Sladký čas Kalimagdory

Metaforický film o točení sa dokola v rytme ročných období. Príbeh zachytáva vášňou predchnuté ľudské aktivity: od lásky až po rôzne kratochvíle a koníčky. Priebeh je nemenný. Všetko začína detskou hravosťou a bláznivinami z náhle vzbĺknucej radosti (jar). Vyvrcholenie nastáva uprostred príbehu: rozkošou z fyzického uspokojenia sa objektom vášne (leto). Nastáva únava z potreby nejako svoj vzťah (koníček) inštitucionálne legitimizovať. Časté je dopovanie sa, len aby sa tá opakovaná nuda nejako doklepala. Cigy, trúnky a vylihovanie (jeseň). Ak sa človek dostal až do tejto fázy zistí, že pôvodné anarchistické výboje aj tak napokon takmer vždy skončia v rezignácii s vlastným osudom, dobrovoľným únikom od rebélie mladosti k stredostavovskému odfukovaniu pod duchnou na chalupe. V objatí hôr a dlhodobej známosti. Interpretačná otvorenosť diela ale ponúka aj iné vysvetlenia. K výhradám o nedokonalej adaptácii - v úvodných titulkoch je uvedené, že film prevzal len niektoré motívy Weissovej knihy. Koprodukcia s NSR tentoraz príliš neprospela. Prostredie neladí s príbehom a nemeckí herci svoje zástoje brali skôr profesionálne, bez výraznejšej emočnej zaangažovanosti. (31.01.2015)

Surrealisticky laděný snímek o neslučitelnosti přirozeného, přírodního rytmu s tím konvenčním, společenským předkládá divákovi již svými prvními obrazy novou životní formu: mladík Jonáš na ploše jediného kalendářního roku prochází celou cestou lidského bytí – od dětství po stáří. Nejde však o výjimečnou odchylku, nemoc nebo zmocnění, ale o střípek neznámé mythologie, na niž tuto anomálii povyšuje především příchod druhého, podobně disponovaného člověka – Damby. Kolik jen je takových a odkud přicházejí? – Slibný námět zpracoval Leopold Lahoda opravdu nevšedně: dominanty jednotlivých životních období vyhranil do krajnosti, a hrdinu tak obestřel mlhovinou šílenství. Chorobná hravost dětinství se přelévá v nezkrotnou živočišnost léta, aby se uzavřela nezvladatelnou ospalostí podzimních týdnů, která již předjímá zimní spánek. Zatímco Damba možnou nestabilitu v proměnách rozřešil tak, že se hned po probuzení začíná důsledně vztahovat k létu, Jonáš se každým svým krokem míjí se světem, v němž se pohybuje, a své místo si musí vyvzdorovat – než o ně zákonitě přijde: s trpkou pravidelností klame všechna očekávání. S létem ztrácí svou dětskou nevinnost a nechávaje se ochočit, odchází, aby prosníval svůj zimní sen v náručí své vysněné Kalimagdory. (21.03.2024)

Občas je to velmi špatné - střih, dramaturgie záběrů, herectví - někdy je to trapné. Občas v tom probleskne vizuální psychedelie šedesátek, jak ji znám třeba ze Zvětšeniny, nebo Zazie v metru - ale je filtrovaná západním Německem - stejná alej jako v začátku Fassbinderova Roku se třinácti úplňky - je to Mnichov? Pěkná je hudba: veselý bigbít; hlavní téma se chytře mění podle ročních období. Weissův text jsem četl, je to pozoruhodná věc - má taky svoje nedostatky - v logice, motivacích, výstavbě. Myslím, že Laholův konec je víc o biorytmu, než Weiss - vůbec je film v epizodě zimy nezvykle napínavý - i kvůli "Magdě" - byla předtím u moře, že je tak snědá-)? Rozzáří obě scény v nichž je-). Jo - a začátek zase trochu zavání etologií - ale to tak silné není. Pozoruhodný film! (27.12.2011)

Trochu zvláštny film, to musím priznať. Nič podobné som zatiaľ nevidel. Hlavná myšlienka chovania sa človeka podľa ročných období je tak trochu na hlavu, ale film sa celkom vydaril. Koprodukcia so Západným Nemeckom je zjavná, z poniektorých exteriérov bolo jasné, že to nie je od nás, navyše uniformy policajtov vyzerali veľmi podivne, ale len na moment, kým mi došlo, že naši herci hrajú nemeckých policajtov. Hlavná postava-nemecký herec R. Bahr bol predabovaný Ivanom Mistríkom. Z ročných období ma tak trochu nebavilo leto a scény s holohlavým "kefalínom". Veľmi dobre bol urobený záver (zima), kde sa objaví mladá M. Vášáryová , ktorá akoby iba odbehla z natáčania Markéty Lazarovej. Má to pár chýb, ale prevládajú dobré momenty so zaujímavým a ojedinelým príbehom. Slabšie štyri hviezdy. 70%. (22.02.2015)

Prvních 20 minut se mi líbilo hodně, protože to celé bylo dost zvláštní a byl jsem zvědavý, co z toho nakonec vypadne. Jenže potom už to bylo jasné a já se začínal poněkud nudit. On celý ten film je o průběhu života, od dětství přes dospívání a dospělosti až ke stáří a smrti. Samotný námět ale na 100 minut působí (alespoň na mě, teda) utahaně a zkrátit to tak o polovinu by podle mě nebylo na škodu. Jako středometrážní film by to bylo opravdu geniální. Ale jako celovečerák, co trvá hodinu čtyřicet, tomu sice ocením jisté kvality (jako třeba zajímavé scény, skvělá kamera, či zvláštní poetika nebo vedení děje), ale nadšený z toho být prostě nemohu a spokojený taky zrovna ne. I tak si to nezasloužilo takhle zapadnout... Silné 3* (13.08.2020)