Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)

(více)

Recenze (193)

verbal 

všechny recenze uživatele

Když jsem dostal od jednoho škodolibého zmrda výzvu, abych se zúčastnil předpremiéry docela drahého koncesionářského dárku Bohdalce k metuzalémovinám, nebyl jsem proti, neboť jsem si právě nedaleko Stoky měst odpykával nezaslouženou dovolenou a dost kulturně strádal. Tudíž jsem se jen zeptal, jestli je ta sláva na montérky, a byl jsem oním zlořádem ujištěn, že určitě ne a že prý stačí „tak normálně“. „Tak normálně“, poplatno mé momentální frivolní situaci s pouhými 46 kufry garderoby, co jsem měl s sebou, zřetelně indikovalo dreskoud „kežual codoomdal“, a taxem málem jen s potápěčskými brýlemi, v ploutvích a se šnorchlem v hubě nonšalantně vplul mezi rojení pózujících profláklých držek, oháklých jak na ples v opeře. Nu což, musel jsem to drobné, jak precizně říkáme my, buranští latinočechové, „fouspaxx“, urputně kompenzovat ukrýváním se na hajzlech v Lucerně, dokud nezhasli, a příště toho miláčka dozajista pozvu na diplomatické soaré, které označím jako tematický maškarák s povinnými převleky za Superdiliny, doufaje, že přijde za Supermuženu. Ovšem jinak to bylo docela milé, a bába, ať už ji můžete, či nikoliv, si to jako téměř poslední mohykán rozhodně zasloužila. Zasloužila si i bezchybnou režii toho pána s nebývalým citem v uších, jehož zoláti zaplaťsatan, tedy pardon, Jirko, chtěl jsem samozřejmě říct „zaplaťfopusatejstrejc“, stále nechávají točit, ač je znám svým hrubým nadužíváním zdravého rozumu, nechutným kolektivním nesmýšlením a styky s odpornými dezoláty, chciválky, -isty, -foby a jinými nesoudružskými rozvraceči progresivního eurohujerství, no FUJTAXL! Zasloužila si i skvělou kameru, byť kapku homogradingovou, která snímala, Šec jí čočky stačily, a také všechen výborně hrající komparz kolem, byť ten naprosto zastínila těma bombama, co v tomto neuvěřitelném věku, v němž se vrstevníci už obvykle jen mátožně šourají po Pelhřimově ve snaze vzpomenout si, kde jsou, pořád jela. A tak jedinou drobnou degradací zase zůstal Epštajn, který pořád ještě není úplně hetero, jen Si vzpomněl, kam jít nakupovat, a pogratuloval Jiřině opět docela plytkou plagiátorskou „klecoidní“ banalitou, jejíž pointu jsem trefil tak v páté minutě hrací doby. Avšak to bylo možná i tou famózní mimikou Bohdalky, která ji asi znala ještě trochu dřív. No nic, jednu navíc tam prostě servilně vpálím jako gratulaci za fantastický gerontovýkon a úctyhodnou kariéru té energetické pumy a budu doufat, že před stovkou Nesmrtelné tety si Epštajn konečně najde babu. O režii ale Strach nemám! ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče nás hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jestli se Jiřině Bohdalové nedá něco upřít, tak fakt, že umí hrát. Ve svých letech dokáže opilou scénu tak, jako nikdo. A navíc má štěstí, že ji Jirka Strach má rád, protože ji už po druhé uvrtal do televizního filmu, který nejen námětem, ale i zpracováním prostě stojí za pozornost. A to i v případě, kdy Jiřinu Bohdalovou rádi nemáte. Především pro její chování nebo politické preference. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Amorální, eticky zcela pomýlený blábol o tom, že naše Pravda je tak velká, že v jejím jménu můžeme lhát a překrucovat. Můžeme, už se to stalo v historii x-krát a většinou z toho byly režimy podobné tomu, které Svatá tak usilovně odsuzuje a proklíná. Tohle mizerné, chatrně vystavěné a veskrze manipulativní drama už snad tak nějak uzavírá období, kdy český film ve snaze reflektovat nedávnou historii dospěl do fáze, kterou bych pracovně nazval "etickou inkontinencí". Respekt jen před tím, jak Bohdalová pořád dokáže válcovat o generace mladší herečky, kterým ale čestně podráží nohy i způsob, jakým jsou tezovitě napsané. Tenhle příběh by si zasloužil vyprávět líp. ()

