Hranice

Agnieszka Holland v rozhovorech popisuje, jak posláním filmu bylo otevřít otázku, kde jsou hranice humanity, nastavit zrcadlo polské vládě i evropské humanitní společnosti a ukázat na absurditu přijímání ukrajinských uprchlíků versus násilné odmítání těch muslimských a to se jí skrze (Zelenou) Hranici daří. (10.02.2024)

Tvrdá obžaloba Polska i zdánlivě humánní Evropy. Černobílá kamera možná působí prvoplánově, ale má své opodstatnění a v některých momentech dává vzpomenout na filmy s podobným tématem ale z jiné doby. Převážně syrovému zážitku neškodí ani občasné odlehčení, někdy je ale Holland až příliš doslovná (ukázkovým příkladem je epilog) a některé motivy nechá tak trochu odejít do ztracena. Přesto působivý komentář, který v našem prostoru zůstává ojedinělým. (17.10.2023)

Hranica sa mi v niektorých momentoch nepozerala ľahko. Či už ide o násilie páchané vojakmi na migrantoch, či brífing, počas ktorého sú migranti dehumanizovaní na ,,ostré náboje". Čiernobiela kamera podtrháva celkovú atmosféru filmu i keď uznávam, že v niektorých momentoch som sa, aj vďaka nej, strácal. Čo sa týka tempa, tak pre mňa ho film stráca s nástupom Júlie. A minutáž by mohla byť kratšia. Ale zas body za to, že sa snažia ukázať tému z viacerých uhlov pohľadu, i keď uznávam, poľský pohraničiary sú tú znázornení ako sadistické beštie. Nájde sa tu síce jeden sympatickejší, ale ten má málo priestoru. Podľa mňa on mohol/mal byť centrom príbehu. A čo sa týka epilógu, tak ,,pekne" horkasto ukazuje dvojaký meter. (18.10.2023)

Jak je jednoduché státi se užitečným idiotem, bohužel... Poprvé dávám, i když velice, nerada, toto hodnocení, ale režisérka a scénáristé si nic jiného nezaslouží. Je to hloupý, naivní, propagandistický pokus ovlivnit lidi, aby s láskou a nadšením přijímali migranty, které zaplatil a shromáždil Lukašenko. Domnívala jsem se, že na to mnoho lidí v Čechách neskočí... (19.10.2023)

Hodně drsná podívaná. Otvírá velký a složitý problém nelegální migrace do Evropy. Filmařsky velmi profesionálně zvládnutá. Korektnost ale bohužel pouze předstírá - pohled z různých úhlů je ve skutečnosti jen zástěrka k vyzobávání detailů pro brnkání na strunku soucitu (včetně naivně idealistického "pseudořešení" tzv.aktivistů). Místo reálného pohledu na problematiku tak divákovi podsouvá jen cíleně upravený obraz, který je stěží víc než manipulativní politickou/ideologickou agitkou... (22.10.2023)

Stopáž je přetažená a tempo příliš nejednotné. Sdělení ale nezaniká a scénář tohohle groteskního hororu o homo sapiens sapiens dle jeho skutečného počínání je úderný až dost. (22.10.2023)

Angazovana ideologicka slunickarska smira. Zaplacena navic penezi nejen danovych ceskych poplatniku... (24.10.2023)

Nesmyslný a nudně se táhnoucí film který má vzbudit pocit jako že migranti jsou nějací chudáci a polská vláda s těmi hrdiny co stráží hranici jako nějaké zlo. Já jakožto znalý toho co se tam doopravdy děje jsem fandil obráncům hranice. Je důležité se nenechat zmanipulovat takovou propagandou ve filmech tohoto druhu. Za mě to je prostě béčkové scifi s humornou chvilkou kdy útočníci dostanou na budku. (04.10.2023)

Výtečný, stylově gradující film syrově a pravdivě popisující realitu na polské hranici, před kterou mnoho lidí raději zavírá oči. (15.10.2023)

K této černobílé propagandě se nebudu vyjadřovat, tedy mažu původní text. (19.10.2023)

