Mastičkář

Velice mizerná adaptace postarší, ale stále atraktivní předlohy. Výpustků v ději je tolik, že divák neznalý původního románu tápe, na druhou stranu je mnoho nepodstaných scén neúměrně natahováno. Ovšem ani při takto děsné dramaturgii se nepodařilo zcela pohřbít to staromilské kouzlo vyprávění o dobrém člověku těžce zkoušeném osudem, odkazující svými kořeny až někam k Bídníkům Viktora Huga. (16.11.2023)

Pro mě je tohle dost možná první setkání s Polským filmem. Je třeba říct, možná i díky produkci Netflixu, že film vizuálně vypadá opravdu hodně dobře, a je vidět, že určitě nebyl zadarmo. Jen škoda, že dějově je to spíš takový souhrn klišé, které se dají poměrně snadno napřed odhadnout, a samotný závěr je pak průhledný v podstatě už tak od čtvrtiny filmu. Co určitě ale potěší, tak je náhled do Polské dobové kultury, obzvláště vesnické, takové te folklórní, což vám stejně o daném období a národu řekne víc, než nějaký městský život. (06.02.2024)

Wow. Poláci natočili jeden z nejlepších historických snímků posledního desetiletí – ty další nelepší jsou ostatně často také polské provenience. Slavná Mostowiczova předloha může být na své nové provedení hrdá, není bez zajímavosti, že i ona vznikla původně jako scénář. V novém snímku oceňuji hlavně autentické dobové ukotvení (architektonické, kostýmní, hudební, scénáristické i další), díky kterému působí příběh věrohodně. Různé moderní pokusy ukazují, že chceme-li kvalitní výsledek, jinak k historické látce přistupovat nelze. Herci jsou už tradičně v Polsku vynikající, až se divím, kde se ty skvělé a stále nové tváře berou. Významné jsou scénky z židovské hospody, ve které se schází celá ves. Původní románový příběh i z něho odvozený film je odrazem doby i čehosi všeobecně lidského, co jsme ještě nedávno považovali za nadčasové. Chraňme si to, i když už nám z toho mnoho nezbývá. Linky na původní filmy: https://www.csfd.cz/film/196791-zazracny-lekar/recenze/, https://www.csfd.cz/film/136865-mastickar/recenze/, https://www.csfd.cz/film/526989-profesor-wilczur/recenze/ (02.01.2024)

Milý, příjemný, laskavý, dojemný a přívětivý – takové charakteristiky bych dal tomuto filmu, odehrávajícímu se ve zlatých časech polské Druhé republiky. Jednalo se o nestabilně demokratický a později vojensky diktátorský stát, který se rozkládal více na východ než dnes a žilo v něm asi 10 % židovského obyvatelstva, jehož zástupci vystupují ve filmu. Hlavní postavou tohoto filmu je velmi schopný, obětavý a lidem pomáhající chirurg Rafal Wilczur. Jeho kariéra je na vrcholu, provádí náročné operace, je zván na kongresy, zachrání život chlapci sraženému koňskou bryčkou, ale pak jej opustí žena s dcerou Marysiou. Aby toho neměl málo, tak je na ulici okraden a zmlácen, tři útočníci jej kopají do hlavy, a poranění mozku mu způsobí ztrátu paměti – retrográdní amnézii. Následuje skok o 15 let dopředu a Rafal, nyní s jménem Antoni Kosiba, se potuluje po venkově a většina jeho odpovědí na otázku, čím je, je „nevím, nepamatuji si“. Při putování narazí na mlynářku Zosku, která putuje se starým mlynářem, který má bolavou ruku a Antoni mu pomůže od bolesti. Tak se stane Antoni pracovníkem na mlýně, ale ve skutečnosti léčí místní vesničany, kterým účinně pomáhá od bolestí a nemocí, nebojí se dokonce provést operaci holeně pomocí dláta a kladiva jednomu mlynářskému pomocníkovi. Na vesnici je jistá židovská hospoda, ve které pracuje jako číšnice jedna krásná mladá žena jménem Marysia. O Marysiinu přízeň se uchází Leszek, syn hraběte Czynskoho. Rodina Czynských mluví především francouzsky, pan hrabě Stanislav Czynski je celkem v pohodě, ale jeho manželka je namyšlená panička, která pohrdá obyčejnými lidmi, rozkazuje svému manželovi a je nespokojena s tím, že si chce její urozený synek vzít obyčejnou číšnici z židovské hospody. Antoni to dá dohromady s celkem vnadnou a pohlednou Zoskou, a při setkání s Marysiou má dojem, že se s ní už někdy potkal. Marysia a Leszek měli totiž nehodu na motocyklu, kterému přestříhal jeden zhrzený a závistivý vidlák brzdové hydraulické kabely. Leszek z toho vyvázl celkem dobře a postará se o něj rodinný doktor Pawlický, ale Marysia bojuje o život, hraběnka ji považuje za mrtvou a jen díky Antoniho odvaze provést kraniální operaci v mlýně s ukradenými nástroji doktora Pawlického to ta holka zatím přežije. Jednoho dne se vypraví za váženým profesorem Jerzym Dobranieckim, protože sám nedokáže provést další operaci a dostat ji mimo ohrožení života.  A tak tu máme Leszka, který si myslí, že je jeho milovaná Marysia mrtvá, hraběnku, která ji vydírá, aby nekontaktovala jejího syna, jinak nahlásí Antoniho provádění lékařské praxe bez diplomu, a samotného Antoniho, který se sám nahlásí na policii, aby nestál v cestě štěstí těch dvou. Tento film se nese v dobré náladě, v příjemném duchu, vrací diváka do starých dob Druhé polské republiky a není v něm nic příliš děsivého a nechutného, možná až na tu operaci pochroumané holeně. Prostě pohoda na nedělní večer. (16.09.2024)

Film byl pro mě hodně zajímavý tím, že byl polský a měl poměrně dlouhou metráž. Byly tam hezké exteriéry a prostředí, zápletky a situace, kde jde doslova o život. Ten film má něco do sebe a přestože, to začne v prostředí města a vypadá to, že se budeme pohybovat v oblasti nemocnic, tak situace je pak mnohem "příjemnější". (21.01.2024)