Jak Golem na svět přišel

Jak Golem na svět přišel je méně známý snímek, než jeho vrstevník Kabinet doktora Caligariho, ale je velmi kvalitní a možná se mi líbil i o něco víc. Z hororu tu sice moc nenajdeme, ale i bez toho se můžeme dočkat působivé a místy trochu děsivé podívané. Golem je správný příklad německého expresionismu dvacátých let minulého století a dozajista by stál za povšimnutí. (20.10.2011)

K těmto prvním krokům nejslavnější pražské oživené sochy si znamenám slova Gustava Meyrinka uvádějící na práh města, kde golemův stín spí: "Neznám žádné jiné město, které by jako Praha, bydlí-li člověk v ní a má-li též duchovně její zvětralost, tak často a tak podivuhodně kouzelným způsobem lákalo vyhlédavat místa minulosti. Jako by mrtví volali nás živé až na místa, kde oni kdysi trávili své bytí, aby nám pošeptali, že Praha nenese své jméno "práh" jen tak zbůhdarma -, že ve skutečnosti je prahem mezi tímto a oním světem, prahem mnohem užším než kdekoli jinde." (03.02.2011)

Tento snímek nese pravděpodobně 1. příčku v mém osobním žebříčku nejnudnějších a nejzdlouhavějších filmů. Až na lepší začátek a celkem dobrý konec, mám neuvěřitelnou mlhu. Snad, že dialogy jsou pro mě skoro to nejdůležitější a pokud má 1 a půl hodinový film kolem 35 vět přímé řeči, nedokážu plně akceptovat a pochopit děj a stávám se stále méně a méně pozorným. Čili v souvislosti s tím, že jde o němý film, ve kterém se z velké části příběh odvíjí gesty a obrazově, mnoho věcí mi pak uniklo a nedokázal jsem tak ocenit, alespoň tedy podle zdejšího hodnocení, nepochybnou kvalitu počinu. (14.04.2006)

Aj keď to nie je "klasika" ako Nosferatu, Der Golem je každopádne nesmierne zaujímavý artefakt nemeckého expresionizmu,so všetkým čo k tomu patrí...Scéna oživovania Golema je geniálna, tak ako aj jeho vizuálne spracovanie...Celkom by ma zaujímalo, aký bol osud tohto "židovského" filmu po roku 1933, keď sa k moci dostala NSDAP...asi sa jej veľmi nepáčil.. (27.04.2006)

Vůbec nejde o špatné dílo, doplácí ale na šíleně pomalý rozjezd - Golem na svět přijde někdy okolo 40. minuty filmu, což mu dost ubírá na působivosti, protože když je obtloustlý génius Wegener na place, je to (minimálně pro fandy) pošušňání. K slabinám patří herecké výkony postav, kromě výjimek byly žalostné; už vůbec nemluvím o Mirjam, která vypadá jak nejlacinější štětka a taky se tak chová, takže když ji pak Golem neurvale za copy vláčí po zemi, ani jsem se o ni nestrachoval nebo s ní nesoucítil. Ale kromě toho převažují samé klady - nádherná vizuální stránka kulis, úžasný Wegener, démoničtí rabíni a skvělý soundtrack v restaurované verzi. Vůbec zobrazení židů je tu zajímavé (a nejde o klobouky místo jarmulek, jak se někteří místní chytrolíni pozastavují, mohli byste vědět, že židi ve středověku u nás měli nařízeno chodit se zvláštními špičatými klobouky) - ghetto je přeplněné, stísněné, i Golem v něm řádí - zatímco mimo jeho hradby panuje až bukolická idyla, které podléhá i naše monstrum a polidšťuje se. Rabín Löw ovšem bez skrupulí vyvolává démony a čaruje - když hoří, čaruje; když se něco děje, čaruje. Člověk se až ptá, k čemu potřeboval Golema. Této němé perle odpovídají tři hvězdy, přesto dám čtyři - jednak za nádherně bezcitnou Florianovu smrt, jednak za setkání Golema s holčičkou. Ať mi totiž nikdo neříká, že Golem a Frankensteinovo monstrum nejsou příbuzní! (12.10.2012)