Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Komunistický agent, který se zdárně uchytil u troubovitě důvěřivých amerických tajných služeb, to přesto nemá snadné, hrozí mu odhalení, ale přesto zachraňuje českého vědce, kterého chtěli zlí imperialisté unést. Prý to měl být psychologický portrét rozvědčíka, vystaveného silným stresům, ale přesto přesvědčeného o své pravdě... Dnes z toho všeho zůstala nezamýšlená parodie s mnoha dobrými herci, kteří se v takové zhůvěřilosti uvolili účinkovat. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (58)

Horak 

všechny recenze uživatele

Československá rozvědka je v polovině sedmdesátých let silná jako nikdy, její kontakty sahájí až do špiček CIA, což pomáhá zhatit plánovaný únos českého vědce. Nakonec vše hodnotí John C. Howard, šéf odboru CIA: "Vždycky jsem si myslel, že mám patent na myšlení, ale ty Čechoslováci nás od začátku převezli". ()

Ej Hlemýžď 

všechny recenze uživatele

Možná jste si ve filmu povšimli poněkud exotické barové zpěvačky Giselle. Byla začátkem 70. let nějakou dobu v Československu, párkrát byla vidět v několika našich filmech a TV inscenacích, byl o ní, tuším, natočen i TV pořad s jejími písničkami. Jmenovala se Minerva Daly, pocházela snad z Venezuely, to nevím přesně, ale zpívala docela dobře. ()

Reklama

farmnf 

všechny recenze uživatele

Krásná rozšafná komedie o tom jak velmi prozíravý a chladnokrevný agent Lukavský a je to agent dvojitý, rozbourá celou jednu sekci CIA. Potom tam jen stínali hlavy, i Růžek to odsral. Ida Rapaičová je sice jenom jednoduchá agentka ale zato tak vychcaná, že zblbne nejen CIA ale i západoberlínskou kriminální službu. Nejhorší ale je Cupák, to je totiž starý anglický agent o kterém to ví celý Berlín (tj. West and East) ale i Praha a pochopitelně známý spermatik Raoul Schránil v rozvědce. Langmiler je nejen agentem ale taky veleznámým únoscem a proto si ho najala CIA, komouši si najímají jen ty čestné s čistým rejstříkem. No tenhle film je vážně taková píčovina, že vám to mohu jen doporučit. A abych nezapomněl na agenta krakonoše Peterku, ten lítá po Istambulu v čepici a v zimáku a fotí na co příjde, kdo jste byli v Istambulu pochopíte, že by tam i 20. prosince s Peterky lilo jak z konve. ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Nejsmutnější na tom je, že se člověk dívá na špionážní drama a nejlepší na celém filmu je hudební doprovod…To je k zamyšlení! Než se člověk probere všema těmi špióny – kdo je kdo, kdo s kým peče a proti komu, je víc jak polovina filmu v prdeli a vy už stejně nevíte, jak to bylo na začátku. Sem tam se uskuteční nějaká ta „kruto přísná naháněčka, nebo sledování“ u které málem usnete, abyste se dočkali „nervy drásajícího finále v letištní hale“ – no ty vole, to si dělali snad prdel. Neskutečné množství dialogů, téměř nulová akce, velké množství známých tváří a hlavně NUDA… ()

Chřástal 

všechny recenze uživatele

Který čert mi napískal, abych se na to koukal... Přitom první dvě minuty filmu jsou slibné. Kamera sleduje neóny podniků dekadentního Západu a k tomu otevírací píseň od Minervy Daly jak z bondovky (skoro). Pak už se jen nezáživně žvaní, jindy rozšafnému agentu Halvovi (Lukavský) se pořád stýská po Praze, až to jednoho dojímá. Peterka žvejká jako o závod – je to americký agent CIA Lino Torrance. V Berlíně jsou agenti všichni. Tím ale až na občasné úkazy končí nechtěná komika a většinu stopáže je to nezábavně blbé. Jak by řekl klasik, samej agent - a hovno. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (2)

  • Film se sice má odehrávat v tehdejší NSR (nebo Spolkové republice Německo), ale podstatná část se točila samozřejmě v prostředí jeho vzniku, tedy v ČSSR. Firma Tanass sídlila v bývalé budově PZO Chemapol, pro barový vstup bylo použito průčelí kubistického domu nedaleko dnešního hotelu Intercontinental, letiště bylo opět pražské, dálniční scény vznikly na D1 v úseku mezi odbočkami na Říčany a Průhonice, a "turecké" exteriéry se připravovaly v NDR (Rostock). Natáčelo se též v Berlíně. (Robbi)
  • Velké množství záběrů, zejména na začátku filmu, zachycuje Památný kostel císaře Viléma v Berlíně. Ten byl vážně poškozen při spojeneckém náletu 23. 11. 1943. Po válce se diskutovalo, zda trosky věže ponechat. V roce 1956 bylo rozhodnuto o nové přístavbě a zbytky kostela se měly srovnat se zemí, ale proti tomu se postavila veřejnost. (Robbi)

Reklama

Reklama