LIVINGDEAD 

všechny recenze uživatele

Bohdalka to zahrála perfektně. Celou dobu mi ji bylo líto a tomu věřte, že lítost nikdy nedávám najevo. 👍👍👍👍 ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Mimořádně mravně vyhrocený scénář, dalekosáhle překračující meze polistopadové doby, předestírá skutečný problém s vlásečnicemi přechodových vláken a mezistádií. Povědomí o tom, co je křivda a co pozitivní alternativa, upadá stále zřetelněji a citelněji pro ty, kdo cit a zrak dosud zcela neztratili. Že Jiřina Bohdalová je skutečnou národní umělkyní a herečkou překonávající českou národní mez, by mělo být již národním kulturním dědictvím. K mimořádně kvalitním výkonům se rozehrály i Vlasáková, Beretová a Mihulová. Tahle mezigenerační přehlídka ženské české Thálie je opřená o promyšlenou Strachovu režii. Kdo koho v tomto nahodilém mravním minikolektivu podvedl či nepodvedl zůstává otevřenou otázkou, protože násobení vin a nevin je vždy problematické samo o sobě. ()

Botič 

všechny recenze uživatele

Uhrančivý počin, kde tvůrci celou dobu kopou jednu jámu, a pak do ní svým milým češstvím s radostí spadnou. Svatá je dobrý film, ale v závěru si to zasloužilo přísnější tečku, komentář, něco proti srsti. Takhle je to morálně úplně špatně. ()

