Klíč svatého Petra

Výpravné pohádkové hatla-patla. 1)  Tvůrci očividně inspirovaní Tzarovým návodem, jak vytvořit dadaistickou báseň, stvořili lehce dadaistickou pohádku. Zde je ten návod: Vezměte noviny. Vezměte nůžky. Najděte v novinách článek, aby měl délku, jakou počítáte dát své básni. Článek vystřihněte. Potom pečlivě rozstříhejte všechna slova, která tvoří tento článek, a vložte je do pytlíku. Skládejte pak jeden ústřižek za druhým přesně v pořádku, v jakém vyšly z pytlíku. Svědomitě opište. Báseň se vám bude podobat. A vězte, že jste spisovatel neskonale originální a okouzlující citlivosti, byť doposud nepochopen lidem._____ 2)  Bizarnost díla poněkud zmírnili tři pěkní kluci. 28letý Filip Březina (poctivý Tomáš), 29letý Mark Kristián Hochman (zloděj Vilém) a 38letý Lukáš Příkazký (vodník)._____ 3)  Výstižný koment: Omnibus**, flanker.27*. (16.01.2024)

Janákův obvyklý štědrovečerní standart - poměrně dost akce, méně přepjatého přehrávání a hysterického jekotu než u konkurence, prohnaní záporáci pitvorní vcelku ještě v mezích normy. Situace na sebe sice rozhodně logicky nenavazují a jednání postav je dost často úplně na hlavu (tři  pobertové celou dobu pasou po klíči pro Petra a když ho získají, běží jej odevzdat někomu úplně jinému, vodník, zamilovaný do princezny se ji ve finále z neznámých důvodů rozhodne utopit atd.), ale vše spěje k dobrému konci a přímo budovatelsky zářným zítřkům, plným kvalitního vzdělávání a všeobecného štěstí. Tentokrát pro mne cca na 40% spokojenosti - a to na vánoční ČT není pohříchu zase tak málo. (25.12.2023)

Fakt mi tu vadil svatý Petr. Marně jsem hledal za chováním té postavy nějakou logiku. Přišlo mi, že koná prostě jen tak, aby se děj mohl posouvat jak tvůrci chtějí. Což mi zásadním způsobem kazilo dojem z filmu. Pohádkový žánr dávno ustrnul a moc nového od něj čekat nemůžeme, tak alespoň smysluplně vystavený děj mohl být. Není. Princezně snad muselo být jasné, že rádcové jsou podvodníci, a neudělala nic. Jako chytrá studovaná a emancipovaná žena. Všichni přihlíží jejich řádění, bije do očí, že to není v pořádku, a nikdo nepozná či neudělá nic a málem to skončí tragicky. Řemeslně natočeno slušně a velmi dobře funguje chemie obou párů. Zajímavé je i pojetí pohádky jako týmovky. (25.12.2023)

Jedna z těch mírně lepších vánočních pohádek. Není to žádné pohádkové terno, ale postavám zde člověk dokáže fandit a i se s nimi sžít. Záporáci jsou zde správně trhlí a zamrzí příliš triviální premisa o hledání kouzelného klíče skrze který se napravují charaktery a hraje o nebe nebo peklo. Scenáristicky slabé, ale zkušená režie to zachraňuje. 65% (24.12.2023)

Karel Janák za mě dokázal vyšperkovat řemeslo Štědrovečerní pohádky tím, že natočí něco levného, víceméně neurážlivého a hodně mdlého. Podívat se na Janákovo dílo jako tradici jednou za rok nesníží divákovo IQ jako například pohádky, které pro ČT točil Zděnek Zelenka, ale nezasloužíme si víc? Zvlášť když se pak divák podívá na klasiky jako Tři oříšky pro Popelku, Noc na Karlštejně, Anděla Páně nebo jiné Vánoční klasiky. Oceňuju Hudského snahu vždycky nějak zvrátit jedno malé pohádkové klišé, ale je pro mě otázkou jestli není čas na trochu větší změnu. Bohužel česká definice "pohádky" je velmi pro tvůrce svazující. Aspoň pro základ: 1) Nedělejte 3 pohádky ročně, stačí jedna. 2) Odprostěte se od dávno vytěžených témat princezen, čertů a pravé lásky a zkuste jiné prostředí nebo příběh. 3) Zkuste na to jít upřímně a ne tam jen strčit nesmyslné poselství, protože tam být musí. Stále máme, co říct. 4) Pokud není dobrý nebo kloudný nápad, pohádku vynechejte. Otázkou však jestli má cenu radit, jelikož Štědrovečerní pohádka je historickým relikem a možná už nikdo nechce žádnou změnu. Nezbývá nám tedy nic jiného než si sednout za televizi, poslouchat hašteření a hádky rodiny a dokoukat ŠTĚDROVEČERNÍ POHÁDKU ČÍSLO 32. (25.12.2023)