Le Roi danse
Le Roi danse
Der König tanzt
The King Is Dancing
Kráľ tancuje
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Gérard SimonHrají:
Benoît Magimel, Boris Terral, Tchéky Karyo, Colette Emmanuelle, Cécile Bois, Claire Keim, Jacques François, Ingrid Rouif, Sylvie Van den Elsen (více)Obsahy(1)
Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (72)
Další film, který se maskuje jako životopisné dramu o Lullym a při tom je to o souboji třech dominatních osobností, o vášni a lásce a hlavné o tom uspět za každou cenu, i přes mrtvoly. A to vše zabalené do nádherné výpravy, krásných obrazů a překrásné barokní hudbě. Ale to vše by nefungovalo, nebýt skvělého herecké tria. ()
Nebudu skromný....asi nejlepší film ze dvora Ludvíka XIV. Nejen pěkná hudba ale také vystihnutí základních momentů jeho vlády a historická přesnost, dělá z tohoto dílka malý klenot. ()
Možná že téma je notoricky známé, ale přiznám se bez mučení, že opravdu v oblibě mám jenom Lullyho a jeho hudbu. O Moliérovi mám jenom nějaký povšechný dojem ze střední a o Ludvíkovi XIV. nevím lautr nic. Čili tento film byl pro mě také naučný. Hlavně ale pro mě byl ..místama skutečně dechberoucí. Barokní doba dokázala být občas monstrózně přebujelá až dekadentní, ale zároveň tajuplným způsobem čistá, citová a hlavně hluboce - až exaltovaně - niterná. Ano, vášeň. Vášeň pro hudbu, pro slovo, pro Boha, pro lásku, vášeň pro život sám. V takové vzepjaté rozbujnělé době se rodili úžasní rozbujnělí lidé, z jejichž odkazu žijeme dodnes. K filmu: naprosto uhrančivý, bytostný Ludvík v podání Benoita Magimela. V jeho osobě, v jeho tváři se s nejpůvabnější elegancí mísí mužné rysy s jemnými a vytvářejí neopakovatelné charisma. Nemůže být lepší Ludvík Slunce. Podobně Lully je velmi dobře obsazen, také Moliére i dámy. Prostě dokonalost obsazení i hereckých výkonů. Výprava, kostýmy, choreografie na jedničku. A nakonec a především hudba. Lullyho magická síla uzdravující krále ze smrtelného lože! Vynikající scéna evokující zaříkávání šamanů, tentokrát ale provedené výsostně nádhernou kultivovanou hudbou, která dosahuje zázračných účinků. Fantastické. Na tento film se jistě ještě nejednou podívám, podobně jako se čas od času podívám na milovaného Farinelliho. Marná sláva, občas mi přijde líto, že Gerard Corbiau nenatočil zatím hudebních filmů více - má na to talent od Pánaboha! ()
Poprvé jsem tento film viděla ještě jako školou povinná ve zlatém fondu v kině ( v rámci povinného vzdělávání v hodinách estetiky). Ještě před začátkem filmu mně to přišla jako naprostá ztráta času avšak již po pár minutách mě film uchvátil a s napětím jsem hltala všechno co vidím , co slyším. Pro mě jeden z nejlepších audiovizuálních zážitků který jsem kdy s filmem měla. Kostýmy, kamera ( Gérard Simon) a hudba ve mě zanechala hlubokou stopu. Konečně jeden z mála filmů který poukazuje na pravdivost té doby (situačně) a naprosto bez ostychu. ()