3DD!3 

všechny recenze uživatele

Na české poměry solidní věc. Prolhaná Bohdalka si svůj part vychutnává do poslední kapky. Reflex jako časopis, který se nebojí křivit pravdu pokud to poslouží dobré věci - Strach že bude žaloba nebo souhlasili? Twist nefunguje protože už od začátku probublává, že něco není v pořádku. Lenka Vlasáková hraje nesympatickou dceru až příliš zarputile, ale konfliktní sekvence mají docela grády. Malinko mě zklamal konec, který byl až příliš smířlivý. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Příběh Věry Sosnarové (1931-2024) inspiroval k dalšímu sólu pro Jiřinu Bohdalovou. Vznikl sice průměrný televizní film, leč zvláště rezonující v zemi determinované Hankou a Lindou. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Co jsou platné velmi dobré herecké výkony, které Jiřina Bohdalová a Lenka Vlasáková rozhodně předvádějí, když je zápletka někdy od poloviny nevěrohodná a pointa vyloženě směšná. Ve spoustě věcí se dají hledat paralely s veřejným vystupováním nejen Jiřiny Bohdalové, ale i Jiřího Stracha, ovšem za to mi Svatá nestojí. Škoda, vypadalo to nadějně. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Bylo by to zhola obyčejné, průměrné televizní drama o rodinných vztazích, kdyby nebylo dvou faktorů: 1) Skutečně je výjimečné, aby herečka, které je 93, měla hlavní a nadto vyloženě tahounskou roli. (To je dobrý!) 2) Děj je přiznaně a zjevně inspirovaný příběh Věry Sosnarové. (To je špatný!) _____ Zatímco Sosnarová si za své lhaní odsouzení zaslouží bez sebemenšího zaváhání, filmovou hrdinku se snažili tvůrci prezentovat tak, aby se jí odpouštělo snadněji. Jednak byla v zoufalé situaci a peníze z podvodem získaného státního odškodnění nechtěla pro sebe, jednak si přivlastnila životní příběh jiné, leč existující osoby. Nedá se tedy tvrdit, že by Bohdalové postava o gulazích šířila falešné představy. Na rozdíl od Sosnarové, jejíž příběhy byly kompletní výmysl nepoučeného laika a historické poznání popíraly. _____ I tak film přichází s naprosto zvráceným rozhřešením, podle něhož je balamucení lidí "pro dobrou věc" žádoucí a je dokonce zcela v pořádku, pokud se na něm podílí i novináři. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Příběh Věry Sosnarové, kterým je film inspirován, je zajímavý a nosný sám o sobě. Epstein se Strachem se ho pokusili umělecky vytěžit, ale jejich film je spíš politický manifest, než vážné dramatické dílo... Film má dvě základní WTF linky: 1. Jiří Strach filmem hlásá, že lhát je v pořádku, pokud se lže za "dobrou věc"; 2. Jiří Strach prezentuje svoje od reality zcela odtržené představy o novinářské praxi. Tyto dvě linky svazuji přímo se jménem Jiřího Stracha nejen proto, že je režisérem filmu (a proto, že ochota Marka Epsteina přizpůsobovat scénáře potřebám ostatních je známá), ale především kvůli tomu, jak se Strach poslední léta sám a dobrovolně veřejně profiluje. Jeho názory a postoje jsou prostě s tímto filmem naprosto v souladu.___ K lince 1: Lhát je prý v pořádku; dokonce je to tím lepší, čím přesvědčivěji lžeme. Stačí, když za lží je "dobrá věc". Nad tím, kdo o "dobrotě věci" rozhoduje, se film už moc nezamýšlí... Tady to Strach (který rád fantazíruje o tom, jak ho někdo umlčuje a jak se prý vracíme do padesátých let) napasoval na antikomunismus. Lhát o domnělých zážitcích z gulagu je prý přínosnější než suchopárné líčení autentických zážitků... Já teda nevím, ale mně to přijde jako urážka skutečných pamětníků (viz nepřeberné množství nahrávek např. shromážděné Institutem Paměti národa); navíc tvůrci zcela opomíjejí fakt, že postava Olgy vědomě okradla stát (a tedy své spoluobčany) o finanční prostředky na odškodnění za smyšlené utrpení (+navíc vydělává na prodeji svých knih s ukradeným příběhem). Ergo: Kradla pro dobrou věc...___ K lince 2: Redaktorka skutečně existujícího časopisu Reflex (to je vlastně třetí WTF), pracuje měsíc sama na sólokaprovi, o kterém v celé redakci v podstatě nikdo nic neví; pak šéfredaktorovi oznámí, že nic nebude, aby vzápětí nechala otisknout text, o kterém ví, že je nepravdivý. Ačkoli v podstatě prokáže podvod "národní hrdinky", usoudí, že lež je přínosnější... To fakt nejde brát vážně a nemůžu za tím opravdu vidět nic jiného, než absolutně bludné představy Jiřího "Je suis Weinstein" Stracha o novinářské práci, o práci s informacemi, o profesní etice; o tom, jak to chodí v redakcích a jaké je poslání seriózního novináře.___ Z formální stránky je Svatá banální film. Vyprávění je nudné, nezajímavé; od začátku víme, že Olga je podvodník, ale nijak se s tím nepracuje... Jen čekáme, co z toho bude... Bez napětí, bez čehokoli. Strachova režie je rutinní záběrování a řazení obrazů rezignující na propracovanější filmovou řeč. Vše je doslovné, včetně hudby, kvůli které film působí strašně lacině (viz ty směšné záběry na strop Vladislavského sálu za zvuků fanfáry z Libuše se zakončeným pohledem na prezidentskou standartu...). Vztahová linka je voláním marnosti bez uspokojívého vývoje, který občas ústí do nesrozumitelných impulzivních výbuchů Olžiny dcery Hany, které ale fakticky jen plní úlohu výplně při čekání na to "pro-podvodné" expozé v redakci Reflexu.____ Od absolutní šmíry tento film zachraňuje jen Bohdalová, která prostě hraje jinou ligu, než jsou Strach s Epsteinem schopni koučovat, a která dokáže i slabý scénář povýšit na cosi koukatelného. O "hereckém koncertu" bych ale moc nemluvil (ostatně co je to za slovní spojení - copak koncert sám o sobě nemůže být špatný?), spíš o obdivu podat v jejím věku vysoce profesionální výkon. Vlasáková s Beretovou jsou taky dobré, ale občas bylo vidět, že si s některými dialogy neví rady.