A máme, čo sme chceli
Réveillon
Režie:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Juraj Loj, Éva Bandor (více)Obsahy(1)
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)
Recenze (31)
„Zničit rodinu pravdou je to nejjednodušší,“ zní jedna z mnoha hezky znějících vět v této kompetentně zrealizované, místy i zábavné, většinu stopáže však jen kolem důležitých věcí nejistě našlapující konverzační dramedii. Oproti mnoha vyloženě komerčním česko-slovenským kouskům je aktuální film bezesporu důstojnější, sám se sebou však zápasí až příliš na to, aby si z něj šlo něco smysluplného odnést. Více zde. ()
Celkom príjemné prekvapenie, ktoré stojí na kvalitných hereckých výkonoch a dobrom scenári. Avšak nie vynikajúcom, dialógy v lámavej angličtine a francúzštine pôsobili trochu neprirodzene a osobne som tvorcom nezožral časové súvislosti, kedy najdôležitejší člen rodiny dostane večer infarkt, o chvíľu je v nemocnici a rodinka ešte niekoľko hodín diskutuje pri oslavách nového roka a rozdelenia krajiny o jeho minulosti namiesto toho, aby boli v nemocnici. Ide však o menšiu barličku pre rozvinutie zaujímavej zápletky. Paralela Československa a Kanady je iba naznačená a mohla byť lepšie dotiahnutá. 70% ()
A máme, co jsme chtěli je slovensko-kanadské koprodukční dramedy, poukazující na problematiku členství jedince v StB a následném dopadu na jeho rodinu. Snímek kombinuje vážné téma s rozdělením Československa na dva samostatné státy, na jehož klidný proces pohlíží ostatní státy světa v šoku a dávají nás za inspiraci. Originální téma, které se vyjma dobových záběrů, odehrává pouze na dvou lokacích, čímž z poslední doby svým dramatickým konfrontačním stylem "face to face" značně připomíná snímky typu Známí, neznámí či Vlastníci, si krade pro sebe naprosto okouzlující, charismatická a všechny ostatní herce zastiňující Rachel Kramer s americko-kanadskými kořeny v roli Charlie McKenzie. Už jen z důvodu vidět první celovečerák této vycházející filmové celosvětové hvězdy, doporučuji zajít na film Michala Kunese Kováče do kina, kde Vás svým výkonem doslova uhrane. Tři hvězdy. 🙂 (07.03.2024) ()
Mladý slovenský režisér Michal Kunes Kováč natočil moc pěkný film o soudržnosti rodiny a také o tom, že pravda mívá mnoho tváří a že při jejím odkrývání může vyplout na povrch nejedno nemilé tajemství. Vyzdvihnout bych chtěla hlavně skvěle vystavěný příběh a až nebývale vyrovnané herecké výkony těch nejvyšších kvalit. Viděno v Cinema City Forum Ústí nad Labem. (80%) ()
Název je narážkou na revoluční píseň "Budujeme". Konkrétně se jedná o verš: " Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!" V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu "Dobře nám tak". Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. ()
Priznávam nie úplne objektívne hodnotenie filmu videného v kine – s davom som sa zasmiala a aj slza mi vyhŕkla. Možno nevznikol film na Oscara, ale mladému režisérovi držím dlho palce, aby sa mu na jeho ceste darilo a teším sa z každého jeho úspechu. Nadchlo ma, koľko pozitívnych posolstiev som dostala – súdržnosť rodiny, porozumenie, odpúšťanie a odpustenie, humor postáv i záverečný povzdych Daniela Varchala: „Konečne máme republiku.“ Dobre pôsobila aj hudba k filmu. Som vďačná, že takéto filmy na našom území vznikajú, snáď prispejú k tomu, že doba neslobody sa už nikdy nevráti. Niektorí stále s láskou a nostalgiou spomínajú na socializmus, asi netrpeli prenasledovaním jeho pajácov. ()
Určitě nečekejte nové Pelíšky, ačkoliv by to námět mohl evokovat. Ono té komedie tady moc není, jede se spíše v klasické konverzačně dramatické formě, kdy si tvůrci sice vystačí s jedním bytem a jednou rodinou, a taktéž významným mezníkem minulého století, ale tady podobnost s výše zmýněnými Pelíšky končí. Ne, že by tu nebyli chyby (podivně zvolené obsazení - Holubová tchýně Šiškový??? + matka Hajdu???...), ze začátku poměrně chaotické rozvržení postav, ale postupem času, jak začínají tajemství vyplouvat na povrch, tak se začnou obrušovat i charaktery a je to vlastně dost fajn. K tomu brutální sexice Kovalčíková (v aktuálním domácím pořadí jasná dvojka za Vicou), a divák může být spokojen. ()
Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% ()
Why penis? Like for real, why? ()
Jedinečná príležitosť ako si ukázať zložitosť danej doby. Herecké výkony nadpriemer a konečne niečo s pridanou hodnotou v našich končinách. ()
