Piano

Film byl skvělý. A ještě lepší než film je ona nádherná skladba, která jej doprovází. Zatím dávám 4*, ale tuším, že až se mi to trošku rozloží v hlavě, tak to zvednu na 5*. (08.08.2012)

Láska k piánu vymenená za lásku k človeku. Viacmenej málo, aby ma to namotalo a hlavne priveľa romantiky. Milostný trojuholník spapá dosť veľa pristoru. Príliš z toho cítiť, že to vzišlo z ženskej ruky, ženského uhlu pohľadu a viacmenej určené pre ženského diváka. Pritom spracovanie je dobré, herecký výkony rovnako a zasadenie do ešte nescivilizovaného Nového Zélandu má svoje čaro. Sam Neill v pre neho netypickej roli chudáka, ktorého som musel ľutovať - berie si nemú ženu, teda handikepovanú, s chabou vyjadrovacou schopnosťou, ktorá si od neho drží odstup nielen citový, ale aj fyzický, je namiesto toho upätá na nejaký hudobný nástroj (hlavne v prvej polovici filmu zaznieva až príliš často), naviac s bremenom v podobe nemanželskej dcéry, a ešte do toho celého ho podvedie s jeho obchodným partnerom. Kruté. Jeden odfachčený prstík je relatívne malá satisfakcia. (09.01.2023)

Výborná dráma a jeden z najlepších filmov aké som videl. Jednoduchý námet, ale výborný dej so skvelými hercami, Samovi Neillovi sedí takáto úloha oveľa viac ako v Jurskom parku, a Holly Hunter, Harvey Keitel by si spolu so Samom zaslúžili oscara. Myslím, že keby Schindlerov zoznam nebol v tom roku natočený, mal by tento film oveľa viac oscarov. Je to proste nádhera. Super film. 90%. (24.09.2007)

Piano je film, ktorému sa nedá vytknúť absolútne nič! Krásne poetické zábery, nádherná hudba, kostýmy, to všetko dokonale zapadá do atmosféry, ktorá je nádherná. Tiež bravúrne herecké výkony (Hunterovej výkon patrí k najlepším, čo som videl) a scenár nemajú najmenšej chybičky. Film, ktorý sa oplatí vidieť. Čas, ktorý mu budete venovať ani sekundu neoľutujete... (17.07.2009)

Nádherný film ktorý pojednáva o známom príbehu kde hlavnou otázkou je láska, či povinnosť. Vášeň a cit, či rozum. Krásna hudba, výborná Holly Hunter, krásna kamera a príroda, veľmi jemný príbeh. Zaslúžený Oscar pre Holly. (03.03.2013)

Zasněná "pohlednice" snášející se na perutích jinotajů, prolétávající se stránkami červené knihovny. Na písečném pobřeží, za šumu rozbouřených vln oceánu a šepotajícího vánku, si polehounku razí cestu tóny klavírní…Piano jako majestátní dominanta a symbolický pilíř rozeznívá akordy milostného trojúhelníku. Dva muži a jedna žena mezi kapkami deště a blátivými šlépějemi, v neprostupném bludišti stromoví a charakterové akrobacie. Čarokrásná klavírní kouzelnice Holly Hunter s havraními vlasy a pronikavýma očima mezi dvěma muži – pragmatickým a zásadovým bohatýrským obchodníkem Samem Neillem a pokušitelským osadníkem Harveym Keitelem. Piano jako rituální svědek, diskrétní pozorovatel i přitažlivý "hlas" lechtivé úmluvy posvátného sbližování a odhalování. Lákavá záhadnost, něžné erotično, (ta)jemná planoucí vášeň, doteky poddajného vzrušení v "oáze" klavírní rozkoše. Šíp Amorův zasahuje svou magičností probouzející se city a živoucí emoce blažené nirvany. Milenecký „dýchánek“ však nezůstává bez povšimnutí. Oko podezíravosti odhalí důkaz zamilovanosti. Depeše lásky zatemní mysl žárlivou „písní“ v motivu erbenovské balady. Piano svržené z loďky se zmítá v proudech oceánu, vír ho pomalu snáší do hlubin zapomnění, je navždy „zakleto“ v mlčenlivosti „vodního vězení“ jedné rapsodické romance. (13.06.2013)

Film mi bohužel přišel naprosto obyčejný. Asi mám na romantické filmy vysoké nároky. (28.08.2013)

To je divnej film :-) (30.03.2019)

