jinam. (07.12.2023)