Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (74)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hlavní roli v historickém výpravném snímku nehraje postava proslulého krále Slunce, dokonce ani postava jeho dvorního skladatele Lullyho, nýbrž doba vrcholného francouzského absolutismu, kdy se Ludvíkovo výlučné postavení promítlo i do jeho kulturních aktivit. Největší panovník své éry musel mít všechno nej. Stylem života, chováním a aktivitami dával najevo výjimečnost svého postavení a své osobnosti. Postavy příběhu jsou upozaděné, v popředí je opulentní nádhera barokní výzdoby, róby šlechtičen, kulisy divadla a královy kostýmy. Snímek ukazuje celou kulturní epochu, její nejvýraznější a nejmajestátnější podobu. Dá se pokládat fakticky za hudební film proložený dobovou hudbou. Celkový dojem: 80 %. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Přišlo mi, jako kdyby tenhle film šel udělat daleko líp. Buď efektivněji, jako Marie Antoinetta nebo prostě líp, jako třeba Formanův Amadeus. Ze začátku jsem se v příběhu děsně ztrácel, postupně mi přišlo, že se v něm vlastně vůbec nic zvláštního neděje, a že k hlavním postavám nemám vůbec žádný vztah. Nakonec jsem došel toho názoru, že se vlastně vůbec nedivím Francouzům, že začali tu revoluci. Pohled na bláznivého Ludvíka, jak kuje pykle a chce na bažinách postavit zámek Versailles nemá chybu. Uznávám ale, že jeho plány stály za to. Každopádně to byly plány za peníze normálních lidí...a to už tak příjemný není. Tyhle pocity ale přešli až do dneška. Až na to, že v dnešní době za naše peníze od státu nedostaneme vůbec nic. ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Působivý hudební doprovod pomáhá filmu povznést se k nebesům. Netušil jsem, že životopisný snímek může být krásný a jednoduchý zároveň. Možná se najde mnoho lidí, které neosloví, ale určitě by se na něj měli podívat ještě jednou a třeba přijdou na chuť této sluneční podívané. Chápat film aspoň v maličkém kontextu (co Ludvík rozhodl vybudovat na tom travnatém kusu země, kde se všichni jeho sluhové a přátele topili po kolena v bahně?). Opravdu krásný film, který mě v závěru naprosto decimuje... ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nepřeberná pastva pro oči i uši. Všechno začíná už neobyčejně dobře zvoleným námětem a takřka bezchybným scénářem. Jestliže jsme si již pomalu přivykli na mnohá, vesměs velkolepá, zobrazení krále Slunce a jeho doby, stále tu zela smutná mezera, jež by do sebe ráda zahrnula další velké muže, kteří vytvářeli neopakovatelné, svým způsobem dekadentní, prostředí Francie 17. století. Jen v antagonismu jejich vztahů se mohla projevit králova velikost. Jakkoli obdivuji Ludvíkovy státnické zásluhy, nelze nepřiznat, že snad i větším přínosem pro nás byli umělci, kteří pro něj, občas však naštěstí proti němu, plodili skvosty, jež nemohou nechat chladnými ani nás po dlouhých tří stech letech. Osoba a dílo satirika a komika Moliéra je neoddiskutovatelná, avšak už neprávem je opomíjen nemenší velikán - Ludvíkův dvorní skladatel Lully. Ach, ta hudba. Celý film bych býval shltl se stejným zájmem i kdyby nebyl šel obraz! Stejné superlativy mohou být pronášeny o výtvarné stránce filmu a především o snad všech hereckých projevech. Možná mi chybělo trochu více exteriérních scén, ale to asi ani nebylo záměrem autora. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

"Nikdo není Bohem na Zemi," konstatuje odtažitě králův dvořan. "L'Etat, c'est moi," dí hrdě Ludvík Čtrnáctý na své cestě do dějin. Totus mundus agit histrionem - celý svět hraje komedii, míní neznámý autor, a vcelku nezáleží na tom, zda se komedie odehrává na jevišti divadelním nebo politickém, jen ta první má jaksi elegantnější kroky a větší naději, že lid pobaví... Král Slunce možná ve své době zářil jako v pravé poledne, ale to neznamená, že se kolem něj neproháněla řada pozoruhodných planet, které pravda občas opisovaly podivné dráhy, zato v našem povědomí zůstaly dlouho poté, co z nich zbyl jen kosmický prach. Nejvýznamnějšími z nich byli dramatik a herec Jean-Baptiste Poquelin, známější spíš jako Moliére a italský hudebník Lully. Kvůli nim jsem porušila Faidřino biografické pravidlo (když to nenatočil Forman nebo Attenborough, bude to na 90% otrava) a nelitovala jsem, protože se mi dostalo vizuální, hudební a herecké hostiny, po které se mi neudělalo špatně, protože byla tvořena z těch vybraných chodů jménem Historie, Krása a Vášeň. A když o tom tak přemýšlím, ten Forman úplně stranou nezůstal, nebo jsem jediná, komu protagonisté během představení Zdravého nemocného evokovali Mozarta a Salieriho při scéně z Dona Giovanniho v Amadeovi? ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)

Reklama

Reklama