Bokovka

Komorně (ale hodně působivě) zpracoval Alexandr Payne svůj opravdu skvělý scénář. Filmů o krizi středního věku už bylo hodně, ale tenhle má svoje ... jak to říct - "kouzlo" ? .... Ty chvíle, kdy se jen prolínají záběry a to pouze v doprovodu hudby, jsou určitě nejpůsobivější a herecký výkon Paula Giamattiho (který doslova "táhne" celý film) je nezapomenutelný. 90%. (21.02.2005)

Horce vtipne, plne nezapomenutelnych momentu, mezi nimiz kraluje bourani auta a golf. Cely film jsem mela nutkani otevrit si taky jednu lahvinku, ale co bych k ni asi tak rekla? Jako T. H. Church..."Chutna mi." Stejne jako on a rane vino asi musim jeste dozrat, protoze tyhle mezilidske vztahy a krize stredniho veku me bohuzel tolik nezaujaly. (16.10.2008)

Jako opěrný bod pro marketingové hrátky je Oscarové ocenění ideální, ale jako poslední meta na měřítku kvality samotných filmů rozhodně ne. Bokovka měla na to, aby strčila do kapsy precizně odvedené, ale až příliš rozmáchlé projekty, jakými byli Letec a vítězná Million Dollar Baby . Měla na to, aby nakonec ono všeobecně uznávané měřítko kvality padlo do rukou právě jí. Ale na to byla až moc malá, v jádru příliš obyčejná a na první pohled šla, příznačně svému názvu, příliš bokem. Scénáristické duo Alexander Payne a Jim Taylor se vydalo tou nejstereotypněji vyšlápnutou cestou námětu loučení se se svobodou. Tah, který není vůbec nenormální v době, kdy už nic jiného nejde dělat, než překopávat staré a dávat tomu punc nového a originálního, je od Paynea s Taylorem lehce riskatní, ale vyplatil mnohonásobně. Alespoň za něj si ti dva odnesli Oscara. Snad to byla chuť scénáristů nacpat do filmu něco nového, neokoukaného a hlavně netypického, a nebo cíleně mířený symbol, ve kterém se dokáže odrazit tragikomický osud hrdinů snímku. Víno, pro Američana asi tak přirozené pití jako pro Francouze kentucká whiskey. A přece ve filmu působí naprosto přirozeně, jako by to bylo pro každého Američana každodenní záležitostí, degustace vína. Voní příjemně, na ochutnání trošku kyselé, pak přijde ostrá chuť alkoholu a když se to nakonec přežene, tak z toho může bolet hlava. In vino veritas A Bokovka je jako to víno. Dlouhé hledání lásky, a přece to není romantika, spousta humorných situací, a přece to není komedie. Z každého žánru si Bokovka uctivě půjčuje krom dobrých nápadů, taky notnou dávku nadhledu, ze které je vidět právě tak akorát na šťastně se tvářící konec jak pro koho, to je nutno dodat. „Payne režisér“ je navíc úplně někdo jiný než „Payne scénárista“. Obezřetně se vyhýbá všem neduhům žánrů, ze kterých si tak uctivě půjčil, a nezahlcuje diváka konverzační nudou, ani se nevyžívá v přecházení z jednoho gagu do druhého a nedejbůh, aby snad hrál na romantickou strunu. Všeho s mírou, toho se Payne drží pevně, ale ne křečovitě. Navíc před takovými hereckými výkony, jaké zde předvádí ústřední čtveřice, by měli uctivě pokleknout všechny fundované hollywoodské hvězdy. A aby Thomas Haden Church prohrál v oscarovém klání se standardně hrajícím Morganem Freemanem? To si vážně nezasloužil. Nevítězství (schválně nechci použít slovo „prohra“) Bokovky sice nebude tím nejčernějším zločinem akademiků, ale rozhodně mi chvíli bude trvat, než to akceptuju. (21.06.2005)

(1001) Teď si nemůžu vzpomenout, v jakém filmu, ale někde jsem viděla Paula Giamattiho hrát zmrda a od té doby už mám problém ho vidět nějak jinak než tak. Takže tady toho "huggable" moulu od něj neberu a ničím jiným mě film nezaujal. A drahý bože můj, proč je to tak dlouhé? Chybí mi ty staré dobré časy, kdy nezávislé filmy měly hodinu dvacet, hodinu třicet max a hotovo. A bylo tam všechno, co člověk potřeboval vidět. (27.01.2015)

"Jsem homouš. Jo. Vymysli si, co chceš ... a to se stalo. Sepiš buzerantský přiznání a já ho podepíšu." Z vlastní zkušenosti vím, že není nic lepšího, než jednou za rok vypadnout na tejden s kámošem, kterej se patrně jen omylem nenarodil jako moje dvojče. To ale není případ Jacka a Milese, protože ti dva toho moc společnýho nemají. Škoda. Taky věčně očumujou víno ve sklence a to mi připadá podezřelý. Za dobrýho osvětlení totiž rozeznám bílý od červenýho, ale tím moje degustátorský umění končí. Z toho plyne, že při žvatlání o víně jsem se nudil. Ani Milesovo trápení mi moc nezvedlo náladu. Naštěstí je tu Jack. S tím bych se hned podělil o kondomy v poměru 3:1 a ukradl bych mu jeho živočišnost. Protože já jsem podobnej trouba jako Miles, takže se zabiju hned, jak mi něco vydají, abych byl nesmrtelnej. (16.05.2022)