Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Film, který předběhl svou dobu. V době vzniku bych ho hned hodnotil jako odpad, protože to bylo primitivní, přehnané a rádobyvtipné. S postupem času najednou začal potkávat podnikatele, kteří neuměli mluvit, nedokončili základní školu a pouze na základě snadno získaných peněz se z nich stávali velcí šéfové. Z tohoto filmu je patrné, že paní Chytilová je potkala dřív. (18.12.2008)

Co k tomuhle fenoménu ještě dodávat? Polívka ani moc hrát nemusel, protože přesně takhle by dopadl, kdyby se onehdy nedal na herectví, Donutil jako vždy i ve vedlejší roli nezapomenutelný a Věra Chytilová diriguje svůj životní snímek úžasně plynule a hlavně úderně. Veškeré fórky, narážky a dokonce i Bohoušovy morální poučky, jakkoli buranské a přitažené za vlasy, mají ruku v ruce s těžce vytěžovanou sklenkou slivovice neskutečnou sílu a právem se staly pevnou součástí naší kultury. Sice si to asi jen tak znovu nepustím, ale můžu si být jistý tím, že tohle dědictví mi vždycky zaručeně zvedne náladu.. (15.08.2012)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)

Slyšel jsem, že pánové kolegové z Prahy prý tento film nechápou a upřímně jej považují za buranský a nevkusný... A já říkám, když se vám to nelíbí, tak jdetě někam!!! Dědictví je snad ta nejlepší komedie, co u nás po revoluci vznikla a budiž až symbolické, že v podstatě vznikla těsně po ní. Kupa legendárních hlášek, nekompromisní humor, výborní herci a žádná pražská verbež. Takhle se v našich poměrech dělá KULTOVNÍ FILM!!! *** Věděli jste, že: Ve scéně, kdy Bohuš s Irenkou nakupují v obchodě nové oblečení, můžete v zrcadle zahlédnout celý natáčecí štáb.*** (18.03.2007)

Pomalu se začínám smiřovat s tím, že tohle je snímek, u kterého budu nejspíš nejčastěji měnit hodnocení i komentář :-) Přistihl jsem se, že některé situace mi přijdou vtipnější, než předtím, všichni ti burani jsou taktéž přesní, ale pořád zde zůstává to, že je film po všech stránkách velice nedotažený, zvláště ta moralita je poněkud bezzubá, takže nemá moc velkou účinnost. 50%. (14.03.2006)