Pohrdání

----- "Odysseus možná jen utíkal před Pénelopou." ----- Zajímavá myšlenka - leč netvoří hlavní (ani vedlejší) dějovou linii. Neboť v reálu je to právě Pénelopé, kdo je těžce zklamaný svým protějškem. Důvody její vzrůstající nespokojenosti lze poměrně lehce vystopovat, ale přihlížet okolnostem natáčení filmu podle Homérovy Odyssey na pozadí rozpadajícího se vztahu ústřední dvojice pro mě bylo nadmíru únavné. Drobné, leč nedostatečné osvěžení představovala snad jen hra se slovíčky během tlumočení. Uznávám umělecké kvality díla i adekvátního hudebního doprovodu, který dokonale vystihuje zjitřenou ženskou duši - ale k čemu to celé je, když snímek není schopný zaujmout. Abych dokázala udržet pozornost, pozřela jsem při jeho sledování daleko větší množství potravin (navíc poměrně nesourodých), nežli jsem měla v úmyslu - a tak jsem se úspěšně projedla nevýslovnou nudou až k VELICE definitivnímu finále ... ale pokud je smyslem filmové tvorby vyvolat v divákovi záchvat obžerství, pak by se mělo jednat výhradně o potravu duševní. Uděluju 1* za ladné křivky a herecké umění Brigitte Bardot a 1* za jedinečnou příležitost potkat slavného německého režiséra Fritze Langa. (24.01.2012)

Oficiální text distributora, stejně jako název filmu, vyloženě mate. Daleko příznačnější by pro tenhle film byl titul Lhostejnost. Snímek líčí celkem banální případ svazku, který vznikl z náhlého okouzlení a sexuální touhy. Britové mají jedno přísloví, které říká, že pro manželství je potřeba víc než jen čtyři nohy do postele. Tenhle pár zkrátka nepochopil, že je rozdíl mezi mileneckou láskou a dlouhodobým manželským vztahem, který je založený na mnohem víc než jen na sexuální touze. Ti dva nemají osobnostně nic společného a není mezi nimi pojítko dětí, které by je zaměstnalo a pomohlo překlenout krizové situace. Nechápou, proč je konec těm krásným chvílím na počátku, a tak se donekonečna ptají jeden druhého, jestli ho miluje, a když ne, tak proč. Slovo miluji se tam objevuje pomalu stejně často jako fuck v průměrném filmu od Kevina Smithe. Hledají důvod krize svého vztahu, ale jak už to bývá, to zcela logické zdůvodnění neumí ani najít, natož přijmout. Tahle situace bude divákovi známá už tak po 12 minutách a nic dalšího kromě tragické závěrečné tečky už ani nepřijde. Pak ještě stojí za zmínku 2-3 popkulturní vtípky, jako když Fritz Lang použije v přítomnosti Brigitte Bardot zkratku BB a míní tím Bertolda Brechta. Vzhledem k minimálnímu ději a banálnímu tématu mě film nijak neobohatil. Ctitel filmového umění může snad obdivovat formální stránku práce Jeana-Luca Godarda, ale upřímně, nic extra jsem tam nenašel. Slavná hvězda filmového plátna Brigitte Bardot kdysi přinášela Francii víc peněz než produkce kterékoliv francouzské automobilky, ale víc než 20 let jsem s ní žádný film neviděl a nijak mi to nescházelo ke štěstí. Velký dojem na mě její herectví a ani vyhlášené půvaby nedělají, myslím, že velmi rozumně, narozdíl od jiných, pochopila reálné hranice svých hereckých možností a dobře finančně zajištěná vycouvala z filmového průmyslu dřív, než stačila zvadnout. Zajímavější je pro mě Michel Piccoli, znám ho totiž z filmů vesměs o nějakou tu dekádu mladších. Celkový dojem: 45 %. (08.02.2013)

... z marn/iv/osti mámivého p/r/ožívání. Kostýmy předstírání v partnerském představení. Provokuje, zlobí, hraje si, vrhá se do obrazců, románků imaginací. Nahá, měnící se v barevných clonách, v erotických polohách, jinak. Modelka - panenka, vdaná paní. Má takt. Mate svými akty ale i tak. Nakrátko, nadlouho. Tu v letních šatičkách, tu v hebkém župánku, vleže jen tak stvořená, pózuje vlněnému "beránku." Dává se na odiv na dotek dovolenkovému vánku. A pak se v ní vyznejte, v bohyni, v nostalgii mladého věku silně smyslné Venuše blondýny, mořské panny Sirény, báječné Brigitty, horkého zboží doby. Protagonistce intelektuálního snažení. Těle "ve službách" umění... Na vaše myšlenky, pane Godarde. Viděné perly, skrytě rozprostřené za samotným dialogem, které nelze pustit k vodě. (22.04.2018)

Bardotka je bezpochyby největší klad (pro některé jedince pak zápor) tohoto filmu. Prostě bylo potřeba jí něco ušít na míru. Není pravdou, že by BB neuměla hrát. Její gesta, její mluva a její chůze - to vše je čistě herecké, akorát se hodila pouze pro určitý typ rolí, a v těch ji samozřejmě vídáme nejraději (v ostatních si zase nezasvěcenci říkají, že hrát neumí). Tento film je průměrný, ničím světaborným, sem tam vás něco zaujme, ovšem myšlenka není dotáhnuta do konce a režisér se hned pokouší vytvořit něco nového. Ne, ani Fritz Lang nepřidává na kvalitě. Šeď, průměr a Moravia jako autor předlohy tentokrát zklamal. Jeho časy zfilmované "horalky" se teprve blížily. (10.02.2015)

Spisovatel je bůh, neboť vládne na životem svých postav stejně jako antičtí bohové vládli Odysseovi. Scénarista ani režisér už však božskou moc nemají - nad nimi se tyčí producent, bůh moderní doby, protože ON má peníze. Ke knize stačí pero či psací stroj, film stojí ohromné peníze. Umělec hledá v příbezích věčné platónské ideje - krásu, lásku a pravdu - a ty jsou nezávislé na publiku, na zvolené rétorice, na lichocení (viz Platónovy dialogy). Producent chce vydělat, nic nehledá, protože stačí mít u sebe v kapse pár prověřených citátů. Žena hledá v muži boha, pevný bod v rozbouřeném moři ženiných emocí měnících se z minuty na minutu, zatímco slovo muže-boha musí být stálé, neměnné a imperativní. Paut přestal být bohem-spisovatelem a stal se scénaristou - otrokem boha producenta. Kamila musí hledat nového boha, protože hledá toho, kdo nemusí psát scénář, ale přesto může mít krásný a rozlehlý byt - boha nejvyššího. A spisovatel poznává pravdu - smrt nic nevyřeší. (02.06.2010)