Král tančí
-
Der König tanzt
-
Le roi danse
-
Le Roi danse
-
Kráľ tancuje
-
King Is Dancing, The
Historický / Drama / Hudební
Belgie / Francie / Německo, 2000, 109 min
V kinech
od:
V kinech
od:
Ony
Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět...(29.10.2005)
Cimr
Moc hezký film, který na mě ale spíš než jako film působil jako encyklopedické heslo ,,Jean-Baptiste Lully" případně ,,Ludvík XIV." A protože jsem o těchto pánech už něco četl, snímek mě jaksi nepřekvapil. I tak se tu ale pár silných momentů najde (např. závěrečný Moliérův danse macabre), navíc hudba je skvělá, kostýmy, choreografie, to všechno funguje. Jsem spokojený - co jsem čekal, to jsem dostal.(27.10.2011)
VeverkaLesni
Neuvěřitelně divný film, pro mnohé o ničem a nudný, pro mě neskonale zajímavý. Při tom, když Ludvík prochází bažinami Versailles a vymýšlí kde bude jaká kašna, labyrint či stromová alej, to mě srdíčko plesalo. Mám ráda Paříž a historii, je mi to blízké tématem. I když samozřejmě je to historicky dost velký nesmysl.(27.3.2015)
berg.12
Patos zobrazený patosem. Ale v kombinaci s perfektní dobovou hudbou dostává jedno i druhé svůj smysl. Tohle není žádný přesný historický exkurz, ani ten tanec není moc barokní tanec, vše je spíše dokonalá barokní póza. Film prochází od jedné vypjaté scény ke druhé, trochu se až dusí v interiérech a bohatých kulisách a emocím (alespoň těm ve filmu) téměř nedá vydechnout. Díky prakticky neustále znějící hudbě má rytmus, který bych se nebál nazvat téměř operním. A ten, kdo se na něj dokáže naladit, možná pochytí něco z atmosféry doby Ludvíka XIV i z významu slova les plaisir.(4.5.2006)
Jeanne
Pro všechny pochybovače a odpůrce filmu může být Král tančí jedním z důkazů, že film je skutečné umělecké dílo. Takové dílo, které v sobě sloučí více uměleckých stylů, aby přinášelo pravý zážitek krásy. Při sledování něčeho podobného se člověk opravdu stává jen subjektem pozorujícím objekt. Tenhle skvost mezi historickými dramaty skvěle využívá obrazových a zvukových prvků. Vždyť je to také příběh o tom jak vznikl specifický žánr kombinující hudbu a tanec - „Comédie-ballet." Historicky přesný obraz Ludvíka XIV. jako jedinečného umělce, politika, tanečníka, milovníka umění a krásy v jakékoli podobě. Největší král, který navíc tančil pro tisíce Pařížanů. K tomu výborná hudba Jeana-Baptista Lullyho i jeho konkurentů, herecké výkony (Benoît Magimel je naprosto nejlepší dosavadní představitel Luvíka XIV.), masky, kostýmy, přesné exteriéry i interiéry, a ten tanec...! I dokonalá díla však mají svůj kaz, a drobné zklamání čeká na samém konci. Je to filmově dramatický závěr, kdy Molière umírá přímo na jevišti, ač mohl přiznat, že Molière zemřel ve 22 hodin, asi hodinu poté, co ho odnesli z divadla... Ale konec konců hodina sem, hodina tam, vždyť už to je přes 330 let, co Molière zemřel. Tenkrát byl nenáviděn, dnes povstal ve skvělém filmu!(8.10.2003)