Přišla v noci

Jsem rád, že tu vyrůstá mladá generace tvůrců, jejichž filmy vypadají světově a ne jako další Hřebejk. To sice rozhodně není případ Pavlíčka s Vejnarem, ale i tak se dá na tuto divadelní inscenaci koukat, protože je vtipná a zajímá vás, co bude dál. Troufám si tvrdit, že se z filmu může stát klasika. Škoda jen, že od nástupu Kocoura už chování hlavních hrdinů nemá nic společného s realitou. Velký bod dolů za mimořádně hnusný plakát (EDIT: myšlen ten bez obrázku, v době psaní komentáře jediný). Velký bod nahoru za popularizaci lotyšských vtipů, jejichž fanouškem jsem už mnoho let. EDIT 2: Po předávání Cen filmové kritiky a Českých lvů jsem zjistil, že Peková je stejně nesnesitelná i ve skutečnosti, tudíž ty ceny pro ni jsou nezasloužené, když jen hrála samu sebe... (08.07.2023)

No, a u podobných snímků jasně vyplouvá na povrch, proč bych nikdy nemohl být filmovým kritikem neřkuli akademikem. Nedokázal jsem si totiž vychutnávat dokonalou kameru, hravou režii i precizní herecké výkony podbarvené fantastickou atmosférou a perfektně dávkovaným inteligentním humorem. Ne, místo toho jsem se nechal dusit subjektivním pocitem naprostého znechucení nad dvěma ovcoidy, kteří si nechají totálně rozvrátit život, aniž by se zmohli alespoň na obligátní: "Béééééé." Film jsem si nedokázal užít z toho prostého důvodu, že mi byl krajně nepříjemný. To už bych si pak mohl užívat i škrábání nehtů po školní tabuli nebo zvuk zubní vrtačky. Asi holt nejsem ten pravý masochistický materiál. Hlavně jsem si ale nedokázal představit, že by mohlo k podobné situaci dojít v mém životě. Já jsem sice splachovací, ještě jsem nenarazil na člověka, který by mě dokázal urazit (nikdo se totiž ve svých výrocích ani nepřiblížil k tomu, jak hnusně se vidím já sám), ale pokud by se někdo navážel do člověka, na němž mi záleží, a to ještě v mém bytě, se zlou by se potázal (testováno na lidech). Se dvěma tupečky, kteří si nechali s klidem kálet na ucpávku krku jsem tedy nedokázal soucítit, zbytek sestavy mi byl rovněž příjemný jako pověstná osina mezi půlkami a za mě zůstává duo Jiří Grossmann / Miloslav Šimek nepřekonáno, jelikož stejné téma zvládli svého času jedinou větou: "Jsem váš strýc Baloun a budu s vámi bydlet." / Poučení: I některé lidské exempláře mohou okupovat ty nejnižší pozice v potravinovém řetězci. (21.05.2024)

Prakticky celou dobu mě to bavilo a velkoryse jsem mávnul rukou nad některými momenty, kdy to ne zcela funguje, ale pak přišel ten protivně useknutý závěr, který mě dokonale otrávil, takže jsem z toho měl nakonec bohužel rozporuplné pocity, což mě mrzí, protože se považuji svým způsobem za Pavlíčkova fandu a na film jsem se hodně těšil. (20.04.2024)

Hele to fakt nemůžu mít pro jednou voboje? Proč si musím vybírat mezi tím, jestli se budu opájet prvotřídní scénou a překrásnou, promyšlenou kamerou, přičemž budu muset ignorovat, že to napsala prdel, nebo naopak budu moci obdivovat výstižnost, poučenost a ambici scénáře, ovšem zase budu muset ignorovat, že to natočila prdel. Mám s tím stejný problém jako s všeobecně přijímanými Vlastníky - tady se někde za mými zády domluvilo, že už nemusí záležet na tom, aby na sebe navazoval střih, že záběr má mít nějaký horní a spodní rám, že to kurva práce nemá vypadat jak krátký filmy Miloše Kameníka! Na druhou stranu stranu v období mezí mým úvodním frfláním ("Nesvadbová neumí hrát, Rendlova postava nikdy neprokáže důvod, aby ji někdo miloval,...") a koncem filmu proběhl proces, během kterého mě ten příběh naprosto pohltil jenom tím, jak dokáže scénáristicky (a s bezchybnou Pekovou v zádech) podchytit tu ideální hororovou konjunkci bezmocnosti, hrůzy a povědomosti, a to na základě zápletky, která je originální, ale vlastně natolik nabíledni. Poslal bych na to svojí matku, která by v tom definitivně viděla svojí matku, ale zároveň by si uvědomila, kdo jí na ten film poslal. Přelom v poslední třetině jsem na rozdíl od většiny přivítal, protože mi přišlo, že postavám, které doposud fungovaly pouze v rámci zápletky, dodal nějakou osobnost a tichou hloubku. A příchod nové postavy a s ní nového tématu v závěru, mi z důsledku toho, že jsem vyrůstal v tomhle alko-disidentskym prostředí, přišel též velmi výstižný. Crocsy a hořčice. (05.02.2024)

Byl jsem tentokrát asi příliš natěšený. Film roku? Ani náhodou. V konečném důsledku na mě ten film působí jako absurdní a lehce bizarní. Neustálé "Jiříčku" mi rvalo popatnácté už uši. Nejvíce na mě nakonec zapůsobila Annette Nesvadbová ve všech svých tichých i hlučnějších projevech nesouhlasu. A nejlepší scéna byla ta první s focením, to jsem se v kině řehtal nahlas. (08.12.2023)