Nemůžu těmhle životopisným filmům z aristokratického prostředí přijít na chuť. Příběh francouzského dvorního skladatele Lullyho, Florenťana, který se usadil na královském dvoře mladého Ludvíka XIV., se prolíná s osudy dramatika Moliéra. Kdo z nich je ale hlavní postavou? Zajisté jím měl být Lully, který se snaží na dvoře prosadit nový hudební žánr - operu, zapojuje do svého plánu Moliéra, aby poté, co je Moliére odstrčen, postavil se ve svůj prospěch na stranu krále. Ten nastupuje na trůn v dětském věku a v době svého jinošství se odpoutává od vlivu své matky a bratrance, spojeného se spiknutím Frony. Již v této době podporuje Lullyho, jenž krále cvičí v tanečním umění, jež mu má napomoci v královských představeních, znázorňujícího krále jako skutečného Krále Slunce. Vznik komplexu ve Versailles ke tu naznačen jen ve svých počátcích a pak v závěrečném záběru a Ludvík je zobrazen spíše jako milovník umění než vládce. Film je místy nepřehledný, místy nudný; rodinné a milostné vztahy jsou naznačeny jen jakoby mimochodem, mnoho se o nich nedozvídáme. Dílo je filmařsky průměrně, výkony herců nevýrazné, hodnotou je však Lullyho hudba, která však někdy zaměstnává příliš místa. Tři hvězdičky. ()
úžasné, úžasné, úžasné.....jen málo filmů dokáže tak bravurně podchytit dobu. Ludvík XIV. byl král slunce, jeho přání bylo přáním boha vládnoucího svému dvoru a Francii. Milovník umění, humoru a hlavně tance. Nádherná hudba, pastva pro oči, uši a hlavně duši. ()
K žiadnej z postáv som si nevytvoril výrazný záporný či kladný vzťah, skromný dej ma do seba nevťahoval. Výprava bola ale solídna! Zdá sa teda, že to je v istom zmysle ideálny historický film: obrazy (konštrukcia, nie re-konštrukcia) minulosti, teda niečoho, čo pre prítomného diváka nemá dvakrát význam. (O Lullym nič neviem, teda sa ani nemusím púšťať do nejakého hodnotenia "historickej vierohodnosti". Zvláštne bolo naloženie s expanzívnou stránkou vlády štrnásteho Ľudovíta: jej redukcia na nepatrnú epizódku vo filme - kráľ portrétovaný ako vojvodca za zvuku hudby - vyvoláva rozpaky, ale je pôsobivá. A vystihla asi "hmatateľnosť" vojny pre osadenstvo Versailles.) ()
Historický, životopisný film o hudebním skladateli J. B. Lullym, který působil na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. Život na tomto dvoře je zachycen veskrze formou pompézních baletních či divadelních představení společně s neustálými konkurenčními spory a roztržkami mezi dvorními umělci. Každý z nich chce být u mladého krále tím nejpovolanějším a nejlepším. Zajímavý film - trochu mi to připomíná Amadea. ()
Panovanie Ludovita XIV. prezyvaneho Kral Slnko,bolo zlatou erou pre francuzske umenie.Tanec,hudba,architektura,literatura.Reziser Corbiau nas do 17.storocia vdaka krasnym kostymom,vyprave,nadhernej barokovej hudbe,prenasa bez problemov.Komplikovane vztahy ustrednej muzskej trojice Ludvika,Lullyho a Moliera boli vyborne zahrane.Dobry film. ()
Král tančí si vzal z baroka hodně: nablýskanost, honosnost, přemíru citu, ale i efekt pro efekt. Cílem tohoto uměleckého směru bylo ale mimo jiné i přivést diváka k němému úžasu, což se bohužel v mém případě nepodařilo. Tím rozhodně nekritizuji třeba Magimelův výkon v roli Ludvíka XIV, myslím, že jde o talentovaného mladého herce. Nejvíc mě ovšem bavil Karyovův Moliére. ( A pokud jde o barokní hudbu, pustím si spíš tu německou nebo italskou). ()
Hudební a taneční film, životopisný historický film... v tomhle pořadí. Je poznat, že vedle filmařů psala scénář i historička a spisovatelka Ève de Castro. Balet na královském dvoře ovšem nebyl žádnou novinkou. Ve dvorských baletech rádi tančili i králové Jindřich III. (nejslavnější je Ballet Comique de la Reine z roku 1581) nebo Ludvík XIII. (ten byl dokonce i skladatelem a choreografem celého slavného Ballet de la Merlaison z roku 1635). Skromný a přátelský představitel Lullyho Boris Terral uváděl film na festivalu ve Varech. ()