Neumím si představit feminnější (nerovná se feminističtější) film; ženství tu prorůstá do všeho, od pojetí erotiky (moje žena: „Proč u nás nikdo nenatočí takovouhle scénu takhle?“) až po způsob vyprávění, neochvějně tažený jakýmsi vnitřním mystickým lanem, toutéž silou, kterou hlas hrdinky ke konci pojmenovává nějak jako „moje divoká vůle“, jako by spíš než o součást její osobnosti šlo o bytost žijící sice v ní, ale nezávisle na ní – něco takového jsem aspoň odjakživa pozoroval u dam a dívek ve své blízkosti, rozhodně u těch, které tzv. „stály za hřích“. Na první zhlédnutí se to člověku může zdát i svazující – opět moje žena: „První dvě třetiny mi to mezi nimi přišlo strašně nalajnované, nenechávali vůbec na mě, co si budu myslet…“ V tu chvíli se mi vybavilo, že před dvaceti lety jsem z toho měl hodně podobné pocity, tentokrát už ale ne, všechno to patří k sobě právě tak, jak je to poskládané, včetně „klišé“ s běsnícími živly (fantastické záběry vzedmutého moře, podobné jsem viděl asi jenom od Willise v Interiérech), všechno to říká pod povrchem víc, než je vidět, na málem červenoknihovním půdorysu se tu odehrává něco mnohem niternějšího a zároveň univerzálnějšího. Krásný kousek. (08.09.2014)

„Kde není zvuk je hluboké ticho. Kde není zvuk, hluboké ticho zní ve věčném hrobě, tam na dně, na dně v moři…" Film o tom, že "ticho každého poznačí". Film, jemuž dominuje krásna, skoro by se dalo říct dokonalá klavírní hudba. Film, který jsem viděl strašně dávno, přesto si tu jednu dosti naturalistickou scénu s useknutým prstem moc dobře vybavuji. Tak dobře, že jsem vůbec neměl chuť ji teď vidět znova. Snad jen proto nedávám filmu plný počet hvězdiček. (11.07.2019)

Příběh matky a dcery, které hledají nový domov. Příběh dvou mužů, jeden touží po oddané manželce, druh touží po ženě. Příběh němé ženy, která objeví lásku, tam kde být neměla. Příběh piána a hudby. (23.01.2007)

Citlivé, dojemné, lidské, hluboké, s úžasnou hudbou a překrásnou přírodou, jedním slovem nádhera... Konec mě hodně překvapil... (30.06.2008)

Film, který se vám snaží něco říct, jen se mu to nějak po celou tu dobu nedaří... (26.07.2008)

Nádhera, Piano působí jako Erbenovy balady. Neznáme přesné důvody chování jednotlivých postav, nevíme co se jim prohání hlavou, pouze sledujeme ztracené duše ve snaze vyrovnat se se svým osudem. (26.10.2008)

U některých scén jsem téměř nedýchala. Neuvěřitelné napětí mezi ústřední trojicí, podtržené skvělým ztvárněním kontrastu mezi postavami. Milostná scéna je jedna z nejsilnějších, co jsem kdy na plátně viděla, jednak díky jejímu voyeurskému pojetí a jednak díky tomu, že teprve během ní plně spatřujeme také fyzickou disproporci mezi jejími aktéry. Křehký a v dobrém slova smyslu citlivý film, který téměř nepotřebuje slova k tomu, aby k divákovi promlouval. Promlouvá totiž skrze hudbu a emoce. Jsem dojatá a ráda odpouštím těch pár okamžiků těsně za hranicí kýče. (25.05.2010)

To bylo jednou kůlervoucí drámo; ta poenta, tovyústění no chrochrochro :) Jinak zajímavé téma na působivém místě o nevšedních lidech. (20.06.2010)

Výnimočný film, film je to veľmi jemný, pomalý, citlivý. Vášeň tu režisér zobrazil naozaj citlivo a rozvážne. City medzi dvoma ľuďmi sú vyobrazené taktiež pomaly, už nie podľa zvyknutých klišé a nepochybne sú príkladom toho, že aj v tých najhorších podmienkach môže a je ešte vrúcnosť, krása a oduševnenie. Hudba, zázračná a dokonale podfarbuje prostredie, erotiku a tiež brutalitu. Nevedela by som nič zlé povedať na film, ale taktiež je zbytočné ho vynášať do nebies, je to príklad na film, ktorý nie očami treba vidieť, ale srdcom precítiť. Podobné filmy: Sarah, Plain and Tall , Skylark, Sweet Land, Silent Love, Zandy's Bride, Le violon rouge. (13.03.2011)

Piano...ach Bože,zrovna to piano tam nemuselo celou dobu hrát,jakkoli klavírní skladby mám moc ráda....... bahna mám taky nějak momentálně po krk,takže zbývají - babice bradavice,jeden úchyl,druhý úchyl,pár příbuzných pana Franze a paní Bajajová,je mi to i líto,ale fakt ne (11.06.2013)

Perfektni drama s nepredvidatelnym dejem kdy doopravdy hltate cely film do posledni minuty. Herecke vykony byly nadprumerne, Holly Hunter a Harvey Keitel pak primo vynikajici. Holly si oskara za herecku v hl. roli urcite zaslouzi, uz jen proto, ze skladby prehravane na onom pianu opravdu hrala primo ona. (20.11.2005)

Campionovej vrcholný režisérsky počin je pôsobivo krehkým príbehom silnej ženy prichádzajúcej s dcérkou za svojím neznámim manželom do upršanej, poblednutej, tmavej prírody Nového Zélandu do kontrastu, ktorej stavia režisérka prvok ženskej vášne pokúšajúcej sa vyslobodiť z viktoriánskej strnulosti a prudérnosti. (23.08.2006)