Dotek Medúzy

Mám moc rád Burtona a tahle role mu sedla. Navíc ty jeho ledové oči! Brrr.  Jediný důvod proč zde mohu živ a zdráv psát svoji recenzi je, že jsem se díval do zdi! :-). K filmu přistupuji jako k dílu, které vzniklo ve své době a které z hlediska své hororovitosti už poněkud vyčpělo. To se týká i trikových efektů. Na  stranu druhou to zas ale  nebylo provedeno vůbec špatně v rámci tehdejších dobových možností! Nevím jak ostatní, ale já jsem se nebál ani necítil nějaké zásadnější napětí. Chápu ale, že tehdejší divák mohl jít z kina poněkud rozrušený! :-). Já spíše jsem pobaveně sledoval co se zase kde stane. Každopádně jsem byl rád, že se to odehrává během sedmdesátek v Londýně a člověk si ho tak zase mohl prohlédnout v dobovém outfitu. (24.02.2024)

Ďábelsky rafinovaná "detektivka", kterou pohání vpřed zimomřivě mysteriózní feeling - a to silou parní lokomotivy! Inteligentní formou si bere to nejlepší z o dva roky starší atmosférické klasiky Přichází Satan a zdárně své hororové prvky mixuje se sedmdesátkovou vlnou katastrofických snímků. Rozhodně považuji za správné, že ne všechno je ve filmu školometsky předhozeno k povrchní konzumaci, takže divákovi vzniká volný prostor k tomu, aby si např. identitu tajemného "L" přebral po svém (muhehe). Pohled a hlas Richarda Burtona je ovšem základ! (13.09.2008)

Bát jsem se přestal ve svých 6 letech, když jsem zjistil, že čerti nejsou pekelný bezdomovci, ale jen obyčejný, vožralí lidi. Kdyby se na mě ale někdy podíval Burton, ať už střizliv nebo opiv, tak bych si možná, soudě dle množství tekutiny v nádrži, cvrnknul... A vůbec mě neuklidňuje, že je víc jak 20 let bez špetky života (14.06.2010)

První film, který jsem kdy viděl na Nově. Pozoruhodný mysteriózní thriller v tradici Přichází Satan s průhlednou kriminální zápletkou, ale neúprosně gradující hrozivou atmosférou, zajímavým přesahem do katastrofického žánru, uhrančivým Richardem Burtonem ve výborně napsané a zahrané roli podivínského spisovatele a mrazivým závěrem. Poměrně věrně podle stejnojmenné novely Petera Van Greenawaye z roku 1973. (31.03.2008)

Rozmlátenie hlavy soškou a striekajúca krv na televízor a auto samé sa dostávajúce do pohybu a zhadzujúce rodičov z útesu za nezúčastneného pohľadu malého chlapca. Tieto dve scény sa mi vryli do pamäti a to i napriek tomu že ten film som potom nedopozeral. Až teraz som zistil že sa jedná o The Medusa Touch, ktorý dnes už nie je tak pôsobivý ako v tom čase musel byť ale i tak si 4* určite zaslúži. No ako vidím z okolitých komentárov aj na ostatných tento film tak zapôsobil čo je pre neho najlepším hodnotením a nielen preto ale aj vďaka tomu záveru a bezvýchodnej atmosfére ktorá pripomenie Donnerov Omen dávam plné hodnotenie. (15.03.2008)