Režie:
Jiří StrachScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠecHudba:
Michael KocábHrají:
Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová, Elizaveta Maximová, Matyáš Greif, Josef HervertVOD (1)
Obsahy(1)
Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (207)
(7/10). Jiří Strach patří k mým nejoblíbenějším tuzemským režisérům, takže jsem si jeho nový TV projekt nemohl nechat ujít. Ukázky vypadaly velice slibně a kontroverzní premisa tomu přidávala příjemnou elektrizující auru tajemna. Jiřinu Bohdalovou považuji za legendu českého herectví a ačkoliv hrubě nesouhlasím s okruhem lidí, kolem kterého se pohybuje, tak jsem musel po filmu uznale pokynout, že se jedná rozhodně o hereckou bohyni. V devadesáti třech letech zahrát takto komplexní roli je velké umění. Hlavně celý film stojí hlavně na jejich bedrech a její filmové dcery Lenky Vlasákové. Co musím na filmu taktéž vyzdvihnout, tak to bude určitě hudba, o kterou se postaral Michael Kocáb. Svatá je na české poměry nadprůměrný film a pro režiséra další zářez na jeho pažbě kvalit. Líbí se mi jeho nejednoznačnost co se týče mravní stránky a jsem si naprosto jistý, že zejména českou společnost bude tento snímek rozdělovat na dva tábory. "Chtělas pravdu? Tak si ji vyžer. Celou!" ()
Vlastně dokonalý dárek Marka Epsteina k devadesátinám Jiřiny Bohdalové. Film, kde kromě jejího hereckého výkonu, není o čem kladně mluvit. Časy, kdy jsem televizním filmům Jiřího Stracha dával pět hvězdiček, zmizely v hlubinách času. Tohle je prostě film Jiřiny Bohdalové, která dokazuje, že herectví se nezapomíná. Škoda, že scenárista nedokázal vymyslet aspoň nějaký důstojný konec, takhle tu prostě přetrvává pachuť filmu, který vypadá jen jako obhajoba lži (a jejího mediálního šíření). Když připočítám necitlivou hudbu, kterou jsem věčně toužil ztlumit, tak ani nevím, jestli tři hvězdičky nejsou moc (50%). ()
Televizní film Svatá nabízí velmi silné a navíc značně kontroverzní téma, které se tvůrcům povedlo skvěle zpracovat. Tohle malé komorní drama se pyšní zejména famózními hereckými výkony Jiřiny Bohdalové a Lenky Vlasákové. Bez povšimnutí by neměla zůstat ani hudba, jež umně dotváří napjatou atmosféru. (85%) ()
Už jen skutečnost, že svou roli Jiřina Bohdalová zvládla, je velkým zázrakem. Kolik takových lidí ve svém okolí znáte, kteří by si naučili byť jen text? Ano, mám babičku, které bude 88, je také celkem čiperná, myslí jí to, chutná jí, ale... Prostě klobouk dolů. Ano, Jiřinka to dělá celý život, ale devádesátka není jen číslo, to jsou dějiny. Nemůžu úplně říct, že jsem si film užil. Dobrých 40 minut venku zuřily živly a celou dobu jsem čekal kdy vypadne proud, ale to co jsem stíhal vnímat bylo OK. Od začátku sice bylo zřejmé jakým směrem se to bude asi ubírat, takže o překvapení ze scénáře řeč být nemůže. Překvapením stále zůstává samotná Jiřina. Jinde ve světě by ji na rukou nosili, pomníky stavěli, uctívali jako svou filmovou bohyni... U nás? Divné komentáře s příchutí závisti, nevraživosti, nenávisti. Pro mě tedy neznamená, že i když někoho v televizi sleduji celý svůj život, tak ho znám. Já tedy Bohdalku neznám, i když ji celých 35 let svého života mám rád jako herečku. A troufám si říct, že tak to bude už navždy. A její role vždycky budu chtít znát, protože mě prostě baví. Sledovat její práci s hlasem, mimiku, řeč těla, do každé role vnese něco nového. Nechápu. V soukromí ať si je jaká chce, mně je to srdečně jedno. Ona prostě umí hrát jako málokdo a já jí ten úspěch moc přeju a jsem na ni hrdý. A to si zaslouží každý, kdo ve svém oboru či řemesle dokázal to, co napříkad právě Jiřina. Nevím, co to v nás Češích je, že jsme tak nepřející, závistiví a zahořklí. Je to hnusná vlastnost. Jiří Strach zasluhuje velký dík a poklonu. Nemohlo to být lehké dát toto dohromady. Jedinou malou výtku snad mám k makeupu samotné hlavní postavy. Přislo mi to moc. Asi chápu, že se Jiřinka nechtěla ukázat úplně nenalíčená, ale roli by to rozhodně prospělo. Přeci jen, těch pernamentně nalíčených devadesátnic tolik není... Ale co kdyby ji někdo nepoznal že? ;-) Na konci to chtělo lépe dotáhnout. Scéna s reportétkou působí dosti nevěrohodně, scéna s dcerou vlastně také. Ale jako pocta k narozeninám řekl bych - adekvátní. Hrát bylo co. Když se vezme v potaz, že kromě seriálů se už pro televizi takřka nic netočí.... ()
Líbil se mi scénář, především dialogy, režie je umírněná, možná příliš věcná. Problémem tu je hudba, která nám přímo přikazuje, co máme cítit a co si máme myslit. Připomíná mi to doprovod (samozřejmě sofistikovný) němých filmů. Pociťoval jsem ji jako nemilou a nepříjemnou. Jiřina Bohdalová, to by byla kapitola sama pro sebe. Snad ještě poslání filmu, čili morálka: lež ve službách pravdy, vyzdvihování pravdy pomocí lži, z toho nikdy neplynulo nic dobrého; lež se předvádí, pravda se spíš schovává. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (9)
- „Scénář se mi líbil, protože je hluboký a lidský. A taky proto, že je tam pro herce, jak se říká, maso na kosti. Je tam zkrátka co hrát. Může se to zdát neuvěřitelné, ale mě ta práce pořád ještě baví. Možná mám k té látce blízko i proto, že se mi vrátil pocit, který jsem měla, když jsem jezdila za svým tátou do komunistického kriminálu. Táta minulý režim zažil opravdu hodně zblízka. A tenhle film by měl vzniknout už jenom proto, abychom se do té doby nikdy nevrátili,“ uvedla Jiřina Bohdalová. (SONY_)
- Věra Sosnová, jejímž příběhem byl snímek inspirován, byla, na rozdíl od postavy hrané Jiřinou Bohdalovou, konfrontována historiky a na odškodnění či vyznamenání nikdy nedosáhla. (Olík)
- Film je inspirován životním příběhem Věry Sosnarové, která roky objížděla Česko s přednáškami o svém těžkém životě v sovětském gulagu. Vydala o tom také knihu „Krvavé jahody“, nicméně historikové doložili, že v gulagu nikdy nebyla jako vězeňkyně, ale spolu s matkou tam pracovala. Jiřina Bohdalová (Olga) s Jiřím Strachem v roce 2023 Věru Sosnarovou navštívili a ona jim tři hodiny líčila svůj příběh. Jiřina Bohdalová jí pak občas dokonce zavolala. Bohužel se Věra květnové premiéry nedožila. Zemřela 6. února 2024 ve věku 92 let. (Kaspi.vm)
Reklama