Truchlivé dědictví

Nestává se mi často, aby mě film takhle zaříznul už v prvních minutách (třeba "jenom" atmosféra při úvodních titulcích byla vynikající). Úvod zdobí precizní režijní feeling, kdy téměř každý záběr má perfektní šmrnc a dohromady vytváří vizuálně-emotivní dokonalost (podobnou propracovanost a komplexnost jsem takto oceňoval třeba na Jacksonových "Nebeských stvořeních"). Proto mě i trochu mrzelo, že zpočátku velmi výrazná režie se v druhé půli soustředí pouze na samotný příběh (bezpochyby velmi silný a v jistých momentech až drasticky vyhrocený), přičemž počáteční kreativita je naprosto opomíjena. Samozřejmě chápu a je nadmíru jasné, že zakomponování mysteriózních prvků by bylo zvláště v druhé části silně rušivé, nicméně celý snímek je od určité chvíle koncipován jako syrové a intimní drama, což nekoresponduje s přístupem, který byl zvolen na začátku a který se mi tolik líbil. Zkrátka mi ta kombinace mysteriózna a čistého dramatu trochu vadila a to i navzdory tomu, že je vzhledem k narušené psychice hlavních postav opodstatněná. Závěr je ale bez řečí síla a celkový dojem se co do emočního prožitku vyrovná i některým evropským, tématicky podobně laděným snímkům. (10.04.2011)

Tak mám pocit, že příslušné téma šlo uchopit i mnohem sofistikovaněji. Takhle to vypadá, že si je režisér vědom s jak choulostivým námětem pracuje, ale snaží se ještě více šokovat naprosto zbytečně detailně vykreslenými intimními scénami a brutalitou. Někdo bude namítat, že tohle je krutá realita... dobrá já jsem schopný tohle přijmout, ale v tomhle filmu už to opravdu balancuje na hranici nevkusu. V mnoha ohledech mi to připomínalo Almódovara, jehož filmy upřímně nesnáším. Možná by bylo vhodné varovat lidi, kteří se na to hodlají podívat kvůli Gordon-Levittovi. Po jeho rolích v 500 Days of Summer nebo Inception může být trochu šok vidět ho jako náctiletého homosexuálního prostituta, každou chvíli líbajícího jiné muže nebo ocucávajícího jejich prsty při orálním sexu. 40% (13.10.2010)

Obsahuje spoilery. Uff, silné kafe. Zatímco takový Gardens Of The Night se drží dost při zemi a okolkuje jak se dá, Mysterious skin se s ničím nepáře, od začátku je jasné, o co běží a je to takové opravdovější, silnější a brutálnější. Zajímavé je sledovat, jak rozdílně se se zneužitím vyrovnávají oba kluci - jednomu se to "zalíbí" tak, že se z něj stane homosexuální prostitut, zatímco druhý to vytěsnil ze svých vzpomínek a za svými výpadky paměti hledá únos mimozemšťany. Úžasná mysteriózní atmosféra a herecké výkony vás strhnou, opravdu jsem se ani chvíli nenudila. Závěr, kdy se oba chlapci střetnou a Brian se dozví pravdu o tom, jak to skutečně bylo, mě neskutečně dostal. Celkově taková tabu témata ve filmech mají opravdu sílu. Nutno ještě říct, že trochu lituji toho, že na to ten parchant trenérská nedoplatil..A nejhorší je, že to tak bohužel v reálném světě bývá. Každopádně jasný plný počet. (01.09.2012)

Individuální pohled na snímek se odráží čistě jen z faktu, kolik už toho má poctivý divák všemožných dramat "za sebou". Translation: vidět Mysterious Skin před nějakými pěti lety, asi se z něj posadím na zadek a dva dny se nezvednu. Je to dost syrové, kamera neuhybá, žádné zatmívačky... story o dvou zneužívaných chlapcích je drsné a není na něj nahlíženo skrz růžový závěs. Gordon-Levitt lehce dokazuje, že mu nedělá problém sebeobtížnější filmová role a já si říkám, že tenhle týpek nás v budoucnu ještě hodně překvapí. Co mě zarazilo, je očividná snaha snímku neodsuzovat pochybné existence, lidé tu jsou vyobrazeni jako samostatné osobnosti s vlastními problémy a úchylkami. Dramatický standard - 75%. (26.08.2010)

Docela velké zklamání. Samotný úvod filmu dává svojí stylizací, formálními postupy i hudebním podkresem jasně najevo, že White Bird in a Blizzard a Mysterious Skin jsou snímky stejného autora. Jenže zatímco ve White Bird in a Blizzard drží Araki celý film v perfektním formálním rámci, Mysterious Skin se snaží reflektovat dětské zneužívání skrze nesourodé vyprávění dvou podivných příběhů. A tak rozdílné žánrové linie mi prostě k sobě nejdou. Jedna jede na hraně sociálního dramatu, druhá koketuje s mysteriózním sci-fi thrillerem a ve výsledku obě zůstávají bez pointy. Místo nich totiž dochází k (ne)překvapivému vyústění a propojení obou příběhů, které ale z mého pohledu neobhajuje smysl ani jedné z těchto linií. Film tak končí v pro mě naprosto neuspokojivém vakuu a opouští mě znuděného a zklamaného. 4/10 (21.06.2017)