____ Divím se České televizi i Reflexu, že byli ochotni svá jména spojit s tak očividným pohrdáním novinářské práce a s oním pofidérním vyznáním Jiřího Stracha, pro kterého - nemůžu se prostě toho dojmu zbavit - je tento film jakousi sebeobhajobou. Nedokážu se oprostit od analogie: Lžu o minulosti pro dobro antikomunismu -> Lžu o současné cenzuře a nové totalitě, protože chráním svobodu, protože "já si myslím", že je ohrožena (třeba novináři, kteří píší o tom, co se někomu nehodí, místo aby psali vznešené lži...). () (méně) (více)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Věra Sosnarová, tak se jmenuje žena, která si svůj příběh o létech v gulagu vymyslela. Jezdila na besedy, vyprávěla o svých údajných utrpeních a čerpala z toho výhody, které jí jako neoběti stalinských a ruSSáckých poválečných zvěrstev nepříslušely. Ne, není to jméno filmové hrdinky, ale skutečné osoby. Věděl jsem o ní již dříve, protože mne to téma zajímá. Koneckonců, byl to i náš dům a dědečkův pekařský pomocník, kdo byl v roce 1946 odvelečen nad ránem jednkou SMĚRŽ do ruSSáckého sběrného tábora. Co udělal? Ve dvacátých letech si dovolil odejít do svobodného Československa, protože bolševismus se mu nelíbil. Byl to Rusín. Pro dědu to byl v podstatě člen rodiny. Marně národní výbor psal ruSSákům dopisy, že jde o českého občana, který zde žil bezúhonným životem. Všechno marné. Odvezli ho v dobytáčku kamsi na východ, kde zemřel v gulagu. Okupaci přežil, tzv. osvobození už ne. Mám k tomu dokumenty. Takto bylo z republiky po válce ,,osvoboditeli'' odvlečeno na východ na tisíce našich lidí s tichým souhlasem naší vlády. Nač dráždit Stalina kvůli pár duším... Zem měl ruSSák zpustošenou, města vypalená, ale seznamy si ty bestie vezli sebou... Na základě podobného příběhu se odvíjí i příběh Olgy. Martin Epstein s námětem asi moc práce neměl, psal ho sám život, ale šikovně upravil noty pro hlavní aktérku. Na Jiřinu Bohdalovou můžeme mít názor jakýkoliv. Někdo si vybaví její hlas v pohádkách či účinkování v mnoha filmech a slavném televarieté jako sekundantku panu Dvořákovi. Jiní si ji vybaví jako zdatnou převlékačku kabátů a řitní alpinistku pro což jasně hovoří fotky s našimi prezidenty. A že jich bylo. Bylo jí jedno jaký byl zrovna režim. Zápotocký, nebo Havel? Komunismus, nebo demokracie? Hlavně být včas u toho. O jejím angažmá v STB se dodnes vedou spory. Jedno jí však musím nechat. Hrát prostě umí a opět to potvrdila. V 93 letech zvládnout takovouto dramatickou roli, navíc po těžké nemoci, klobouk dolů. Zároveň mi přišlo, že ta role jí tak nějak zvláštně padla na tělo. Jako by i ona žila celý svůj život v určité přetvářce, kostýmu... Je zajímavé, že Věra Sosnarová nebyla sama. Válečný veterán Jan Horal ač měl svůj životopis už tak pestrý a dobrodružný že by sám vydal na knihu, rozhodl se také lhát. Tvrdil, že létal v RAF a i on měl mnohé přednášky, kde líčil barvitě souboje s nacistickou luftwaffe. I na něj se nakonec přišlo. --- Že se lhát nemá nás učili rodiče, učitelé ve škole, někomu to vštěpovali v kostele, nebo nám to vštěpovali moudří velikáni z knih. Co když však lež slouží dobré věci? Jsou různé lži. Sprostá lež, milosrdná lež, lež sloužící dobru... Lze ji pak akceptovat a nepoukazovat na ni? To je otázka, kterou si klade tento film a odpovědět si na ni musí každý sám. * * * * ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Jiřinu Bohdalovou a Jiřího Stracha lidsky nijak nemusím, ale jejich poslední počin o staré paní, jež si vybájila příběh o tom, jak trpěla v sovětských lágrech, je vynikající. Je to hlavně o vztahu mezi matkou a dcerou, který není vůbec jednoduchý. Jiřina Bohdalová byla vždycky výborná dramatická herečka a i zde potvrdila svoje kvality. Ale ještě více mě zaujala Lenka Vlasáková, která v klíčové scéně předvádí celou škálu dramatického herectví, a bolest v jejím obličeji a očích mi vyrazila dech. Svatá je film, který si určitě zaslouží diváckou pozornost, protože klade hodně nepříjemné otázky o etice a morálce. Silná záležitost. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Námět ne zrovna nový,, herecky úctyhodné, zvládnutý, režijně dobře odvedený. Jen si nejsem jistý, jestli by dcera tak mravně na výši, jak se prezentuje, opustila devadesátiletou, občas dost opilou matku samotnou v domě napospas náhodě. A jestli je od scénáristy slušné vehnat postavy do eticky zdánlivě neřešitělného postavení a závěr nechat bez pokusu o  své řešení. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Na poměry Jiřího Stracha spíš slabší kousek. Přišlo mi že docela líně provedený. Ovšem příběh je zajímavý a rozhodně stojí za vidění díky hereckému výkonu Jiřiny Bohdalové. Ač "Bohdalku" nemám rád a o její politické angažovanosti si myslím své, tahle role ji sedla jako hrnec na prdel. Možná právě proto ... ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nebýt až komiksově napsané postavy superhrdinky novinářky (že by to byla inspirace v Supermanovi?), na které je mi sympatické snad jen to, že nenosí spodní prádlo na tom svrchním, musela bych dát plný počet hvězd. Vše jednoznačně táhne Bohdalová, která si odmítá připustit nějaký věk a hraje, až se z ní kouří. Po několika desítkách let stále stejných zlých komunistů a andělských oponentů se konečně zjevila postava rozporuplná, která si nenese stigma černobílosti. Jedno mě mrzí, že je to film pouze televizní a nedostane se do kin. ()

Reklama

Reklama