Film , ktorý pojednáva o poslednom Silvestri pred rozdelením republiky Čechov a Slovákov , veľa rozprávania a dej v jednom byte 2* ()
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
Hořkosladký příběh jedné rodiny vyprávěný na půdorysu jednoho bytu a jednoho večera (symbolicky Silvestr 1992) funguje překvapivě dobře. Film o soudržnosti rodiny a o tom, že pravda má spoustu podob, a že občas je těžké mít všechny informace a správný kontext, srozumitelně popisuje složitost doby a vztahů mezi lidmi v novém zřízení. 7/10 ()
"Nová verze Pelíšků" je jen marketingový trik, jak nalákat diváky na film. Zbytečný trik, jak obecně o mnoha marketingových krocích platí. Když jsme vybírali film pro jarní firemní představení, bál jsem se, že to bude slabota. Opak je pravdou. Jak jindy bývám přísný, tentokrát o půl hvězdy přimhouřím oko a dávám režisérskému debutu Michala Kunese Kováče 80 %. Má to hlavu a patu, není to účelově hloupé a dá se v tom najít i hlubší poselství. Vlastně jinak souhlasím s recenzí Mirky Spáčilové (jen se o jednu hvězdičku lišíme), která na iDdnesu píše, že "film působí zrale, upřímně a promyšleně, třebaže nezapře ani jistou účelovost". Děj je jednoduchý - a protože film už běží měsíc, můžu trochu spoilerovat: Na Silvestra před rozpadem Československa na tátu praskne, že "byl estébák". Hysterický katolík ztropí scénu, táta dostane infarkt a rodina se skoro rozpadne. Nakonec se ukáže, že není estébák jako estébák. Důležité není jenom "co", ale i "proč". Často pak věci vypadají jinak, než se na první pohled zdá. A odpouštět je lidské... Btw, "nové Pelíšky" vracejí do hry staré známé téma - všichni komouši nebyli tak zlí, a není estébák jako estébák. Citlivé téma. Osobně jsem pro odpouštění konkrétním lidem. Kdykoli brojím proti komoušovi Pavlovi, není to pro jeho osobní selhání. Ale pro jeho hloupost a neschopnost sebereflexe - není to obyčejný komouš, ale nový symbol země. Země, kde být komouš pořád ještě je tak trochu zločin (i když už jsme zralí zrušit zákon 198/1993). ()
Bolo to celkom fajn, komunisti ničia rodiny aj po svojom odchode, v tom sú lepší ako nacisti. Avšak nie je agent ako agent. Polivka hral tradične parádne, pre mňa bol však najzaujímavejšou postavou tzv rozprávač. A ja že kto hral sexi kanadskú postavu - tu nám v profile akosi chýba: Rachel Kramer ()
Co čekat od současné scény. Propaganda jak vyšitá, prznění morálních i lidských hodnot v plném proudu. Aneb bejt křivák neva, když stojíš na tý správný straně, volba komunista na hradě je to nej, hlavně, že je fešák. Chce se mi z Vás zvracet vy pseudodemokrati. Nové Pelíšky? 🤣🤣🤣 Jak moc musí být vymytý a omezený člověk, aby tohle napsal. ()
Sydney Czech & Slovak Film Festival 2024: Přišlo mi, že hlavním nedostatkem filmu bylo to, že se nedokázal rozhodnout, zda být dramatem či komedií. Propojení obou stylů vytvářelo rozháraný celek, který nepůsobil ani tak ani onak. Mnohé scény byly navíc příliš patetické a chyběly mi emoce. Z herců zaujal jedině Budař. Jedním uchem sem a druhým ven. ()
Je toto moderná verzia Pelíšok. Nie, ale zároveň to od toho nemalo ďaleko. Tam sa viac zameriavalo na dialógy a konverzačný humor, tu zas na tú dramatickú časť. Keď sa tu objavia také herecké legendy ako Polívka, Holubová a Šišková, a zároveň aj mladé tváričky na vzostupe (Hartl, Kovalčíková), tak človek sa vôbec nemusí báť toho, žeby chytal kŕče z ich toporných výkonov. Postavy (a že ich tu je) sú odlíšiteľné a zaujímavé, ale príde mi, že ich tu veľmi veľa. Napríklad som vôbec nepochopil kanadské zastúpenie, keďže toto má byť film o Čechoch a Slovákoch, asi aby si Kanada a Quebec zobrali od nás inšpiráciu ohľadom ich rozdelenia? Asi? Scenár je, samozrejme, najsilnejšou stránkou, ale zároveň aj najslabšou. Dialógy sú trefné, vtipné a aj strhujúce. Ale zároveň filmu chýba nejaká väčšia gradácia, zároveň to, že sa príbeh odohráva na dvoch miestach naraz, mu chýba nejaká komornosť ktorú od takýchto filmov očakávam. Ale to je zase iba môj názor. I tak to je ale film, ktorý pekne zahreje pri srdiečku a zároveň (spolu s Invalidom) udáva smer, ktorým by sa mala slovenská kinematografia uberať. ()
Krásne smutné, autentické a pre nás špeciálne ()
Krásny a silný film. Ešte pred vzhliadnutím som zachytil prirovnanie k Pelíškom. Mne sa páčil viac. Nie je v ňom toľko vtipných hlášok na zľudovenie, ale tie mi v Pelíškoch práve vadili (lebo smiech cez slzy). Oba filmy však považujem za veľmi prínosné pri spracovávaní našej histórie. Rád na tento film pôjdem aj druhý krát do kina. ()