Nestoudná propaganda. Dřív než se utečenci vydali na cestu, mohli si na internetu najít pojem "Bělorusko". Mohli zjistit, že tato země není v EU, vůči EU se chová nepřátelsky, její režim je totalitní. Pohledem na mapu mohli vidět, že z Běloruska do Německa je to vzdušnou čarou cca 600 km. Mohli si odvodit, že není možné, aby Bělorusko dostálo údajným slibům o snadném přechodu přes Polsko do Německa. Pokud tomu ale uvěřili, je to jen na jejich zodpovědnost, a musí za SVOJE ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ nést následky. Tito lidé se dostali do pasti VLASTNÍ VINOU a nezodpovědně do toho zatáhli i vlastní děti. Jediný, kdo jim mohl a měl pomoci, je běloruská strana, hlavní původce neštěstí těch lidí, která je do této situace dostala. Nelze podsouvat tuto povinnost Polákům ani EU, Evropa nemůže spasit celý svět. Polsko není "první bezpečná země", tou je pro migranty Bělorusko nebo třeba Turecko, z nějž mnozí přiletěli. Migranti, kterým se podaří NELEGÁLNĚ hranici EU projít, jsou zcela v souladu s právem EU zadrženi a pokud nepodají žádost o azyl v Polsku (což nedělají, protože chtějí pouze do Německa), musí být vráceni zpět do výchozí země, tj. Běloruska (opět naprosto v souladu s azylovými pravidly EU). Nehledě na to, že mnoho z nich by azyl stejně nedostalo (protože jde ve většině o ekonomické migranty) a muselo by být tak jako tak podle těchto pravidel deportováno zpět. Tudíž není nikdo, komu by Poláci mohli poskytovat nějakou relevantní pomoc. Důležité je, že Polsko se vlastně brání agresi – agresivnímu chování migrantů podporovaných běloruskými ozbrojenými složkami, k čemuž masivně došlo např. u Kužnice. Na polské vojáky, pohraničníky a policii migranti denně útočili kameny, klacky, vytrhanými sloupky oplocení i ohlušujícími granáty, v noci je oslňovaly lasery a stroboskopy, mnoho polských vojáků bylo zraněno. Neustále ničili zábrany, na plot útočili jako ve středověku na hradby pomocí kmenů nebo na místě stlučených žebříků. Ovšem podle některých "artových" diváků či sluníčkových pomatenců by se polští pohraničníci za to, že brání hranice své země s nasazením vlastního zdraví měli agresorům ještě omluvit a zacházet s nimi v rukavičkách... Malých dětí tam bylo minimum, větší děti útočily stejně jako jejich starší příbuzní. Vzpomínám si na záběry těch několika nejmenších dětí migrantů rozplakaných cigaretovým kouřem a postavených před plot a před kamery, aby působily na city, protože dobře znají naše "slabiny". Ostatně např. Česká televize v době, kdy migranti masivně útočili na polskou hranici (a tudíž na celou EU) a řada videí o tom byla z oficiálních polských zdrojů k dispozici, vysílala místo toho tyhle "srdceryvné" záběry rozplakaných dětí převzaté z běloruské a ruské televize(!) Tito migranti pocházejí z kulturně odlišného prostředí, nemají zábrany, velkou roli tu hraje jejich přesvědčení o boji s "nevěřícími psy". Oni se chovají jako nelidská zvěř, jako nepřátelé evropských hodnot, nikoliv Poláci nebo my.. (19.10.2023)

Niekto to musel povedať. Krutá pravda o strate ľudskosti. Presvedčivo a citlivo natočený. Je dobré, že tento film vznikol a určite využite svoj voľný čas práve pre tento film. (20.10.2023)

Důležitý film, klobouk dolů před Agnieszkou, že tento film natočila. Děkuji, že mě donutila sáhnout do svědomí. Tento film by měl shlédnout každý, ale určitě to není příjemný zážitek, Silný a emoční ale je. (26.10.2023)

Agnieszka Holland, polská herečka, absolventka pražské FAMU, ale především režisérka filmů, zpracovávající v nich převážně tematiku lidství, víry v Boha, se v tomto svém - po životopisném dramatu Ve stínu Beethovena (USA,Německo,Maďarsko) a po českém Šarlatánovi v hlavní roli s Ivanem Trojanem - novém počinu vrací do své domoviny a zaobírá se ryze konkrétním a současným problémem: nedobrovolnou migrací osob na hranici mezi Bílou Rusí (Běloruskem) a Polskem, potažmo Ukrajinou.    Režisérka ukazuje jak si Bělorusové a Poláci navzájem nemohou, nedokáží vyjít vstříc; každý státní aparát, ten Běloruský je víc promilitantní, má jiná pravidla k omezení pohybu "nežádoucích" osob na hranici. Bělorusko využívá bezmoci souseda ke zdírání a týrání migrantů. Obě strany si je navzájem několikrát posílají mezi sebou. Nepřemýšlejí jak je těm, kteří se dostali do téhle situace. Konečně, konečně úplně obyčejní lidé vstupují do hry bez nároku na jakýkoli revanš, s odhodláním, statečností, s přijetím vlastní oběti. Tito lidé jsou, narozdíl od jiných režisérčiných filmů, vykresleni jako anonymní aktivní svědkové událostí a bez příkras.    Film má velikou sílu ve své jednoduchosti a přímočařosti.  Hodnotil bych čtyřmi a půl hvězdičkami z pěti. Ten poslední kousíček je mínus za posledních 10, 15 minut utahaného, nejasného finále.    Film mohl, dle mého, o těch několik minut skončit dříve. (20.01.2024)