Pro mě osobně jedno velké zklamání. Film udělaný čistě pro efekt. Bez výrazného příběhu, bez konce... co na tom, že hlavní hrdina zemře, když umírá tak... tak "blbě"? A co ty nesmysly ve scénáři? Rozmáchlá režie, místy hraničící s chaosem, jenž diváka zbytečně mate? Nic naplat, film hezký napovrchnu, leč zevnitř velmi chatrný... Ale aspoň, že tak, mohlo to dopadnout mnohem hůř... 65% ()
Král tančí v rytmu Lullyho oper. Dechberoucí podívaná také díky výkonu Benoita Magimela v roli krále slunce. Škoda, že takové nejsou všechny francouzské filmy. ()
7/10 ()
Filmařsky jistě výborný film, posazený do úžasné výpravy, interiérů i exteriérů, doprovázený výbornou hudbou a až perfektními hereckými výkony... Tak proč dávám jen 3*? V první řadě mně trochu dráždila faktografická nepřesnost celé řady přesně zdokumentovaných historických událostí. Tohle si můžeme dovolit přejít u všech možných bájeslovných nebo aspoň historicky velmi vzdálených látek. A v druhém sledu si myslím, že film trochu doplácí na tu svou plánovanou opulentnost. Jistě, doba na dvoře Ludvíka 14. taková byla, tedy prý... mimo dvůr to vypadalo znatelně jinak a o tom není ve filmu snad ani náznak. Takže interiéry a kostýmy jsou až přeplácané, hudební doprovod si nedá pokoj snad ani na vteřinu, prostě k vyjádření doby a nálady by v tomto případě méně znamenalo více. Sám se nacházím v hodnocení tohoto filmu kolem 70%, ale na 4* to prostě nevidím. ()
Súzvuk slova, herectva, kamery, hudby, kostýmov, výpravy a réžie. Tomuto sa hovorí, že Umelecké dielo s U. Je to lahodné sústo pre bežného diváka a j pre filmových labužníkov a znalcov. Nádherná filmárčina. /100 %/ ()
Mám pocit, že ten film je příliš zahleděný do sebe, takže pro samé zvukové, obrazové a herecké exhibice tvůrci zcela zapomněli na to, co dělá film filmem, tedy atmosféru a spád děje. Po vizuální stránce je to skutečně nevídaný film, ale jako celek působí nudně. ()
Vizuální a hudební obžerství oslavující jednoho z největších géniů barokní hudby. Vyčítat snímku patos a afektovanost nebo strojenost a vykalkulovanost je sice možné, ale naprosto zbytečné. Velkolepost barokní epochy na nich stojí, stejně jako celý film. Lully - toť ztělesnění epochy: vášnivé srdce ve službách dokonalého řádu, velkolepost díla ruku v ruce s miserií každodenní existence, groteskně tragický konec, ale dokonale naplněný osud. Nemám výhrad. ()
Očekávala jsem, že to bude zajímavé, ale bylo to spíše nudné. Kostýmy na jedničku a závěrečná scéna, kdy do Zrcadlového sálu ve Versailles svítí zapadající slunce, úžasná. Hudba, která neosloví každého, ale koho osloví, toho nadchne. Co dál? Dál nic. ()
Nádherné kulisy a celkový průběh jsou hlavní rysy snímku. Zpočátku se zde tvůrci snaží o přesnou historickou konstrukci, kterou pak lehce smíchají s bujnou fantazií. Není to na škodu, ale jisté napětí a síla filmu z doby baroka zaniká. Tvůrci zejména chtěli odkrýt jistá tajemství a zvláštnost snímku, schyluje se však většinou k přebytečným erotickým scénám. Zazářil tu Benoit Magimel, který svoji roli tak pečlivě nastudoval, že ani na chvíli nebylo pochyb o jeho talentu. Nádherná hudba! 71% ()