Šílenství

Lovecraftovský kousek, kde si Carpenter dokázal udělat legraci ze sebe a své hudby i z mistra Kinga, ještě více doceňuji až po letech. Sam Neill zde předvedl ukázkovou studii šílenství, kterou si pak zopakoval v Horizontu události (1997). Fantaskní svět, do něhož se vrhá pojišťovák Trent, pozvolna odhaluje svoji temnou tvář. Ty náznaky jsou skvělé, asi snad lepší, než kdyby Carpenter vybalil vše naplno. Ale na rozličné potvory a chapadla samozřejmě dojde, byť hrůzu z nich tak trochu zastíní i reálný útok dobrmanů. Občas si jeden vzpomene na majstrštyk Věc, která se v několika obrazech připomene. Jen jsem měl pocit, že proti pradávnému zlu by asi kříže nepomohly, což nakonec pochopil i Trent. Hodnocení zvedám o jednu*, páč o víc už to nejde. (22.01.2024)

"In the Mouth of Madness" je krásný a výstižný název pro matoucí film, kde se psychedelie střídá se schizofrenií, nejistota s paranoiou, realita s halucinacemi, deprese s mrazením... Zápletka je sice hodně hustý guláš a stále se nejsem schopná rozhodnout, jestli mi pointa přišla úplně debilní nebo naprosto geniální, ale rozhodně ta podívaná měla něco do sebe - v první řadě hutnou atmosféru. Sam Neill v hlavní roli je přesvědčivý v obou rovinách: coby uhlazený, striktně racionální vyšetřovatel pojistných podvodů i jako rozcuchaný, počmáraný materiál pro psychiatra. Lovecraftovsky bizarní kousek nemusí sednout každému, mně naštěstí ano, ikdyž mám výhrady k několika scénám a třeba nad tou závěrečnou se budu muset ještě hlouběji zamyslet, co tím chtěl Jan Tesař přesně říci. Jako nadšená čtenářka knih Stephena Kinga musím hodnotit nadprůměrně, Sutter Cane by byl taky můj oblíbený autor;-). 74% (14.07.2011)

Tak teraz neviem, či som pozerala Johnov film, alebo Sutterov film. A kto vlastne režíroval ten film podľa Sutterovho románu? Lebo nebol v titulkách. Či to John? A pozerala som ho vlastne? Nejaká som domotaná ... doslova šílená. Film to bol dobrý, zaujal od začiatku do konca. Sam bol úžasný, muzika typická, príšery neskutočne amatérske a ako vždy strašne pomalé, ale raz som sa parádne zľakla. Viete kedy? (01.02.2016)

Po dějové stránce nebyly Carpenterovy filmy ničím inovantní nikdy, takže neskrývaný béčkový námět o pragmatickém pojišťovacím agentovi, jenž je konfrontován s podivínským spisovatelem hororů, je velmi příjemným popichování všech milovníků jednoho nekorunovaného „krále“ psané hrůzy. Režisérova nezaměnitelná scénografická stavba, která odsouvá všechny možné rušivé elementy stranou a pomocí kamery jdoucí do podstatných detailů, je dokonalým základem pro budování stísněné atmosféry maloměsta. Herecké výkony sice odpovídají hloubce charakterů předepsaných scénářem, ale přesto je Jurgen Prochnow dostatečně démonický a Sam Neill nadprůměrně výrazný, aby dokázali unést i některé dějové přešlapy, jež víceméně kulminují asi 15 minut před koncem, kdy si Carpenter neodpustí latexový nášup. Ale i sebevětší porce chyb je odpustitelná díky pevně držené atmosféře po celou stopáž a především mistrovsky otevřenému konci, který je až po okraj naplněn pesimismem a v němž si Carpenter udělal maximální srandu sám ze sebe. (14.05.2006)

Zaujímavý príbeh, ktorý čerpá od dvojky Lovecraft & Stephen King. Atmosféra opusteného malomestečka (skoro) vždy zaberie! Jurgen Prochnow ala Sutter Cane je klasickým vzorom "devil" spisovateľa, načúvajúceho pekelné bytosti z iných časov a dimenzíí. Že sa tu niekto pohrával s myšlienkou "Great Old Ones"? (05.03.2011)