Reklama

Reklama

A máme, co jsme chtěli

  • Slovensko A máme, čo sme chceli (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (31)

noizcore 

všechny recenze uživatele

Hořkosladký příběh jedné rodiny vyprávěný na půdorysu jednoho bytu a jednoho večera (symbolicky Silvestr 1992) funguje překvapivě dobře. Film o soudržnosti rodiny a o tom, že pravda má spoustu podob, a že občas je těžké mít všechny informace a správný kontext, srozumitelně popisuje složitost doby a vztahů mezi lidmi v novém zřízení. 7/10 ()

šakal007 

všechny recenze uživatele

"Nová verze Pelíšků" je jen marketingový trik, jak nalákat diváky na film. Zbytečný trik, jak obecně o mnoha marketingových krocích platí. Když jsme vybírali film pro jarní firemní představení, bál jsem se, že to bude slabota. Opak je pravdou. Jak jindy bývám přísný, tentokrát o půl hvězdy přimhouřím oko a dávám režisérskému debutu Michala Kunese Kováče 80 %. Má to hlavu a patu, není to účelově hloupé a dá se v tom najít i hlubší poselství. Vlastně jinak souhlasím s recenzí Mirky Spáčilové (jen se o jednu hvězdičku lišíme), která na iDdnesu píše, že "film působí zrale, upřímně a promyšleně, třebaže nezapře ani jistou účelovost". Děj je jednoduchý - a protože film už běží měsíc, můžu trochu spoilerovat: Na Silvestra před rozpadem Československa na tátu praskne, že "byl estébák". Hysterický katolík ztropí scénu, táta dostane infarkt a rodina se skoro rozpadne. Nakonec se ukáže, že není estébák jako estébák. Důležité není jenom "co", ale i "proč". Často pak věci vypadají jinak, než se na první pohled zdá. A odpouštět je lidské... Btw, "nové Pelíšky" vracejí do hry staré známé téma - všichni komouši nebyli tak zlí, a není estébák jako estébák. Citlivé téma. Osobně jsem pro odpouštění konkrétním lidem. Kdykoli brojím proti komoušovi Pavlovi, není to pro jeho osobní selhání. Ale pro jeho hloupost a neschopnost sebereflexe - není to obyčejný komouš, ale nový symbol země. Země, kde být komouš pořád ještě je tak trochu zločin (i když už jsme zralí zrušit zákon 198/1993). ()

Reklama

fabecc1222 

všechny recenze uživatele

Určitě nečekejte nové Pelíšky, ačkoliv by to námět mohl evokovat. Ono té komedie tady moc není, jede se spíše v klasické konverzačně dramatické formě, kdy si tvůrci sice vystačí s jedním bytem a jednou rodinou, a taktéž významným mezníkem minulého století, ale tady podobnost s výše zmýněnými Pelíšky končí. Ne, že by tu nebyli chyby (podivně zvolené obsazení - Holubová tchýně Šiškový??? + matka Hajdu???...), ze začátku poměrně chaotické rozvržení postav, ale postupem času, jak začínají tajemství vyplouvat na povrch, tak se začnou obrušovat i charaktery a je to vlastně dost fajn. K tomu brutální sexice Kovalčíková (v aktuálním domácím pořadí jasná dvojka za Vicou), a divák může být spokojen. ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Mladý slovenský režisér Michal Kunes Kováč natočil moc pěkný film o soudržnosti rodiny a také o tom, že pravda mívá mnoho tváří a že při jejím odkrývání může vyplout na povrch nejedno nemilé tajemství. Vyzdvihnout bych chtěla hlavně skvěle vystavěný příběh a až nebývale vyrovnané herecké výkony těch nejvyšších kvalit. Viděno v Cinema City Forum Ústí nad Labem. (80%) ()

jedna_vrana 

všechny recenze uživatele

Priznávam nie úplne objektívne hodnotenie filmu videného v kine – s davom som sa zasmiala a aj slza mi vyhŕkla. Možno nevznikol film na Oscara, ale mladému režisérovi držím dlho palce, aby sa mu na jeho ceste darilo a teším sa z každého jeho úspechu. Nadchlo ma, koľko pozitívnych posolstiev som dostala – súdržnosť rodiny, porozumenie, odpúšťanie a odpustenie, humor postáv i záverečný povzdych Daniela Varchala: „Konečne máme republiku.“ Dobre pôsobila aj hudba k filmu. Som vďačná, že takéto filmy na našom území vznikajú, snáď prispejú k tomu, že doba neslobody sa už nikdy nevráti. Niektorí stále s láskou a nostalgiou spomínajú na socializmus, asi netrpeli prenasledovaním jeho pajácov. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

  • Název je narážkou na revoluční píseň „Budujeme“, konkrétně se jedná o verš: „Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“ V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu: „Dobře nám tak.“ Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. (sator)

Reklama

Reklama